Čís. 14866.

Předpis čl. 49 obch. zák. platí jen pro obchodní cestující, kteří cestují po přespolních místech a jsou oprávněni uzavírati obchody, nikoliv však pro místního zástupce, třebas místo jeho činnosti jest vzdáleno od sídla podniku principálova.
Oprávnění místního zástupce jest posuzovati podle čl. 47 obch. zák.
(Rozh. ze dne 15. ledna 1936, Rv I 291/34.)
Proti žalobě na zaplacení pohledávky za objednané a dodané zboží namítla žalovaná, že pohledávku tu již zaplatila zástupci žalobkyně M-ovi, o němž se domnívala, že má plnou moc k inkasu a to tím spíše, že jí odevzdal nekvitovaný účet žalobkyně touto mu zaslaný. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud žalobě vyhověl. Důvody: Procesní soud považuje agenta žalobkyně M-ého jenom proto za oprávněného přijímati placení, že to sám o sobě tvrdil a že sám účet předložil. M-ý neměl však plnou moc k uzavírání obchodů a byl stále činným jen na témže místě. Podle toho nebyl M-ý cestujícím ve smyslu poslední věty čl. 49 obch. zák. a rozsah jeho plné moci nemůže proto býti posuzován podle tohoto zákonného ustanovení, nýbrž jenom podle čl. 47 obch. zák. (Staub 1908 str. 299), podle něhož o obsahu plné moci ob- chodního zmocněnce nerozhoduje udání tohoto zmocněnce, nýbrž jenom vůle principálova, kterou lze odvoditi z vnějšího jeho chování. Než pouze z toho, že M-ému bylo nařízeno odevzdati účet, nelze podle § 863 obč. zák. usuzovati bezpečně na to, že byl také oprávněn k přijetí kupní ceny a k poskytnutí 5% rabatu. To nelze usuzovati ani proto, že nebyla k účtu připojeno složenka. Vždyť účet, v kterém bylo vyhrazeno jenom skonto 2% a který byl splatný až po 60 dnech, nebyl nijak kvitován a nebylo tudíž důvodu, aby nehledě k předpisu čl. 51 obch. zák. se bez dalšího mělo za to, že jednatel, který předložil účet, je také oprávněn k přijít mání peněz.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalovaná uplatňovala zánik zažalované pohledávky následkem jejího zaplacení k rukám M-ého. Bylo proto její povinnosti, aby dokázala, že tento byl k inkasu pro žalobkyni oprávněn. Toto oprávnění M-ého k inkasu nelze vyvoditi z předpisu čl. 49 obch. zák., který platí pro obchodní cestující, kteří cestují na přespolních místech a jsou oprávněni uzavírati obchody, který však neplatí pro místního zástupce, který necestuje a jenž jest činným pouze na jednom místě, třebas vzdáleném od sídla podniku principálova. Oprávnění takového místního zástupce jest posuzovati podle čl. 47 obch. zák. Jest tudíž k inkasu oprávněn, byl-li k tomu výslovně nebo mlčky zmocněn. Že M-ý byl místním zástupcem, vychází z dopisu žalobkyně ze dne 3. října 1931, ve kterém byl pověřen zastoupením žalobkyně ve V. P. a ze zjištění, že pro žalobkyni necestoval. Jmenovaný nebyl žalobkyni zmocněn k inkasu, ježto si podle dopisu ze dne 3. října 1931 vyhradila, že zákazníci mají platiti přímo žalobkyni; ale ani z toho, že žalobkyně zaslala nekvitovaný účet M-ému, který pak účet odevzdal žalované, nelze ještě vyvozovati, že žalobkyně dala způsobem každou pochybnost vylučujícím na jevo, že zmocňuje svého agenta k inkasu kupní ceny (srovnej čl. 51 obch. zák.), ježto zaslání nekvitovaného účtu zástupci mohlo se státi i k jinému účelu, než k účelu inkasnímu. Nebyl-li M-ý podle shora uvedených zákonných předpisů bez plné moci, udělené mu výslovně nebo aspoň mlčky, oprávněn k inkasu, neměla žalobkyně ani příčinu, aby upozornila žalovanou ještě zvláště na to, že M. nemá plné moci k inkasu, nýbrž bylo věcí žalované, aby se před placením M-u přesvědčila o jeho inkasní plné moci.

Citace:

Č. 14866. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 69-70.