Authors:
= Boh. adm., 6 (1924), sv. 2
PDF

č. 3784.


Honební právo (Čechy): Při posouzení, zda určitý způsob zadání společenstevní honitby odpovídá intencím § 13 česk. hon. zák., lze přihlížeti toliko k takovým momentům, které se dotýkají jednak mysliveckého provozu honitby, jednak zájmů zemědělských, nikoli však k tomu, zda zadání honitby hoví konsumentským zájmům místního obyvatelstva nebo přáním jednotlivých členů honebního společenstva po osobní jich účasti při výkonu honitby.
(Nález ze dne 21. června 1924 č. 11 009).
Prejudikatura: Boh. 13 adm. a četné jiné.
Věc: B. K. a spol. v M. (adv. Dr. Zdeněk Stibic z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o pronájem společenské honitby.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Honební výbor v M. usnesl se 17. listopadu 1922, aby tamní společenstevní honitba byla na šestiletí 1923—1929 pronajata ofertní cestou výhradně majiteli pozemků v obci, za určitých podmínek. Ve schůzi 29. listopadu 1922 přijal ze 4 došlých ofert nabídku J. B. na 2000 Kč (mimo škody), pominuv nejvyšší nabídku dosavadního nájemce B. K. na 2500 Kč, poněvadž tento v minulém období, kdy měl honitbu najatu za 700 Kč, ač majitelé pozemků na něm žádných škod nepožadovali, odmítl prodávati jim zastřelenou zvěř a místní rolníky nechtěl přijati za členy honitby a na hony jich nevzal. V nájemní smlouvě uložena nájemci J. B. ve smyslu podmínek, usnesených 17. listopadu 1922, povinnost, provozovati honitbu řádným způsobem, hraditi veškery škody pzůsobené honbou a zvěří, přenechávati zastřelenou zvěř především místnímu občanstvu za běžné ceny a místní občany každoročně zváti na hon. Osk rozhodnutím z 28. února 1923 zamítnuvši podané námitky, pronájem schválila, poněvadž uváživši důvody uváděné honebním výborem, uznala, že honitba byla honebním výborem vzhledem ke skutečným poměrům pronajata pro honební společenstvo výhodně, neboť pachtovní smlouvou jsou členům honebního společenstva mimo přiměřené nájemné zaručeny i další výhody.
Rekurs dnešních st-lů ..... byl nař. rozhodnutím zamítnut z důvodů rozhodnutí I. stolice, které ani vývody rekursu ani obsahem jednacích spisů nebyly vyvráceny, a to tím méně, když nájemce J. B. nabídku svoji v souhlase s honebním výborem zvýšil na 2500 Kč ročně. - - -
O stížnosti nss uvážil:
Český honební zákon, upravuje v § 13 způsob výkonu společenské honitby, nedává jiné direktivy, nežli že jest přihlížeti k »daným okolnostem«. O tom, podle jakých hledisek jest tyto »dané okolnosti« hodnotiti, zákon neobsahuje žádných směrnic. Sluší proto hranice, jež dány jsou volné úvaze rozhodujících orgánů, hledati toliko v účelu zákona. Honební zákon ovládán jest myšlenkou zabezpečiti, aby výkon myslivosti byl co možno racionelní, t. j. takový, aby s jedné strany hájení a chov zvěře a s druhé strany zájmy zemědělské, vyžadující, aby škody zvěří způsobené byly co možno nejmenší a prospěch majitelů pozemků v honbiště pojatých z honitby té co možno největší, uvedeny byly navzájem co možno nejúplněji v souhlas. Jenom zájem na řádném mysliveckém provozu honitby s jedné a zájem zemědělců jako takových s druhé strany má honební zákon při tom na mysli. Úmysl, chrániti nějak zájmy členů společenstva jako konsumentů anebo dokonce zájem jejich, aby mohli sami osobně myslivost provozovati, je honebnímu zákonu naprosto cizí. Není v zákoně nejmenší opory pro domněnku, že by chtěl tyto interesy nějak podporovati. Naopak je z §§ 13 a 14 zřejmo, že honební zákon přímo perhoreskuje, aby členové společenstva sami myslivost provozovali, poněvadž spatřuje v tom důvodně nebezpečí, že by myslivecký výkon honitby mohl býti ohrožen, a tím trvalá hospodářská cena honitby znehodnocena. Z toho plyne však, že co do otázky, odpovídá-li určitý způsob zadání honitby intencím § 13 hon. zák., lze přihlížeti jenom k takovým momentům, které se dotýkají jednak mysliveckého provozu jejího, jednak zájmů zemědělských, nelze však bráti zřetele na to, zda zadání hoví konsumentským zájmům místního obyvatelstva nebo dokonce snad přáním jednotlivých členů společenstva, aby mohli co nejhojněji sami myslivost ve společenském revíru vykonávati. Okolnosti v tom směru v řízení uplatňované jsou tedy irelevantní, a vytýkané nedostatečné jich vyšetření nemůže proto zakládati podstatnou vadu řízení.
Poněvadž žal. úřad při svém rozhodování vycházel částečně z nesprávného právního názoru, a nedostatečné odůvodnění nař. rozhodnutí nedopouští, aby toto bylo po své stránce skutkové přezkoumáno, bylo rozhodnutí v odpor vzaté v základě § 7 zák. o ss zrušiti.
Citace:
č. 3784. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 163-164.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).