NPD documents search: Boh. adm., 18 (1936)

Čís. 51.

S hlediska § 175 IIc tr. z. jest lhostejno, proč a jak dlouho bylo polní nářadí na poli zanecháno.
(Rozh. ze dne 2. května 1919, Kr I 91/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jako nalézacího soudu v Litoměřicích, jímž obžalovaný byl vinným uznán zločinem krádeže dle §§ 171, 175 IIc tr. z.
Důvody:
Zmateční stížnost nepopírá povahu odcizeného pluhátka jakožto polního nářadí, má však za to, že se nářadí takovému dostává ochrany v § 175 II lit. c) tr. z. jen, pokud rolník jest dle normálního způsobu hospodaření nucen penechávati je na poli; poněvadž v tomto případě pluhátko odcizeno bylo koncem ledna 1918 z pole, kde od prosince stálo, nemá prý místa zmíněné ustanovení, jež by zakládalo zločinnou kvalifikaci krádeže, obžalovaným spáchané. Náhled ve stížnosti zastávaný nemá opory v zákoně. Lze připustiti, že zákon propůjčuje rolnickému nářadí na poli tak jako plodinám na poli a ovoci na stromě nebo dobytku na pastvě zvýšenou ochranu z důvodu, že předměty ty pro obtížnost trvalého hlídání vydány jsou snáze nebezpečí odcizení, ač nikde zásada tato vyslovena není. Zákonodárným důvodem tohoto ustanovení však, aťje jakýkoliv, nic nemění se na tom, že krádež rolnického nářadí na poli, jež zařaděno je mezi předměty pro vlastnost jejich chráněné, již pro tuto příčinu je zločinnou, přesahuje-li hodnota ukradeného nářadí 50 K. Podmínkou pak, aby nářadí bylo bývalo na poli zůstaveno, poněvadž k tomu nutí pravidelný způsob hospodaření, nebo že je tak hospodářským zvykem, nikterak použitelnost § 175 IIc) z. tr. vázána není, poněvadž podmínka taková není v zákoně vyslovena, aniž plyne z nejistého ostatně předpokladu o zákonodárném důvodu zmíněného ustanovení, kdyžtě moment nechráněnosti nářadí, na poli uloženého, jest v kterémkoliv ročním období týmž. Jinak by se vnášel do zákona rozdíl, jenž v něm obsažen není, a stala by se zákonem stanovená ochrana též vratkou, ježto stěží a postrádajíc objektivně vystižitelných znaků bylo by lze vytýčiti hranice, kam až zákonem zamýšlená ochrana nářadí na poli sahá a kde přestává. Musí býti proto zůstaveno jediné uvážení hospodáře, zda, kdy a po jakou dobu a z jaké příčiny chce polní nářadí ponechati na poli, a hoví stanovisko toto i obecnému náhledu lidu, jenž pohlíží na hospodářské nářadí na poli takřka jako na věci nedotknutelné.

Citace:

Čís. 51. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 87-87.