Čís. 15577.

K výkladu § 34 (1) zák. čís. 154/34 Sb. z. a n. o soukromých zaměstnancích.
Měl-li zaměstnanec podle služební smlouvy dostati náhradu za roční jízdenku, nelze v tom, že si od zaměstnavatele vyžádal částku na tuto jízdenku a částku tu si ponechal nekoupiv jízdenky, spatřovati důvod ztráty důvěry podle § 34 čís. 1 zák. čís. 154/34 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 6. listopadu 1936, Rv I 2289/36.) Podle služební smlouvy měl žalobce, bývalý obchodní cestující u žalované firmy, obdržeti náhradu za roční jízdenku (na železnici). Žalobce vyžádal si proto příslušnou částku na zakoupení roční jízdenky, této si však nekoupil. Částku na ni mu vyplacenou si ponechal, k zákazníkům však jezdil a pro firmu uzavíral objednávky. Žalovaná firma propustila proto okamžitě žalobce (jemuž již před tím dala výpověď) uplatňujíc podle § 34 čís. 1 zák. čís. 154/34 Sb. z. a n., že tímto jeho chováním ztratila k němu důvěru. Žalobě na zaplacení částek v žalobě blíže uvedených a žalobci ze služebního poměru proti žalované vzniklých bylo vyhověno soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem v otázce, o niž jde, z těchto
důvodů:
Ze znění smlouvy neplyne, že by žalobce musil jezditi na roční jízdenku a že si tedy musil koupiti ročenku, nýbrž smlouva má jen ustanovení, že žalobce obdrží náhradu za roční jízdenku, tudíž že obdrží náhradu za jízdné tolik, kolik roční jízdenka stojí, takže výlohy za jízdné tuto výši převyšující musel žalobce hraditi ze svého. Proto nelze spatřovati v tom, že si žalobce vyžádal od žalované částku na zakoupení pololetní jízdenky a že si pak tuto částku ponechal a jízdenku nekoupil, provinění proti smluvnímu ujednání ani provinění proti důvěře zaměstnavatelky. Žalovaná měla přece vždy možnost na práci žalobcovu dohlížeti, na místě samém ho kontrolovati a po případě ho propustiti, měla-li důvody k tomu podle § 34 čís. 4 cit. zákona. Jednání žalobcovo nebylo tedy ani objektivně způsobilé vzbuditi nedůvěru žalované, neboť dotčeným jednáním neporušil oprávněné zájmy žalované, pokud jich byl povinen dbáti podle služební smlouvy. Podle této služební smlouvy bylo výslovně ujednáno, že má žalobce při organisaci své obchodní činnosti volnou ruku.

Citace:

Čís. 15577.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1050-1051.