NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Čís. 16663.

Odmítl-li provaděč (§ 1165 obč. zák.) opravu vadného díla v garanční lhůtě, jest žadatel díla oprávněn dáti sám ihned provésti požadovanou opravu a žádati náhradu nákladů na ni vynaložených i útrat snad provedeného řízení k zajištění důkazů. Jestliže byl žadatel díla sám odpověden svému smluvci a přesto že byl přesvědčen o vadnosti díla, pustil se do sporu se svým smluvcem, není provaděč díla povinen nahradili žadateli útraty sporu.
(Rozh. ze dine 21. ledna 1938, Rv II 948/36.) Roku 1929 prováděl žalobce — stavitel — Marii J. stavbu domu. Pokrytí ploché střechy na uvedené stavbě zadali žalované firmě, která dotčené dílo provedla, V srpnu 1931 Marie J. oznámila žalobci, že krytina střechy byla provedena vadně. Žalobce proto žádal žalovanou, aby provedla opravu krytiny a navrhl poté u okresního soudu v I, návrh k zajištění důkazu o vadném provedení střechy. Při roku nařízeném k provedení zajišťovacího důkazu na den 16. října 1931 na místě samém došlo k dohodě, podíle níž žalovaná provedla opravu střechy. Roku 1932 oznámila Marie J. žalobci, že oprava oné střechy nebyla provedena řádně a že střecha je vadná. Když poté žalobce vyzval žalovanou firmu k provedení opětné opravy střechy, žalovaná firma to odmítla. Marie J. dala proto provésti opravu střechy na žalobcův účet a ježto žalobce nezaplatil požadovanou částku za opravu, domáhala se Marie J. na něm' zaplacení nákladů vynaložených na opravu střechy žalobou. Žalobce opověděl spor žalované, avšak ta se ke sporu nepřipojila. Tvrdě, že materiál dodaný žalovanou na krytinu střechy byl vadný, domáhá se žalobce na žalované zaplacení 11947 Kč 12 h s přísl., skládajících se z 6057 Kč 06 h, k jejichž zaplacení byl pravoplatně odsouzen, dále 416 Kč 40 h na úrocích z oné částky a z částky 170 Kč, na útratách řízení o zajištěni důkazu a ve zbytku útrat dotčeného sporu vedeného s Marií J. Nižší soudy vyhověly zcela žalobě.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby jen co do částky 6643 Kč 35 h s přísl., jinak žalobu zamítl.
Důvody:
Když žalovaná firma odmítla opraviti po druhé střechu, jejíž pokrytí jí žalobce zadal a na jejíž opravě se zavázala již jednou před tím roku 1931 dodati 6 q materiálu a dělníky, byl žalobce oprávněn požadovati na ní to, co ho stála tato druhá oprava. Výtkou dovolatelky, že krytina Durumfix byla dobrá a že se tato krytina všude osvědčila, právem se odvolací soud' nezabýval, když měl v posudcích znalců a ve svědeckých výpovědích náležitý podklad pro zjištění, že se v souzeném případě i po opravě střechy na podzim roku 1931 objevily v domě Marie J. stopy po zatékání.
Právní poměr mezi žalobcem a žalovanou firmou, které žalobce svěřil pokrytí ploché střechy na domě Marie J., jest posuzovati podle §§ 1165 a násl. obč. zák. Žalobce užil podle § 1167 obč. zák. práva žádati od žalované opravu střechy spadající do ujednané garanční lhůty, ale žalovaná firma odmítla opravu. V tom je její zavinění, které opravňuje žalobce podle § 932 obč. zák., aby se domáhal na ní náhrady zaviněné škody. Dovolatelka spatřuje v projednávané věci však právem nesprávné právní posouzení věci (§ 503 č. 4 c. ř. s.) v tom, že odvolací soud neshledal nedostatek jejího zavinění aspoň co do útrat rozepře, kterou, aby se vůči dovolatelce kryl, vedl s Marií J., která se zase sama též na něm jako po staviteli domáhala již uvedené druhé opravy střechy svého domu, ježto oprava provedená na podzim 1931 nevyhovovala. Je přisvědčiti dovolatelce, že ony útraty nezavinila a že žalobce vedl spor s Marií J. zbytečně, když byl též on názoru, že pokrytí střechy po případě její oprava byla provedena vadně. Neboť v souzené věci měl žalobce vůči žalované firmě postupovat! právě tak, jak Marie j. postupovala vůči němu, a když žalovaná požadovanou opravu střechy odmítla, měl sám ihned opravu dáti provésti a pak požadovati náhradu nákladů na firmě žalované, která hledíc na to, že opravou byla povinna se zřeními na délku garanční lhůty a vzhledem na vadnost střechy, byla by musila nahraditi i útraty řízení k pojištění důkazu (§ 384 c. ř. s.) o tom, že první oprava provedená žalovanou nevyhovovala a že střecha dále zatékala. Jestliže se však žalobce pustil do zbytečného sporu s Marií J., ač uznával vadnost střechy, jdou útraty ty pouze na jeho vrub a nikoliv i na vrub žalované firmy, která je nezavinila. Vskutku také nižší soudy neuvedly, v čem konkrétně vidí v té příčině zavinění žalované firmy co do útrat onoho procesu.

Citace:

č. 16663. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 143-145.