Čís. 4119.

Zrušení výsady §u 207 horn. zák., vyslovené zákonem ze dne 2. července 1924, čís. 177 sb. z. a n., působí již od počátku účinnosti zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 4. září 1924, R I 717/24.) Exekuci na mzdu horníka pro pohledávku výživného ze zákona soud prvé stolice usnesením ze dne 30. června 1924 nepovolil. Rekursní soud usnesením ze dne 21. července 1924 exekuci povolil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nejvyšší soud vyslovil plenárním usnesením čís. sb. n. s. 1665 zásadu, že ustanovení §u 207 horn. zák. nedoznalo změny zákonem ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n. K opačnému přesvědčení nestačil původní doslov §u 6 zákona, zbavující platnosti všechny dosavadní zákony a nařízení, jež odporují předchozím ustanovením, neurčivše blíže, o jaké zákony a nařízení jde. Důsledkem tohoto svého judikátu stál Nejvyšší soud po dobu platnosti zákona čís. 314/1920 na tom, že nelze ve smyslu §u 207 horn. zák. vésti exekuci na platy horníků ani pro výživné, kterýž náhled sdílí v tomto případě i prvý soud. Tento právní stav změnil se však dnem, kdy vstoupil v účinnost zákon ze dne 2. července 1924, čís. 177 sb. z. a n., t. j. dnem 2. srpna 1924. § 1 tohoto zákona ponechal v platnosti první větu §u 6 zák. čís. 314/20 znějící: zákon tento účinkuje 10. dnem po vyhlášení, kteréž se stalo 8. května 1920, tedy dnem 18. května 1920. Druhá věta byla změněna, rozšířena a zní nyní: »Současně pozbývají platnosti všechny dosavadní zákony a nařízení, jež odporují hořejším ustanovením, zejména veškeré dosavadní předpisy o tom, že exekuce na některé ze služebních platů, uvedených v §u 1, nebo na výslužné, odbytné a zaopatřovací platy, uvedené v §u 2, jest zcela nebo z části vyloučena.« Tímto doplněním zákona čís. 314/20 byl dodatně zrušen i § 207 horn. zák. a pozbyl tím právního významu onen judikát Nejvyššího soudu, opřený o původní (nyní však změněný) doslov zákona čís. 314/20. Ježto zákon, doplňující původní zákon čís. 314/20, vstoupil v účinnost dnem 2. srpna 1924, jest posuzovati i v tomto případě přípustnost exekuce pro pohledávku na výživném na platy horníků podle §u 6 zákona čís. 314/20 v nynějším jeho doslovu, jímž zrušen byl i § 207 horn. zák. Zákonodárce ponechal v platnosti první větu tohoto §u, stanovící počátek účinností 10. dnem po 8. květnu 1920, z čehož je patrno, že propůjčil tím tutéž časovou účinnost i druhé rozšířené větě tohoto §u, jejíž dodatek, nyní přidaný, jest jen autentickým výkladem původního ustanovení, že zrušení výsady působí ne teprv ode dne vyhlášení zákona ze dne 2. července 1924, nýbrž již od počátku působnosti zákona čís. 314/1920. V tomto směru působí dodatek k §u 6 zákona čís. 314/20, připojený zákonem z 2. července 1924, zpět, a proto jest posuzovati přípustnost exekuce podle nynějšího znění §u 6 zákona čís. 314/20 bez ohledu na to, že o exekuci bylo zažádáno, po případě že soud první stolice povolil exekuci před vyhlášením zákona ze dne 2. července 1924 a že exekucí vymáhá se výživné, splatné i za dobu před tímto dnem. Úmysl zákonodárcův je zřejmý, šlo mu totiž o to, by exekuci podrobeny byly i platy horníků, co ve skutečnosti zamýšlel již i zákonem čís. 314/20, aniž úmysl tento byl z doslovu zákona zřejmý. Nový zákon není změnou zákona čís. 314/20, nýbrž jen jeho doplňkem, obsahujícím výklad dřívějšího již ustanovení ne dosti jasného pro svůj příliš stručný doslov, takže nejde o práva dříve nabytá dle §u 5 obč. zák., nýbrž jedině o autentický výklad zákonného předpisu již dříve platného (§ 8 obč. zák.), jímž měla býti přiznána věřitelům práva, jichž dříve neměli (§ 207 horn. zák.).

Citace:

č. 4119. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 193-195.