Čís. 6177.

Vytržení zubu je operativním zákrokem, jehož provedení osobou odborně nekvalifikovanou ve značné míře stupňuje nebezpečenství s podobným zákrokem vždy spojené a příčí se platným předpisům vydaným též z důvodů bezpečnostních.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1938, Zm I 283/38.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. z.
Z důvodů:
Namítajíc, že jednání stěžovatelčino při správném výkladu zákona nenaplňuje skutkovou podstatu přečinu proti bezpečnosti života podle § 335 tr. z. ani po objektivní stránce, ani po stránce subjektivní, a domáhajíc se konečným návrhem toho, aby stěžovatelka byla úplně zproštěna obžaloby, uplatňuje zmateční stížnost vpravdě jen důvod zmatečnosti čís. 9 a) (nikoli čís. 9 b), 10) § 281 tř. ř. Tento hmotněprávní zmatek nedoličuje však stížnost způsobem odpovídajícím předpisu zákona (§ 288, odst. 2, čís. 3 tr. ř.), pokud se při tom uchyluje od závazných skutkových zjištění rozsudkových, zejména pokud v rozporu s tím, co nalézací soud po skutkové stránce vzal za prokázáno, popírá, že stěžovatelka vytrhla N. zub a že tím způsobila její smrt, a pokud nedbá zjištěné skutečnosti, že stěžovatelka, která není ani oprávněna provozovati živnost zubotechnickou, neměla pro podobný zákrok potřebných vědomostí ani prakse. Vychází-li se pak ze zjištěného děje, nelze odsuzujícímu výroku důvodně vytýkati právní mylnost. Vytržení zubu jest operativním zákrokem, jehož provedení osobou odborně nekvalifikovanou ve značné míře stupňuje nebezpečenství s podobným zákrokem vždy spojené a příčí se platným předpisům, vydaným též z důvodů bezpečnostních (§ 1 a násl. zákona o zubním lékařství a zubní technice ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb. z. a n. v úpravě provedené zákonem z 11. července 1934, č. 171 Sb. z. a n.; vlád. nař. ze 27. února 1922, č. 132 Sb. z. a n.). Mohla-li vzhledem k tomu obžalovaná podle zvlášť vyhlášených předpisů seznati, že z jejího jednání může vzejíti, nebo že se jím může zvýšiti nebezpečenství pro právní statky chráněné ustanovením § 335 tr. z., není třeba dále zkoumati, nakolik mohla onen poznatek čerpati též z dalších pramenů uvedených v témže předpisu zákona. Namítá-li stížnost, že se s hlediska § 335 tr. z. vyžaduje vědomí pachatelovo o nebezpečné povaze jeho jednání (opominutí), uplatňuje právní názor zřejmě nesprávný a příčící se jasnému doslovu tohoto zákonného ustanovení, podle něhož stačí, když si pachatel při náležité pozornosti mohl a měl uvědomiti nebezpečný ráz závadného jednání neb opominutí. Námitka stížnosti jest ostatně bez významu tím spíše, kdyžtě z vlastních údajů stěžovatelčiných plyne její vědomí o tom, že nebyla oprávněna trhati zuby. Spatřiv v jednání stěžovatelčině nedbalost ve smyslu § 335 tr. z., klade nalézací soud právem důraz i na to, že při vytržení zubu, aby bylo nebezpečí omezeno na nejmenší míru, je nejen třeba, aby vlastní úkon extrakce byl proveden osobou mající k tomu potřebnou znalost a zkušenost, nýbrž že velmi mnoho záleží též na odborném posouzení, zda stav pacientův připouští extrakci zubu a za jakých kautel, jakož i na správném postupu a poučení pacienta po provedené operaci. I kdyby bylo správné, že ke smrtelnému výsledku přispělo i to, že zemřelá N., když po extrakci zubu stěžovatelkou u ní provedené onemocněla, byla nejdříve léčena na angínu, nebyla by tím nikterak dotčena správnost odsuzujícího výroku, neboť tu by šlo o vedlejší příčinu, jež byla však přivoděna závadným jednáním stěžovatelčiným a za niž tato odpovídá podle zásady vytčené v § 134 tr. z., platné též pro obor § 335 tr. z.

Citace:

č. 6177. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 196-197.