Č. 3252.

Nemocenské pojišťování (Slovensko): Které právní normy platí na Slovensku ve příčině nemocenského pojištění?
(Nález ze dne 15. února 1924 č. 2602).
Věc: Dr. Mořic H. v N. Z. proti ministerstvu sociální péče (min. kom. Dr. Jan Kvapil) o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím z 21. října 1922 uložila městská rada v Nitře na základě § 156 resp. § 194 zák. čl. XIX z roku 1907 Dru Mořici H., advokátu v Nových Zámcích, aby za svého zaměstnance Karla K. pojistné příspěvky 885 K 43 h ve smyslu posl. odst. § 12 cit. zák. čl. do 15 dnů zaplatil nitranské okresní dělníky pojišťující pokladnici. Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z těchto důvodů:
»Článek XIX zákonů uherských z roku 1907 byl pozměněn nařízením z 23. září 1919 č. 516 Sb. v tom smyslu, že §em 1 tohoto nař. byla roz- šířena působnost čl. 1 zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. na obvod Slovenska. V tomto zák. pak jest pojistná povinnost rozšířena na všechny osoby, jež vykonávají práce a služby na základě poměru pracovního, služebního neb učňovského a nevykonávají jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Cit. nařízení č. 516/1919 nabylo účinnosti ode dne 1. října 1919. Proto jest nesporno, že od té doby jsou zaměstnanci advokátních kanceláří pojištěním povinni. Další námitka, že nemocenské příspěvky nutno platiti teprve od úředního zakročení, nemůže býti vzata v úvahu, poněvadž nemocenské pojištění jest pojištěním obligatorním, povinnost k placení nemocenských příspěvků nastává dnem, kdy zákonem pojistná povinnost vznikla, tedy dnem vstupu do zaměstnání pojistně povinného, pokud se týče, kdy příslušné zákonné ustanovení nabývá účinnosti.«
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost vychází z mylného právního názoru, že pro posouzení daného případu je rozhodným zák. článek XIX z roku 1907, když dovozuje ze znění a ducha tohoto zák. článku, že zaměstnanci advokátní kanceláře dle této zákonné normy nemocenskému pojištění nejsou podrobeni.
Stížnost přehlíží, že nař. z 23. září 1919 č. 516 Sb., opírajícím se o zmocňovací zákony, rozšířena na obvod Slovenska působnost mezi jinými i článku I. zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. o nemocenském pojištění dělníků, čímž ustanovení zákonů a nařízení platných do té doby na Slovensku, pokud jsou v rozporu s předpisy tohoto článku, pozbyla platnosti. Nařízení to nabylo účinnosti dnem 1. října 1919. Od tohoto dne platí tedy i na Slovensku § 1 zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb., dle něhož pro případ nemoci jsou podle tohoto zákona pojištěny všechny osoby, jež vykonávají práce a služby na základě poměru pracovního, služebního nebo učňovského a nevykonávají jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Ve smyslu tohoto ustanovení také žal. úřad rozhodl, že st-1 jest povinen za svého zaměstnance oú 1. října 1919 zaplatiti nemocenské příspěvky.
Pokud tedy stížnost ze zák. čl. XIX z roku 1907 dovozuje, že zaměstnanci st-lovi pojištění nemocenskému podrobeni nejsou, jsou vývody její bez podstaty, poněvadž ustanovení zákona tohoto od 1. října 1919 na Slovensku již neplatí, nýbrž toliko § 1 zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. Že by dle tohoto ustanovení jedině rozhodného Karel K., zaměstnaný u st-le, pojištění nepodléhal, stížnost vůbec netvrdí.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3252. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 589-590.