NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Č. 12036.

Učitelstvo. — Zaměstnanci veřejní: I. * Předpisy o srážkách z odpočivných a zaopatřovacích požitků z důvodů kumulace v §§ 17 a 21 zák. č. 286/1924 Sb. zůstaly nedotčeny platovým zákonem (č. 103/1926 Sb.). — II. * Státním odpočivným nebo zaopatřovacím požitkem podle ustanovení § 17 odst. 2 č. 1 zák. č. 286/1924 Sb. o kumulaci požitků jest rozuměti ve smyslu ustanovení § 21 téhož zák. také výchovné ve smyslu § 160 plat. zák. (č. 103/1926 Sb.).
(Nález ze dne 19. září 1935 č. 17930/35.)
Prejudikatura: ad II. Boh. A 11409/34.
Věc: Vojtěška F. v Ž. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o snížení zaopatřovacích požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výnosem z 31. srpna 1932 vyměřila zšr v Brně st-lce, vdově po řídícím učiteli a učitelce ženských ručních prací, podle zák. ze 17. prosince 1919 č. 2 Sb. z r. 1920 a učitel. zák. z 24. června 1926 č. 104 Sb. z mor.-slez. pensijního fondu učitelského od 1. srpna 1932 vdovskou pensi ročních 13125 Kč, příspěvek na výchovu syna 2625 Kč a výchovné 1800 Kč ročně. Poněvadž však st-lka jakožto učitelka ženských ručních prací pobírá ze zemského školního fondu služné 7. platového stupně, snížila zšr podle ustanovení § 17 v souvislosti s §em 27 zák. z 22. prosince 1924 č. 286 Sb. hořejší zaopatřovací požitky, které jsou menší, na polovinu (mimo vychovávací příspěvek).
V námitkách (označených jakožto rozklad) proti tomuto výnosu dovozovala st-lka z § 160 plat. zák., že výchovné nepodléhá snížení podle § 17 a § 27 zák. č. 286/1924 Sb. Zšr v Brně výnosem ze 14. listopadu 1932 námitkám nevyhověla z těchto důvodů: »Ustanovení zák. č. 286/1924 Sb. nebyla plat. zák. č. 103/26 Sb. ani učit. zák. č. 104/1926 Sb. zrušena ani změněna (viz § 214 plat. zák. a § 46 učit. zák.). Oba tyto zákony upravují sice a mění mimo jiné také některé dřívější předpisy o normálních nárocích státních zaměstnanců (učitelů) a pozůstalých po nich na zaopatření, nezabývají se však vůbec otázkou právního nároku na pensijní platy v případech kumulace požitků. Zůstávají proto předpisy o krácení pense při kumulaci požitků, obsažené v §§ 17—21 a 27 zák. č. 286/1924 Sb. i po 1. lednu 1926 dále v platnosti. Podle cit. předpisů, má-li někdo vedle nároku na státní (učitelské) zaopatřovací požitky ještě nárok na aktivní požitek státní nebo nestátní veřejný, snižuje se mu výplata státního (učitelského) zaopatřovacího požitku, je-li nižší, na polovinu (§ 17). Zaopatřovacími požitky rozumějí se tu požitky, které podle platných předpisů náležejí pozůstalým vdovám po státních zaměstnancích nebo učitelích (§ 21), t. j. vdovská pense a výchovné (dříve drahotní a dětské přídavky); jedině vychovávací příspěvek nepřichází tu v úvahu, poněvadž podle § 8 zák. č. 2/1920 Sb. je právním subjektem nároku na tento příspěvek dítě samo.«
Odvolání podané st-lkou z tohoto rozhodnutí zamítlo min. nař. výnosem z důvodů rozhodnutí první stolice.
Stížnost neuznal nss důvodnou.
Na sporu je otázka, podléhá-li výchovné snížení podle §§ 17 a 27 zák. č. 286/1924 Sb. St-lka dovozuje, že pod zákonný pojem odpočivných a zaopatřovacích požitků nespadá výchovné, opírajíc se o předpisy §§ 20 a 21 zák. č. 286/1924 Sb. a § 160 odst. 3 a 4 zák. č. 103/1926 Sb.
Nss dovodil již v nál. Boh. A 11409/34, že odpočivnými a zaopatřovacími požitky, které náležejí podle příslušných pensijních (provisních), zaopatřovacích předpisů, jest v ustanovení §§ 20 a 21 zák. č. 286/1924 Sb. rozuměti též drahotní přídavky na děti ve smyslu ustanovení §§ 4, 5 a 10 zák. č. 394/1922 Sb. Nss neshledal důvodu, aby se odchýlil od právního názoru v tomto nálezu vysloveného, a co do odůvodnění odkazuje podle § 44 svého jedn. ř. na důvody cit. nál., které vzhledem k tomu, že podle svého účelu výchovné ve smyslu plat. a učit. zák. nastoupilo na místo dřívějších drahotních přídavků a přídavků na děti, přicházejí v úvahu také v případě st-lčině. Zbývá tedy ještě se zřetelem k námitkám stížnosti uvážiti spornou otázku s hlediska předpisů § 160 plat. zák. č. 103/1926 Sb.
Nss nemohl přisvědčiti názoru stížnosti, že předpisy §§ 17 a 27 zák. č. 286/1924 Sb. byly zrušeny ustanoveními § 160 plat. zák. Opak plyne nejen z ustanovení § 214 plat. zák. a § 46 učit. zák. č. 104/1926 Sb., kde ve výpočtu zrušených norem není zák. č. 286/1924 Sb. vůbec uveden a z předpisu § 153 plat. zák. v souvislosti s předpisem § 32 učit. zák., podle něhož zůstaly v platnosti dosavadní předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích se změnami, obsaženými v šesté části plat. zák. a se změnami, které se jinak z tohoto zák. podávají, nýbrž i z předpisu § 162 plat. zák., kde se výslovně stanoví výjimka z ustanovení § 17 zák. č. 286/24 Sb.; počítá se tudíž s tímto předpisem jako s normou, platnou i za účinnosti plat. zák. Rovněž zák. z 28. prosince 1932 č. 204 Sb. v § 20 vychází z předpokladu, že předpisy §§ 17 a 21 zák. č. 286/1924 Sb. jsou dosud platnými právními normami.
Jest tudíž uznati přípustným, aby bylo použito předpisu § 17 zák. č. 286/24 Sb. o kumulaci požitků i u těch zaměstnanců a jich příslušníků, jimž bylo přiznáno výslužné již za účinnosti a se zřetelem k předpisům zák. plat. č. 103/26 Sb., resp. zák. učit. č. 104/1926 Sb.
Plyne-li však z předpisu § 21 odst. 1 č. 1 zák. č. 286/1924 Sb., že slovy »odpočivné a zaopatřovací požitky« v § 17 zák. č. 286/24 Sb. »jest rozuměti požitky, které náležejí podle příslušných pensijních (provisních) předpisů«, pak dlužno k těmto požitkům počítati také výchovné ve smyslu ustanovení § 160 plat. zák., neboť předpis ten jest zařazen v VI. části plat. zák. nadepsané »Ustamovení o odpočivných a zaopatřovacích platech«, tedy mezi předpisy pensijní, jaké má na mysli ustanovení § 17 zák. č. 286/24 Sb.
Dlužno-li výchovné podle § 160 plat. zák. zahrnouti mezi odpočivné a zaopatřovací požitky, pak podléhá toto výchovné snížení podle §§ 17 a 27 zák. č. 286/24 Sb. a netvrdí-li stížnost, že by jinak nebyly v daném případě splněny předpoklady pro použití cit. ustanovení zák. č. 286/1924 Sb., nelze uznati, že nař. rozhodnutím byla st-lka protizákonně zkrácena ve svých subj. právech.

Citace:

Č. 12036. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 230-232.