Čís. 14085.

K příslušnosti pracovních soudů náleží spor o náhradu škody vzniklé tím, že zaměstnavatel nevydal zaměstnanci při skončení služebního poměru peřiny, jež si zaměstnanec přinesl do domu zaměstnavatelova, kde bydlel za služebního poměru.
(Rozh. ze dne 11. ledna 1935, R I 1415/34.)
Žalobě o náhradu škody ze znehodnocení a z poškození peřin, které zaměstnavatel po skončení učebního poměru žalobkyni odepřel vydati a peřiny sám používal a dával užívati svým zaměstnancům, vyhověl okresní soud v L., oddělení pro pracovní spory. Odvolací soud zrušil rozsudek i s řízením mu předcházejícím jako zmatečný a žalobu odmítl. Z důvodů rekursního soudu: Žalobkyně domáhá se žalobou náhrady 450 Kč za znehodnocení a poškození peřin, které si přinesla do domu žalovaného, kde za učebního poměru bydlila. V žalobě se výslovně tvrdí, že si žalobkyně chtěla po skončení učebního poměru peřiny od žalovaného odebrati, bylo jí však v tom žalovaným zabráněno, žalovaný si bezprávně tyto peřiny přivlastnil, u sebe ponechal a ode dne, kdy žalobkyně u něho služební poměr přerušila a službu opustila, používal, zejména dal je k používání svým zaměstnancům. Tím se tvrdí, že škoda vznikla žalobkyni po přerušení služebního poměru, takže nejde o spor ve smyslu § 2 c) zákona o pracovních soudech a proto také pracovní soud k projednávání a rozhodnutí této věci není příslušný. Podle § 22 zák. o pracovních soudech přezkoumá pracovní soud svou příslušnost z úřadu. Jelikož jde o nezhojitelnou nepříslušnost, jest napadený rozsudek i předchozí řízení zmatečné.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, aby o odvolání znovu rozhodl.
Důvody:
Podle zákona ze dne 4. července 1931 čís. 131 sb. z. a n. jsou pracovní soudy (oddělení pro spory pracovní) výlučně příslušné rozhodovati o sporech z pracovního, služebního neb učebního poměru založeného soukromoprávní smlouvou, vzniklých mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, nehledíc k hodnotě sporu. Podle § 2 lit. c) citovaného zákona spadají sem i spory o jiná plnění a náhradní nároky z oněch poměrů, na příklad spory o užívání služebních předmětů. Předpokladem jest však, že právním důvodem žalobního nároku jest smlouva služební nebo učební. Podle toho, jak žalobkyně vylíčila věc v žalobě, souvisí nárok žalobkyně na náhradu za peřiny s jejím dřívějším učebním poměrem u žalovaného a vyvěrá z tohoto poměru, neboť žalobkyně jen proto donesla peřiny k žalovanému, že byla u něho v učení. Podle toho vznikl skutkový základ nároku již při skončení učebního poměru a náleží rozhodnouti i tento spor dovolanému oddělení okresního soudu pro spory pracovní.

Citace:

č. 14085. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 52-53.