Čís. 550.Rozsudky, jež před rozdělením Těšínská vyneseny byly Polskými soudy na území, podrobeném tehda moci Polského státu, jsou cizozemskými exekučními tituly.(Rozh. ze dne 15. června 1920, R II 120/20).Okresní soud v Bílovci nařídil výkon exekuce, povolené usnesením okresního soudu ve Frýštátě ze dne 16. března 1920. Rekursní soud nevyhověl stížnosti dlužníkově. Důvody: Stěžovatel tvrdí, že tu jde o cizozemský titul, pročež prý výkon má býti nařízen sborovým soudem prvé stolice. Ve východním Slezsku nejsou ještě stanoveny hranice mezi státem Československým a Polským a ježto Československo pokládá území východního Slezska za své, není důvodu, by bylo u výkonu právní pomoci pokládáno za cizinu.Nejvyšší soud odepřel výkon exekuce.Důvody:Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávněnosti. Nejvyšší soud souhlasí ovšem s názorem obou předchozích stolic, že celé území východního Slezska v jeho historických hranicích dlužno při obecně známém státoprávním stanovisku Československé vlády, jež pro tuzemské soudy jest a musí býti směrodatným, považovati za součást Československého státu, třebaže cizí vláda osobovala si nárok na část onoho území a třebaže československé vládě bylo dočasné znemožněno, by na části řečeného území vykonávala práva státní výsosti. Tím však není ještě rozřešena otázka, o kterou se zde jedná. Mimořádnost poměru jeví se nejen v tom, že cizí vláda činí svými nároky spornou část tuzemského státního území, nýbrž, a to hlavně, v tom, že cizí vládě se podařilo, dostati část tuzemského státního území pod svou správu, a že v této části vykonává dočasně práva státní svrchovanosti, najmě pak pravomoc soudní. Důsledkem této mimořádnosti jest pak, že na tuzemském státním území vznikají exekuční tituly, pocházející od soudů, kteří vykonávají soudní pravomoc jakožto soudové cizí moci státní a jež proto nelze považovati za soudy tuzemské. Na takovéto mimořádné poměry arciť v exekučním řádě pamatováno nebylo, a dle přirozené povahy věci pamatováno býti nemohlo. Exekuční řád v § 79 a násl. vychází ze samozřejmého předpokladu, že na tuzemském státním území vykonávají soudní pravomoc soudové tuzemští a označuje proto exekuční tituly, zřízené v obvodu působnosti exekučního řádu, tedy (čl. XX. uv. zák. k ex. ř.) v tuzemsku, za tuzemské exekuční tituly, exekuční tituly, zřízené mimo státní území, za cizozemské exekuční tituly. Nicméně nutno při rozhraničení tuzemských a cizozemských exekučních titulů trvati na tom, by tuzemské exekuční tituly nejen pocházely od soudu, jenž v tuzemsku vykonává soudní právomoc, nýbrž by tento soud zároveň vykonával soudní pravomoc jako výron tuzemské státní svrchovanosti. To plyne jednak z toho, co již bylo řečeno, jednak z ustanovení § 2 ex. ř., kde ponechává se stranou místo působnosti úřadu, od něhož exekuční titul pochází, a za rozhodnou prohlašuje se pouze okolnost, že onen úřad podléhá úřadu tuzemskému, a posléze z úvahy, že vykonatelnost soudních nálezů jest právě tak, jako sama úprava právního poměru soudním nálezem, prostým důsledkem státní svrchovanosti, jejíž výkon na soudy je přenesen. Nevykonává-li tudíž soud na tuzemském státním území soudní právomoc ze svrchovanosti tuzemské státní výsosti, nemůže nálezům svým propůjčiti tuzemskou vykonatelnost a dlužno vykonatelnost jeho nálezů v tuzemsku posuzovati dle týchž zásad, jako vykonatelnost exekučních titulů, jež v cizině cizozemským úřadem byly zřízeny. By tedy exekuční titul, o který jedná se v tomto případě mohl býti dožádaným soudem vykonán, musela by zaručena býti vzájemnost způsobem, naznačeným v § 79 ex. ř. Poněvadž této podmínky zde není, není exekuční titul zde vykonatelným.