Č. 14025.

Živnostenské právo: * Zkouška vykonaná před zkušební komisí pro zkoušky zednických a tesařských mistrů v Báňské Bystřici v roce 1912 nenahrazuje průkaz způsobilosti požadovaný § 23 vlád. nař. č. 103/1923 Sb.
(Nález ze 17. prosince 1937 č. 6157/35-3.)
Věc: Josef H. v Košicích proti rozh. min. obchodu z 2. července 1935 o koncesi k provozování živnosti murárské a tesařské.
Výrok: Stížnost se zamítá.
Důvody: Výměrem z 12. března 1935 nevyhověl zem. úřad v Bratislavě žádosti st-le za udělení koncese pro živnost zednického a tesařského mistra se stanovištěm v Košicích, protože nepředložil průkaz způsobilosti stanovený v § 23 lit. b) vlád. nař. č. 103/1925 Sb. a potřebný k nabytí koncese pro živnost zednického a tesařského mistra na Slovensku. V důvodech uvedeno, že vysvědčení vydané v Báňské Bystřici 19. února 1912, podle něhož st-l vykonal tam před zkušební komisí pro zkoušky murárských a tesařských mistrů předepsanou zkoušku, nelze považovati za náležitý průkaz způsobilosti po rozumu ustanovení odst. b) § 23 vlád. nař. č. 103/1925 Sb., poněvadž podle tohoto ustanovení možno prokázati způsobilost k provozování živnosti zednického a tesařského mistra od doby účinnosti zákona č. 259/1924 Sb. jen vysvědčením zkušební komise pro zkoušky murárských a tesařských mistrů, zřízené u zem. úřadu v Bratislavě. O tom, že by bylo možno na základě vysvědčení o zkoušce na murárského a tesařského mistra, vykonané před rokem 1918 u zkušební komise v Báňské Bystřici, dosáhnouti koncese zednického a tesařského mistra ještě dnes, není žádného ustanovení v cit. vlád. nař., ani v živn. zákoně, ani v jiné právní normě.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. obchodu odvolání st-lovu z důvodů uvedených v odpor vzatém rozhodnutí. K vývodům odvolání, zejména k tvrzení, že vykonáním zkoušky murárského a tesařského mistra v roce 1912 před zkušební komisí v Báňské Bystřici dosáhl odvolatel ještě před platností živn. zákona č. 259/1924 Sb. oprávnění k samostatnému provozování živnosti mistra zednického a tesařského, bylo podotčeno, že vykonáním této zkoušky nabyl jmenovaný jen způsobilosti k provozování živností shora uvedených, ovšem podle dřívějších, nyní již neplatných předpisů. Nedosáhl však koncese pro uvedené živnosti. Protože jmenovaný nenabyl dosud těchto koncesí, nemůže býti řeči o zachování nabytých živnostenských práv ve smyslu § 252 odst. 1 živn. zákona.
O stížnosti uvážil nss:
Podle § 23 lit. b) vlád. nař. č. 103/1925 Sb., vydaného na podkladě § 37 odst. 2 živn. zákona č. 259/1924 Sb., lze způsobilost k provozování živností zednických... a tesařských mistra prokázati vysvědčením zkušební komise pro zkoušky na mistry zednické a tesařské, zřízené u župních úřadů v Bratislavě a v Košicích.
St-l uznává, že takovýmto vysvědčením, totiž vysvědčením jedné z obou jmenovaných zkušebních komisí, průkaz způsobilosti podati nemůže, má však zato, že průkaz ten je podán vysvědčením zkušební komise pro zkoušky zednických a tesařských mistrů v Báňské Bystřici z 19. února 1912, poněvadž právo nabyté vykonáním této zkoušky bylo zachováno výslovným předpisem § 252 odst. 1 živn. zákona č. 259/1924 Sb. Názor tento neuznal nss správným.
Dovolávaný § 252 odst. 1 zní: »Osobné, živnostenské, továrnické a obchodnické práva, nadobudnuté dľa dosavádnych zákonných ustanovení, zostávajú v platnosti a prislúchajú im tiež všetky rozsiahlejšie práva, spojené dľa tohoto zákona s provodzovaním živnosti.« Zákon zde výslovně mluví o »právech«, nabytých dle dosavadních zákonů. Tím však lze rozuměti jenom nabytá živnostenská oprávnění, t. j. oprávnění k provozování určité živnosti, jichž bylo nabyto před účinností zákona č. 259/1924 Sb. Pod tento pojem však nespadá nabytí průkazu způsobilosti, na jehož podkladě by teprve mohlo býti živnostenské právo získáno, poněvadž tu nejde ještě o nabytí práva, neboť ten, kdo má snad způsobilost k provozování živnosti, nemůže ji již na základě této způsobilosti provozovati, nýbrž potřebuje k tomu — jde-li o živnost koncesovanou, vázanou na průkaz způsobilosti — propůjčení koncese.
Stížnost dovolává se na podporu svého stanoviska vysvětlení, připojeného k živn. zákonu, že osobními právy ve smyslu 1. odst. § 252 živn. zákona jsou na příklad práva založená absolvováním některého učiliště, které nahrazuje průkaz způsobilosti. Toto »vysvětlení« cituje stížnost zřejmě z komentovaného vydání živn. zákona (sestaveného Drem Brejchou a Drem Fikerou a vydaného nákladem »Československého kompasu«). Avšak toto »vysvětlení« na daný případ vůbec nedopadá, neboť st-l průkaz způsobilosti nebuduje na absolvování nějakého učiliště. O absolvování učiliště mluví výslovně § 23 vlád. nař. č. 103/1925 Sb. a stanoví, že žadatelé, kteří absolvovali některou bývalou uherskou státní střední školu průmyslovou před 28. říjnem 1918, jsou na roveň postaveni absolventům tuzemských státních škol průmyslových. Paragraf 37 odst. 2 živn. zákona, na jehož podkladě bylo řečené vlád. nař. vydáno, zmocnil vládu nařízením stanoviti průkaz způsobilosti pro živnosti stavební, v žádném směru vládu neomezil ani jí nedal určité směrnice. Když § 23 pamatuje jedině na absolventy býv. uherských státních škol průmyslových, avšak podobnou výhradu nestanoví pro ty osoby, které před účinností živn. zákona nebo před 28. říjnem 1918 vykonaly zkoušku před nějakou zkušební komisí zřízenou pro zkoušky zednických a tesařských mistrů podle nař. býv. min. zemědělství, živností a obchodu z 30. října 1884 č. 46188, ačkoli vládě bylo přece známo, že takoví žadatelé tu budou, plyne právě z tohoto rozlišování, že vlád. nař. nechtělo uznati vykonání takovéto zkoušky za požadovaný průkaz způsobilosti. Z toho pak plyne, že od účinnosti živn. zákona, resp. cit. vlád. nař. může býti průkaz způsobilosti podán jen vysvědčením o vykonání zkoušky před komisí v § 23 jmenovanou, nikoli však před komisí zřízenou podle dřívějších předpisů. — — —

Citace:

Č. 13068. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 1018-1020.