Do menšinové otázky, rozvířené Polskem (viz 2. číslo t. roč.), zasáhl velmi šťastně ministr Beneš svým projevem v poslanecké sněmovně dne 5. listopadu 1934. Postavil se sice zřejmě po bok Polsku svým stanoviskem morální oprávněnosti požadavku zevšeobecnění ochrany menšin, ale současně zdůraznil právní závazky, plynoucí z dnešních menšinových smluv a nemožnost jejich změny jinou cestou nežli tou, která je předepsána ve smlouvách samých, t. j. za souhlasu Rady společnosti národů. Velmi bystrým postřehem je úvaha, že menšinová smlouva poskytujíc Československu nestranně mezinárodní forum při projednávání menšinových sporů, je v té věci prostředkem nejvhodnějším. Za tohoto stavu se nemohou státi menšinové otázky přímo sousedskými konflikty ani záminkou pro některé státy k míšení do naších vnitřních věcí přímými zásahy. Takto ocenil ministr kladně pokrok poválečného práva mezinárodního, jež zvyšuje mezinárodní právní bezpečnost v neposlední řadě prostředky procesními. —ý.