NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Čís. 2048.

Zákon ze dne 17. července 1919, čís. 421 sb. z. a n., kterým se mění obecní statek v kmenové obecní jmění.
Tvrdil-li starousedlíci při zakládání pozemkové knihy právo služebností k obecním pozemkům, a, byvše k odporu poukázání na pořad práva, žaloby nepodali, právo jejich však zůstalo přes to vtěleno, nejde o právo soukromé, nýbrž o užívání nemovitostí ve smyslu § 70 ob. zřízení pro Čechy.

(Rozh. ze dne 28. listopadu 1922 (R 1 1251/22.)
Soud prvé stolice vyhověl žádosti okresní správní komise o vklad výmazu práva užívání, jež příslušelo na nemovitostech obce H. vlastníkům určitých usedlostí. Rekursní soud žádost zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody :
Dle protokolu ze dne 1. září 1879 o zakládání nové pozemkové knihy pro katastrální obec H. bylo zjištěno, že pozemky, o které jde, neměly do té doby žádné knihovní vložky, ale byly, jak obecní starosta potvrdil, od nepamětných dob ve skutečném, pokojném a nikým nepopřeném držení obce H. tak, že někteří usedlíci vykonávali právo požívací, zaručené jim dle § 70 ob. zříz., i bylo proto vysloveno, že pozemky budou na základě této skutečné a nenapadené držby pojaty do nové pozemkové knihy pro obec H. Když byl vyhotoven příslušný držební list čís. 32 a vydán edikt dle § 29 odstavec třetí zákona ze dne 5. prosince 1874, čís. 92 z. zák., podali majitelé bývalých 15 rustikálních usedlostí v H. dne 4. října 1879 dle § 29 dotčeného zákona námitky proti správnosti držebního listu čís. 32 obce H., v nichž tvrdili, že právo vlastnické k pozemkům, pojatými do tohoto držebního listu, přísluší jim, a žádali, by držební list v tom smyslu byl opraven. Dle protokolu ze dne 5. října 1879 bylo však komisí usneseno, že není příčiny k opravě držebního listu, ježto držba obce byla vykázána a osoby, jež podaly námitky, neprokázaly právního důvodu držby nebo vlastnictví; že se tudíž držební list obce H. zachovává v platnosti a že jest starousedlíkům volno, by v odpíracím (upravovacím) řízení dle zákona ze dne 25. července 1871, čís. 96 ř. zák. uplatnili svá práva vlastnická. V upravovacím řízení opověděli pak starousedlíci (majitelé bývalých 15 rustikálních usedlostí) podáním ze dne 9. listopadu 1880 ne sice právo vlastnické, nýbrž dle § 7 b) zákona ze dne 25. července 1871, čís. 96 ř. zák., své právo požívací jako právo služebnosti, tvrdíce, že vydrželi je jako právo soukromé, a bylo usnesením ze dne 7. prosince 1880 toto opovězené neobmezené právo jako staré břímě dle § 13 zmíněného zákona v příslušné knihovní vložce vloženo. Avšak Dr. Antonín S., advokát v S., jakožto opatrovník obce, vznesl odpor proti tomuto knihovnímu zápisu, a usnesením ze dne 21. listopadu 1881 byli starousedlíci za tím účelem, by prokázali své tvrzené nároky soukromoprávní, odkázáni na pořad práva, a byla jim k podání žaloby na obec H. určena lhůta 30 dů za následků, uvedených v § 16 zákona ze dne 25. července 1871, čís. 96 ř. zák., kdyby zmeškali lhůtu. Opatření to bylo odůvodněno úvahou, že když se starousedlíci domáhají toho, by jim přiznáno bylo nikoli pouhé oprávnění, účastniti se požitků obecního statku podle platného obyčeje, nýbrž právo služebnosti, požívati nemovitostí obce H. na základě vydržení s vyloučením každého jiného a zejména obce a ostatních členů obce, jest na nich, by prokázali své soukromoprávní nároky. Žaloba, jak úředně zjištěno, podána nebyla. Opatrovník obce H. ovšem opomenul, učiniti návrh dle § 16 odstavec druhý zmíněného zákona, a tím se stalo, že přes ustanovení prvního odstavce tohoto § 16 zápis, jemuž bylo odporováno, nebyl v pozemkové knize vymazán. Než z toho neplyne, že požívací právo, zapsané v knihovní vložce čís. 32, stalo se právem soukromým. Lze ponechati stranou otázku, může-li návrh dle § 16 odstavec druhý zmíněného zákona ještě nyní býti učiněn s účinkem, uvedeným v § 16. Tolik však jest jisto, že starousedlí nepodali důkazu, jim uloženého, že opovězené právo požívací jest právem služebnosti, pročež platí předpoklad, z něhož bylo vycházeno při zakládání nové knihy pozemkové, totiž že jde o právo požívací na obecním statku dle § 70 obec. zř., zvláště když obecním statkem ve smyslu § 70 ob. zř. rozuměti jest takové nemovitosti, které jsou sice ve vlastnictví obce, na nichž však dle dosud platných pravidel obecního zřízení vyhrazeno jest určité třídě občanu zvláštní požívací právo rázu veřejnoprávního, a když v pochybnostech dlužno správní poměr pokládali za poměr veřejnoprávní, jak nejvyšší soud ve shodě s nálezem bývalého vídeňského správního soudu ze dne 29. ledna 1880, čís. 2464, Budw. 683, opětně již vyslovil, tak zejména v rozhodnutích ze dne 20. září 1921, č. j. R 1 1148/21 a ze dne 12. dubna 1922 č. j. R 1 286/22. Když tomu tak jest, stačily již knihovní spisy, by na jejich základě k návrhu okresní správní komise v S. bylo vymazáno právo požívací dle § 5 zákona ze dne 17. července 1919, čís. 421 sb. z. a n. Než i kdyby nebylo hleděno k těmto spisům, plyne oprávněnost opětovaného návrhu okresní správní komise ze spisu samosprávných úřadu, přiložených k tomuto návrhu. Neboť z těchto spisu zřejmě vysvítá, že byly nemovitosti, o něž jde, nejen povolanými vyššími úřady samosprávnými, nýbrž i podílníky samými považovány za statek obecní, na němž příslušelo sedlákům sporné právo požívací jako právo rázu veřejného, záležející v tom, že sedláci brali předem požitky podle míry své potřeby, naproti čemuž hradili určité náklady (daně, udržování obecních budov a cest, vydržování obecních chudých a t. d.), což jest karakteristickým příznakem práv dle § 70 ob. zř.

Citace:

č. 2048. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1105-1107.