Čís. 14936.
K § 880 a) obč. zák.
Jak je vyložiti prohlášení manželky objednatelovy k prodateli, že za to ručí, že její manžel zboží zaplatí, po stránce převzetí záruky za výsledek podle § 880 a) obč. zák.
(Rozh. ze dne 6. února 1936, Rv II 346/34.)
Žalobce domáhá se žalobou na manželce svého dlužníka solidárního zaplacení zažalované částky s dlužníkem též proto, že se za dluh svého manžela zaručila. Nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Žalovaná zaručila se prohlášením, učiněným žalobci: »aby se nebál, že za to ručí, že až se manžel vrátí z léčení, že za uhlí zaplatí«. Prohlášení to jest považovati za slib podle § 880 a) obč. zák. Slib žalované na zaplacení nezněl, nýbrž zaručila se jen, že její muž zaplatí, až se vrátí z léčení. Tento závazek žalované za výsledek, totiž že manžel její, po případě podnik jeho, uhlí zaplatí, nelze však pokládali za závazek platiti solidárně s dlužníkem. To nevyplývá ani z § 880 a) obč. zák., podle něhož, kdo se zaručí za výsledek, je povinen úplným zadostiučiněním, když třetí neplatí. Žalobce proto neprávem žaluje žalovanou, aby zaplatila solidárně se svým mužem uhlí pro mužův podnik koupené. Závazek žalované je závazkem k náhradě veškeré škody, nedosáhne-li kontrahent výsledku spolukontrahentem zaručeného. Není sporu o tom, že manžel žalované jako majitel obchodu s uhlím přejal závazek z trhové smlouvy o uhlí a nebránil se také proti své povinnosti za uhlí zaplatiti. V tomto směru žalovaná zaručeného výsledku dosáhla, nedosáhla však toho, aby její manžel uhlí zaplatil, jakmile se vrátil z léčení, a není dosud uhlí zaplaceno. Žalobce ani netvrdil, že pohledávka jeho proti manželu žalované byla na něm marně vymáhána, že je nedobytnou a že tedy nastává závazek žalované poskytnouti zadostiučinění. Proto je žaloba předčasnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobce ve svém odvolání prohlásil, že z důvodů, o které žaloba byla opřena, nechává padnouti závazek žalované z důvodu kupní smlouvy, z převzetí dluhu i z důvodu rukojemství podle § 1346 obč. zák. a že uplatňuje již jen závazek z důvodu záruky za výsledek podle § 880 a) druhé věty obč. zák., a na tom trvá i v dovolání. Odvolací soud zjistil, že žalovaná k zástupci žalobcovu Matěji S., který po splatnosti účtu, znějícího na firmu jejího manžela Aloise S., byl poslán pro peníze, prohlásila, aby se nebál, že za to ručí, že až se její manžel vrátí z léčení, za uhlí zaplatí. Odvolací soud z těchto slov žalované usoudil na její záruku za výsledek podle § 880 a) obč. zák. To však z těchto slov v souzeném případě bezpečně usuzovali nelze. Slovo ručiti má v lidové řeči význam mnohoznačný, může znamenati zejména též pouhé ujištění a nikoli převzetí nějakého právního závazku. Žalovaná slyšená jako strana udala, že tím chtěla jen říci, že její muž uhlí zaplatí, jakmile se vrátí. V souzeném případě jest míti na zřeteli, že uhlí bylo dodáno firmě jejího manžela a že Matěj S. byl žalobcem poslán pro peníze k této firmě. Žalující strana netvrdila v první stolici, že žalovaná chtěla na žalující straně dosíci poshovění a že za tím účelem onen výrok učinila. Poshovění nebylo také žalobcem ani poskytnuto a dluh podle faktury splatný dne 8. dubna 1933 byl žalobcem'již dne 15. května 1933 zažalován. Ani majitel žalující firmy Josef J-a nepovažoval slova žalované jako převzetí záruky za výsledek ve smyslu § 880 a) druhé věty obč. zák., neboť při svém výslechu jako strana udal, že jejímu telefonickému rozhovoru, při němž nabízel firmě S. onen vagon uhlí, rozuměl tak, že peníze dostane od žalované, jakmile se její manžel vrátí, to by však bylo buďto převzetí dluhu žalovanou nebo rukojemství podle § 1346 obč. zák., tedy závazky, jež výslovně nechal padnouti. Nelze proto v onom výroku spatřovati převzetí záruky za výsledek ve smyslu § 880 a) druhé věty obč. zák. a netřeba se tudíž zabývati otázkou, kdy by nastal závazek žalované, poskytnouti žalující straně zadostiučinění a v čem škoda žalující strany záleží.