NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 9597.

Pozemková reforma: * Zaměstnanec na zabraném velkostatku nemá nároku, aby stpú k ochraně jeho služebního poměru učinil dozorčí opatření podle zák. č. 118/20.
(Nález ze dne 7. ledna 1932 č. 19707/31.
Věc: František D. v Praze (adv. Dr. Vil. Goppold z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (za zúč. premonstrátský řád v J. adv. Dr. Jos. Blumenkranz z Prahy) o služební poměr.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podle obsahu správních spisů domáhal se st-1 četnými písemnými a ústními žádostmi, naposledy žádostí z 25. června 1930, u stpú-u, aby byl zachován jeho služební poměr jako hospodářského správce na zabraném velkostatku Premonstrátského řádu v J. na Slov., aby stpú vykonal své dozorčí právo proti osobám hospodařícím na tomto velkostatku ve smyslu záb. zákona, zákonů č. 330/19, 215/19, 118/20, 329/20, 220/22, 244/22 a vl. nař. č. 305/22 a 192/24, aby st-1 po eventuelní řádné výpovědi byl dán k disposici stpú-u, a aby na řečený velkostatek byla k vymožení jeho nároků uvalena úřední správa podle § 12 č. 3 a 5 zák. č. 118/20.
Nař. rozhodnutím nevyhověl stpú žádosti st-lově z 25. června 1930 a žádostem předešlým z těchto důvodů: Při uvalení úřední správy na majetek j-ského řádu dne 25. září 1920 byl jste přijat úředním správcem do služby toho řádu jako aktivní zaměstnanec. V této funkci sloužil jste až do října 1925, tedy i po zrušeni úřední správy. V říjnu uvedeného roku byly Vám zastaveny služební požitky, kterážto okolnost Vám zavdala příčinu k domáhání se Vašich práv žalobou u řádného civilního soudu, a spor byl ve všech třech instancích rozhodnut ve Váš neprospěch. V žádostech svých se domáháte toho, aby cestou admin. byl zajištěn Váš služební poměr u j.-ského řádu, a žádáte, aby bylo použito proti řádu ustanovení zák. č. 118/20. Stpú konstatuje, že není podle zákona oprávněn, kromě případů označených v zák. č. 118/20, zasahovati do služebních poměrů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli na velikém majetku pozemkovém. Ve Vašem případu, uváživ veškeré skutkové okolnosti, nenalezl stpú důvodu k zahájení řízení, směřujícího k uvalení úřední správy na majetek j-ského řádu, poněvadž původní důvody tohoto opatření byly řádem odstraněny. Váš mzdový a pracovní spor není toho druhu, aby ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 č. 5 výše cit. zák. mohl býti důvodem pro uvalení úřední správy, ježto sporem není vážně ohroženo řádné hospodaření. Podle § 21 cit. zák. byl jste oprávněn, jestliže jste byl propuštěn ze služeb řádu z toho důvodu, že jste plnil povinnosti, jež Vám ukládá jako zaměstnanci zákon o řádném hospodaření na zabraném majetku pozemkovém, stěžovati si u politického úřadu 1. stolice, o stížnosti pak by rozhodl úřad 2. stolice s konečnou platností. Stpú pokládá Vaši záležitost za ryze soukromoprávní, jejíž rozhodnutí spadá do kompetence řádných soudů civilních. Na základě těchto skutkových okolností nemohlo býti Vašim žádostem vyhověno, a stpú pokládá pro svůj obor působnosti Vaši věc za definitivně vyřízenou.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Podle § 2 zák. o ss rozhoduje nss ve všech případech, ve kterých někdo tvrdí, že nezákonným rozhodnutím neb opatřením správního úřadu byl poškozen ve svých právech. Nss poskytuje podle toho soudní ochranu proti aktům správních úřadů, pokud jimi byla porušena veřejná subj. práva strany, která se stížností u něho podanou takové ochrany dovolala (§ 5 zák. o ss). Nezbytným zákonným předpokladem pro tuto ochranu jest tedy, aby nař. rozhodnutím správního úřadu bylo porušeno veřejné subj. právo st-lovo, t. j. právním řádem mu přiznaný a v řízení správním uplatněný právní nárok. Rozhodnutí sporu závisí se zřetelem k tomu, co shora bylo uvedeno, na zodpovědění otázky, lze-li st-li přiznati nárok na to, aby žal. úřad k zachování a vymožení jeho tvrzených služebních nároků užil těch prostředků, které mu poskytuje zákon o hospodaření na zabraném majetku pozemkovém z 12. února 1920 č. 118 Sb., který jest právním základem pro řešení sporné otázky, a jehož se také obě strany dovolávají.
Z předpisů tohoto zákona, pokud mají relevanci pro řešení sporné otázky, dlužno obrátiti zřetel především k ustanovení § 12. Podle § 12 nařizuje stpú trvalý dozor, a pokud tento nedostačuje nebo nelze od něho očekávati žádoucího výsledku, uvalí na majetek zabraný úřední správu . . . ., 3. jestliže hospodařící osoba opětně hrubě poruší zásady řádného hospodaření nebo nedbá ustanovení tohoto zákona, zejména §§ 4, 21, 22 . ..., 5. jestliže nastaly vinou osoby hospodařící nebo její správy mzdové a pracovní spory, jež ohrožují vážně řádné hospodaření. V § 21 jest pak ustanoveno, že stpú dohlíží, by řádně upraveny byly mzdové a pracovní poměry zemědělských a lesních zaměstnanců zabraného majetku a zajištěny byly jejich požitky při nemoci, invaliditě a stáří jak podle zvláštních zákonů k tomu vydaných, tak i podle zvláštních smluv mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Tímto dohledem není nijak dotčena příslušnost jiných úřadů k urovnávání mzdových a pracovních sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Stejně dohlíží stpú, aby provedeno bylo zlepšení požitků pensistů zabraného majetku, úměrné jeho výnosnosti.
Z těchto zákonných ustanovení plyne, že jimi založena byla kompetence stpú-u jen pro jeho funkce dozorčí, záležející v tom, že z důvodu veřejného zájmu na provádění pozemkové reformy bylo mu přiznáno oprávnění kriticky pozorovati činnost osob hospodařících na zabraném majetku pozemkovém, a to také se zřetelem na řádnou úpravu mzdových a pracovních poměrů zaměstnanců na tomto majetku a zjednávali prostředky, jež mu zákon poskytuje, nápravu shledaných závad. Z citovaných ani z jiných ustanovení zák. č. 118/20 nebo z ostatních norem, jichž se stížnost dovolává, nelze však dovoditi, že by žal. úřad mimo rámec uvedené své dozorčí působnosti měl povinnost zakročovati k vymožení soukromoprávních nároků zaměstnanců na zabraném majetku pozemkovém a zasahovati do jejich sporů s jeho vlastníky. Z § 21 druhé věty zák. č. 118/20 vyplývá pravý opak. Dozorčí právo podle tohoto zákona vykonává žal. úřad jako část své úřední, cit. zákonem mu přikázané kompetence k ochraně veř. zájmů a práva objektivního. Veřejné zájmy mohou arci jíti a často také skutečně jdou souběžně se zájmy soukromými, takže dozorčím zákrokem úřadu, čelícím k ochraně zájmů veřejných, dostane se zároveň ochrany i individuelním zájmům soukromým. Leč tu jde toliko o reflexní účinek takového úředního dozorčího zákroku na prospěch osoby, zúčastněné na věci svým soukromým zájmem. Již z toho, že při výkonu dozorčího práva jde o ochranu veř. zájmů, plyne, že soukromá strana nemůže nikdy uplatňovati nárok na to, aby úřad vykonal dozorčí právo jemu příslušející, neboť ochrana zájmů veřejných náleží toliko úřadu, jak nss v četných svých nálezech opětovně již vyslovil a jak konstantně judikuje (srov. na př. nál. Boh. A 71/19, 544/21, 834/21, 1691/22, 4598/25, 5450/26, 5748/26 atd.). Nemá-li strana podle toho vůbec subj. právního nároku na to, aby úřad užil svého dozorčího práva, lze ji tím méně přiznati nárok, aby je vykonal v její prospěch určitým od ní žádaným způsobem (srov. nál. Boh. A 1577/22, 5440/26 a j.). Odepře-li dozorčí úřad vykonati své dozorčí právo, na jehož výkon strana nemá subj. právního nároku, pak tímto odepřením nemůže býti její subj. právo porušeno.
Jestliže v daném případě žal. úřad odepřel nař. rozhodnutím — ať z jakéhokoli důvodu — vykonali dozorčí právo podle zák. č. 118/20 mu příslušející uvalením úřední správy na zabraný velkostatek v J. k vymožení soukromoprávních nároků, jež st-1 si činil ze svého služebního poměru k vlastníku tohoto velkostatku, jak se toho st-1 na ochranu těchto svých nároků domáhal, nepříslušel-li však st-li podle toho, co shora bylo řečeno, na takový výkon dozorčího práva žal. úřadem subj. právní nárok, pak odepřením žádaného dozorčího zákroku nebyl st-1 v žádném svém subj. veř. právu poškozen, a jest proto jeho stížnost podle § 2 zák. o ss bezdůvodná.

Citace:

č. 9597. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 215-217.