Authors:
= Váž. civ., 6 (1924), sv. 1
PDF

Čís. 3649.


K odporovatelnosti dle §u 8 odpůrčího řádu není třeba, by pohledávka odporujícího věřitele již byla v době odporovatelného jednání co do výše určitá, stačí, když tu byla tehdy aspoň co do důvodu, byť i byla podmíněnou, jen když v čase odpůrčího sporu jest vykonatelnou.
(Rozh. ze dne 26. března 1924, Rv I 38/24.)
Františka V-ová podala dne 29. října 1921 žalobu na pivovar v P., již dne 21. října 1922 pravoplatně prosoudila a pivovaru přiřknuty útraty přes 5 000 Kč. Dne 12. června 1922 prodala Františka V-ová veškeré své nemovitosti své neteři Boženě V-ové. Když pivovar byl vedl bezvýsledně exekuci na movitosti Františky V-ové, domáhal se na Boženě V-ové žalobou, by trhová smlouva ze dne 12. června 1922 byla prohlášena vůči jeho vykonatelné pohledávce za bezúčinnou. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Výtka nesprávného posouzení věci po stránce právní (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) není odůvodněna. § 8 odpůrč. řádu výslovně uvádí, že podati žalobu odpůrčí jest oprávněn každý věřitel, jehož pohledávka jest exekučně vykonatelnou, bez ohledu na to, kdy vznikla. Aby pohledávka existovala již v určité výši v okamžiku odporovatelného jednání, zákon nežádá, stačí, když tehdy aspoň co do důvodu již zde byla, byť i byla podmíněnou, jen když v čase odpůrčího sporu jest vykonatelnou. Nerozhodným tudíž jest, že v čase postupu usedlosti (dne 12. června 1922) nárok na náhradu útrat sporu pivovaru ještě nebyl přiznán, neboť Františka V-ová vzala na se již zahájením sporu proti pivovaru závazek, zaplatiti útraty sporu odpůrci, jestliže spor prohraje. V tom směru existoval tedy závazek ten již v době uzavření postupní smlouvy (dne 12. června 1922); pouze jeho výše nebyla určena a nebylo ještě rozhodnuto, zda splněna bude podmínka závazku, že spor prohraje. Rovněž neprávem vytýká dovolatelka rozsudku soudu odvolacího, že zaměňuje pojem »úmysl zkrátiti věřitele« s »vědomím, že se jednáním věřitelé zkracují,« neboť stačí k úmyslu §u 2 odp. řádu, aby dlužnice měla, nebo musila míti vědomí, že svým jednáním zkracuje věřitele. Jsou tedy vývody žalované, které připojuje k odůvodnění rozeznávání mezi úmyslem a vědomím dlužníka, věřitele zkrátiti, bez právního významu.
Citace:
č. 3649. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 446-447.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).