Čís. 14393.
Přihlásilo-li se nemanželské dítě ze zákona k pozůstalosti po svém otci, jest přijati jeho dědickou přihlášku s obmezením, že dodatečně předloží průkaz o tvrzené legitimaci potomním sňatkem jeho matky se zůstavitelem.
(Rozh. ze dne 23. května 1935, R I 509/35.)
Pozůstalostní soud přijal dědickou přihlášku, již podal ze zákona Jan Š. k pozůstalosti po Václavu Š. Rekursní soud přihlášku jeho zatím nepřijal.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu s obmezením, že se dědická přihláška Jana Š. přijímá s podmínkou, že dodatečně předloží průkaz o tvrzené legitimaci potomním sňatkem jeho matky se zůstavitelem.
Důvody:
Dovolací rekurent přihlásil se k pozůstalosti s dobrodiním inventáře a tvrdil v dědické přihlášce, že jest rodným synem zemřelého Václava Š. a jeho manželky Marie Š., rozené Karoly v K. (v Rumunsku) dne 21. ledna 1881. Během pozůstalostního řízení udal jeho právní zástupce, »že dosud bylo v Rumunsku jenom úředně vyšetřeno, kdo jest matka dovolacího rekurenta a v jakém poměru byla jeho matka k zůstaviteli, ale dosud že není prokázáno, že jeho nemanželský původ byl spraven potomním sňatkem v manželský původ«. Neprávem bylo napadeným usnesením vysloveno, že se dědická přihláška rekurentova na soud dosud nepřijímá, neboť podle § 122 nesporného' patentu má býti každá dědická přihláška, vyhotovená v předepsané formě, od soudu přijata a k pozůstalostním spisům vzata; důkaz o důvodu může býti podán i dodatečně. Názor, že Jan Š. své dědické právo neprokázal (§ 799 obč. zák.), přehlíží jednak právě uvedené ustanovení § 122 nesp. pat., jednak předpis § 174 nesp. pat., podle něhož náležitého výkazu dědického práva je třeba teprve k odevzdání pozůstalosti. Odmítnouti lze jen dědické přihlášky zřejmě nezákonné, zcela libovolné a žádným dědickým důvodem nepodložené (rozh. čís. 11472, 8086, 5731, 1751 a 205 sb. n. s.). O takovou přihlášku však zde nejde. Poněvadž však po otci má nemanželské dítě zákonné právo dědické jen, bylo-li legitimováno (§ 752 obč. zák.), a dovolací rekurent skutečně také tvrdí legitimaci potomním sňatkem, bylo připojeno obmezení ve výroku vytčené (viz rozh. býv. nejvyššího soudu vídeňského Gl. U. 10358).
Citace:
č. 14393. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 439-439.