Čís. 5388.

V tom, že nastalo zvýšení dopravních sazeb na říšskoněmeckých drahách, jež bylo lze předvídati vzhledem k poklesu německé marky, nelze spatřovati nepředvídatelnou náhodu ve smyslu §u 1447 obč. zák.
Dlužník nemůže se dovolávati poklesu francouzského franku, jenž nastal v době, kdy byl již v prodlení.
(Rozh. ze dne 21. října 1925, Rv I 1122/25.) Žalovaná tuzemská firma prodala v říjnu 1923 žalující francouzské firmě vagonové zásilky dřeva franco vagon Strassburg-Port du Rhin, dříví však nedodala, vymlouvajíc se jednak na zvýšení dopravních tarifů na říšskoněmeckých drahách, jednak na pokles francouzského franku. Žalobu o náhradu škody pro nesplnění smlouvy oba nižší soudy zamítly, Nejvyšší soud zrušil rozsudky nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Je nesporno, že žalovaný měl žalobkyni dodati podle smlouvy, dojednané v říjnu 1923, devět vagonů řeziva do 31. prosince 1923. Dále je nesporno, že zboží mělo býti zasláno franco vagon Strassburg-Port du Rhin procleně francouzské celnice, že žalovaný, ač opětně upomenut, prodaného řeziva nedodal a že žalobkyně konečně oznámila žalovanému dopisem svého právního zástupce ze dne 19. února 1924, že mu poskytuje lhůtu k dodatečnému plnění do 15. března 1924, jinak že bude žádati na místě plnění náhradu škody. Žalovaný ani v této lhůtě smlouvy nesplnil a namítá hospodářskou nemožnost plnění, jelikož právě v rozhodné době, od 1. listopadu 1923, nastalo 100% zvýšení dopravních sazeb na říšsko-německých drahách, při čemž dovozné placeno býti mělo v zlatých markách, k čemuž se v únoru 1924 přidružil pokles francouzského franku o 50%. Ve směru tom poukázal již prvý soud právem k tomu, že žalovaný nemůže se dovolávati poklesu francouzského franku, když v době nastalého poklesu byl v prodlení s plněním. Ale plnění nestalo se žalovanému nemožným ani zvýšením dopravních sazeb říšsko-německých drah, neboť toto zvýšení, byť i pro žalovaného znamenalo značnou majetkovou újmu, není takovou náhodou, která by činila plnění i jen hospodářsky nemožným, neboť podle zjištění nižších soudů, najmě i odvolacího soudu nebylo nepředvídatelným, naopak v oné době při znehodnocení německé marky dalo se očekávati, jen že, což ovšem na váhu nepadá, nedalo se předvídati, kdy a v jaké míře změna nastane. Nešlo tedy o náhodu ve smyslu §u 1447 obč. zák., nýbrž o okolnost, které žalovaný při ujednání smlouvy a zejména při určení nabídnuté kupní ceny dbáti měl. Žalovaný, neučiniv tak, nejednal obchodnicky (čl. 282 obch. zák.). Pro nepříznivé následky tohoto svého nekupeckého chování nemůže nyní žalovaný dovolávati se toho, že plnění stalo se mu nemožným, nehledíc k tomu, že podle zjištění nižších soudů žalovaný prodané zboží zaslati mohl přes Rakousko a Švýcary a že ani netvrdil, tím méně prokázal, že by i tato doprava byla spojena bývala s takovými náklady, které by ho hospodářsky byly zničily. Naprosto na váhu nepadá, že žalovaný i v roku 1924 při obchodech dřívím utrpěl škodu 42 000 Kč, a netřeba proto ani pátrati po příčinách těchto ztrát. Neprávem odkazuje dovolací odpověď na rozhodnutí sb. n. s. čís. 1680, neboť jde tam o případ jiný, totiž o smlouvu z roku 1903 a o změnu poměrů válkou přivedenou, která žádnou ze smluvních stran nebyla a nemohla býti předvídána, ba ani tušena. Mylným jest i mínění odvolacího soudu, že splnění smlouvy mělo by za následek nespravedlivé obohacení žalující strany a že se žalobní nárok proto příčí dobrým mravům. Nehledíc k ustanovení čl. 286 obch. zák., podle něhož obchodním jednáním nelze odporovati pro nepřiměřené zkrácení a zejména ani pro zkrácení přes polovici, neznamená v obchodním životě ztráta na jedné straně nutně obohacení na straně druhé a najmě není proti dobrým mravům, když obchodník, byť i za okolností jemu příznivých, trvá na splnění platné a zákonům nijak nepříčící se smlouvy.

Citace:

Čís. 5388. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 519-521.