NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7280 —
Čís. 7280.

Ustanovení § 10 (1) konk. řádu nebrání tomu, by nebyla povolena
exekuce na jmění komanditní společnosti, třebaže na jmění osobně ručícího společníka byl vyhlášen úpadek.
(Rozh. ze dne 31. srpna 1927, R I 747/27.)
Ku vydobytí peněžité pohledávky povolil soud prvé stolice exekuci proti komanditní společnosti. Rekursní soud exekuční návrh zamítl, ježto na pozůstalost osobně ručícího společníka byl vyhlášen úpadek.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. — Čís. 7281 —
Důvody:
Rekursní soud vychází z názoru, že podle § 10 konk. ř. nelze povoliti exekuci, o niž zažádala vymáhající věřitelka, poněvadž firma Č. a spol. je podle obchodního rejstříku komanditní společností s osobně ručícím společníkem Janem Černohorským, jenž zemřel dne 21. prosince 1922 a na jehož pozůstalost byl vyhlášen již dne 6. října 1924 úpadek, kterýž není posud skončen. Avšak tento názor není správný. Vymáhající věřitelka, které již usnesením obchodního soudu v Praze ze dne 12. října 1922 byla podle § 371 čís. 2 ex. ř. povolena proti firmě Č. a spol. v Praze exekuce ku zajištění pro pohledávky 100 000 Kč a 254 408 Kč 04 h s přísl., zažádala nyní proti téže firmě o exekuci k vydobytí této pohledávky. Úpadek byl však vyhlášen na jmění pozůstalosti po Janu Č-ovi, zapsaném v obchodním rejstříku pod firmou 1. Jan Č. se sídlem v Praze II., 2. jako osobně ručícím společníku komanditní společnosti Č. a spol. se sídlem v Praze VII. Není tedy v úpadku firma Č. a spol., komanditní společnost v Praze, jejíž osobně ručícím společníkem byl zemřelý Jan Č. K úpadkové podstatě patří jen to jmění, jehož nositelem (podmětem) je úpadce (§§ 1, 66 a 67 konk. ř.). Jmění komanditní společnosti (čl. 164 obch. zák.) není však totožné se soukromým jměním společníka. Proto úpadek na jmění takového společníka nemá v zápětí úpadek společnosti, nýbrž její zrušení (čl. 170 druhý odstavec a 123, čís. 3 obch. zák., čl. III. čís. 2 uv. nař. ke konkursnímu řádu). To znamená, že úpadek na jmění společníka jest důvodem zrušení společnosti, která nezaniká beze všeho již tím samým, nýbrž je v zániku a trvá co do právních vztahů mezi společníky po tak dlouho, pokud ohledně jmění společnosti se nestalo konečné opatření, zejména provedením likvidace a proti třetím osobám až do doby čl. 25, 129, pátý odstavec a 171 třetí odstavec obch. zák. Avšak z důvodu prohlášení úpadku na jmění společníka nemusí ani vždy nastati zrušení společnosti, jak vysvítá z ustanovení čl. 128 a 170 druhý odstavec obch. zák. Byla tedy neprávem zamítnuta exekuce vymáhající věřitelky, poněvadž ustanovení § 10 prvý odstavec konk. ř. tu nepřiléhá.

Citace:

č. 7280. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 13-14.