NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 2

Čís. 2374.

I pro mimořádný dovolací rekurs finanční prokuratury (§ 2 zákona ze dne 30. června 1921, čís. 257 sb. z. a n.) platí ustanovení §u 16 nesp. říz.
Podnikatelé staveb provozují obchody ve smyslu čl. 271 čís. 1 a čl. 272 čís. 1 obch. zák.
(Rozh. ze dne 13. března 1923, R I 225/23.)
Podnikatelé staveb František D. a Dalibor M., utvořivše veřejnou obchodní společnost, opověděli ji s tím, že budou pod firmou »D. a M.« provozovati »podnikatelství staveb a zřizování vodních turbin Bánkiho.« Obchodní soud zapsal tuto firmu do obchodního rejstříku a rekursní soud na rekurs české finanční prokuratury v Praze potvrdil tento zápis.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu finanční prokuratury.
Důvody:
Dovolacím rekursem napadá finanční prokuratura usnesení rekursního soudu, potvrzující usnesení prvého soudu. Jest tedy její dovolací rekurs přes to, že dle §u 2 zákona ze dne 30. června 1921 čís. 257 sb. z. a n. jelikož jde o otázku pouhého právního výkladu, musí podati opravný prostředek, mimořádným dovolacím rekursem podle §u 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák., závislým na jsoucnosti důvodů, v ustanovení tomto uvedených. Stěžovatelka také skutečně uplatňuje důvod zřejmé nezákonnosti a shledává jej v tom, že rekursní soud přes ustanovení čl. 271, 272 a 275 obch. zák. prohlašuje, že v opověděné činnosti zmíněné firmy zakládá se povaha obchodů. Avšak neprávem. Podnikatelé staveb opatřují si stavební hmoty, tedy »zboží a jiné movité věci«, aby je v podobě stavby, jimi provedené, tedy ve zpracovaném stavu, zcizili. Touto činností plně vyhovují čl. 271 čís. 1 obch. zák. a dlužno tuto činnost podřaditi pod toto ustanovení. To tím spíše, když v zákoně se nevyžaduje. — jak Randa a jiní toto ustanovení vykládají, — že věc i při zcizení movitou musí zůstati a když také se nikterak nevyžaduje, by i zcizení bylo obchodem. Nemůže ovšem pak býti této kvalifikaci podnikatelů staveb jako kupců podle obchodního zákona čl. 275 obch. zák. na závadu. Uváží-li se dále, že se dle čl. 272 čís. 1 obch. zák. považuje za obchod převzetí movitých věcí k úpravě a zpracování pro jiné, provozuje-li se to po živnostensku, jen když provozování této živnosti přesahuje rozsah řemesla, bez ohledu na to, zda věc, z úpravy a zpracování vzniklá, zůstává věcí movitou či stává se věcí nemovitou, nutno i činnost zmíněných podnikatelů, byť i stavbu prováděli z materiálu jim dodaného, považovati za obchod. To platí tím spíše, když není bráno v odpor, že zmínění podnikatelé provozují práce po živnostensku a že jejich rozsah převyšuje rozsah řemesla. Neprávem tvrdí stěžovatelka, že při činnosti firmy běželo by o ujednání smluv o věcech nemovitých, jež dle čl. 275 obch. zák. nejsou obchody. Stěžovatelka přehlíží, že nejde při činnosti firmy o smlouvy o nemovitosti, již v čas ujednání smlouvy tu jsoucí, nýbrž, že zřízení a podoba nemovité věci z věcí movitých záleží jedině v úpravě těchto. Vždyť jednotlivé součástky a materiál, pokud nejsou v budově sloučeny, nespadají pod věci nemovité a proto není ani smlouva, jež má za předmět zpracování movitých věcí a sloučení jich v budovu, z nich teprve vzniklou, smlouvou podle čl. 275 obch. zák., právě tak, jako nemůže býti smlouvou o nemovitosti smlouva o dodání a postavení stroje (turbiny)
v továrně, ač se stroje spojením a nerozlučitelnou souvislostí s továrnou stávají věcmi nemovitými. Uvedené úvahy platí i o dalším odvětví činnosti firmy, totiž zřizování vodních turbin, a vyplývá z těchto úvah, že rekursní soud svým usnesením v žádném směru zákon neporušil, že tedy není tu důvodu zřejmé nezákonnosti, což má za následek, že dovolací
rekurs postrádá předpokladů §u 16 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. a nemohlo mu proto býti vyhověno.

Citace:

Rozhodnutí č. 2374. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 433-434.