NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Čís. 5701.

Rozlišeni soudcovské činnosti skutkově zjišťovací a právního posuzování podle trestního řádu platného na Slovensku a na Podkarpatské Rusi.
(Rozh. ze dne 3. října 1936, Zm IV 365/36.)
Nejvyšší soud, přezkoumav trestní věc proti E. M., obžalovanému pro zločin podvodného úpadku podle §§ 414, č. 1, 415 tr. z., zmateční stížnost obžalovaného částečně odmítl a částečně zamítl. Z důvodů:
Ve vývodech, uvedených pod důvodem zmatečnosti podle § 385, č. 1 a) tr. ř., vychází stěžovatel z předpokladu, že otázka, zda obžalovaný skutečně peníze ztratil, či zda mu byly ukradeny, je v souzeném případě právní a nikoli skutková; na tom pak buduje hodnocením výsledků řízení svoje vývody, že skutečně byl okraden. Předpoklad stěžovatelův je mylný; okolnost, zda obžalovanému byly peníze na cestě z Bratislavy do Brna, případně v Brně ukradeny, či zda tuto krádež jen předstírá, je v tomto případě rázu ryze skutkového, i když úsudek o ní je výsledkem logického uvažování z jiných prokázaných skutečností. Kriteriem rozdílu mezi právní a skutkovou otázkou není tento způsob uvažování jakožto duševní činností, jak naznačuje stěžovatel, neboť takto třeba uvažovat z daných skutkových předpokladů, pokud je to třeba, při obojí skupině otázek, právních i skutkových. Právním posuzováním ve smyslu praxe trestního řádu platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi je — mimo výklad obsahu a smyslu jednotlivých zákonných ustanovení a jednotlivých náležitostí skutkových podstat v zákoně stanovených — jen aplikace zákonem stanovené skutkové podstaty na skutečnosti za prokázané uznané, tedy zkoumání, zda danými skutečnostmi je určitý v zákoně stanovený znak skutkové podstaty naplněn čili nic, a jen takové úsudky nižších soudů smí podle § 33, odst. 3 nov. k tr. ř. nejvyšší soud přezkoumávati a důsledně i zmateční stížnost napadati. V souzeném případě není okolnost, zda peníze byly obžalovanému ukradeny, sama o sobě náležitostí trestného činu, pro který je obžalovaný stíhán, ale je prostou skutečností, spadající pod výlučnou zjišťovací činnost nižších soudů a na základě ní vyvoděný úsudek, že obžalovaný krádež peněz jen předstíral, je téže povahy. Jsou proto ve smyslu § 33, odst. 3 nov. k tr. ř. zákonem vyloučeny všechny námitky stěžovatelovy, které se snaží samostatným hodnocením výsledků řízení podvrátiti tato skutková zjištění a z předpokladu, že peníze byly obžalovanému ukradeny, dovoditi, že se ukrytí zboží nebo peněz nestalo a že obžalovaný je nezamýšlel.
Stejně nepřípustně se to snaží stížnost dále dovoditi hodnocením věrohodnosti výpovědi svědků a popíráním spolehlivosti znaleckého odhadu ceny zboží. V důvodu zmatečnosti podle § 385, č. 1 a) tr. ř. byla tudíž zmateční stížnost podle § 434, odst. 3 tr. ř. odmítnuta jako zákonem vyloučená.

Citace:

čís. 5701. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 420-421.