NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13100.

Ten, komu přísluší služebnost cesty a chůze přes dvůr cizí usedlosti, jest povinen, najde-li vrata, v místech průjezdu a průchodu po stranách dvoru zřízená, zavřena, vrata po výkonu svého služebnostního oprávnění za sebou zavříti.
(Rozh. ze dne 14. prosince 1933, Rv I 722/32.)
Žalobci jsou vlastníky parcely č. kat. 452/1, cesty přes dvůr usedlosti žalobců, jež jest stižena služebností jízdy a chůze ve prospěch usedlosti žalovaných, kteří tuto služebnost také vykonávají. V roce 1930 postavili žalobci na parcele č. kat. 452/1 a na parcele č. kat. 31/1 dřevěná vrata. Vrata jsou postavena proti sobě na obou koncích dvora, vlastně cesty č. kát. 452/1, takže při výkonu služebnosti cesty (chůze), žalovaní těmito vraty musí projíti (projeti). Žaloba žalovaných, kterou při stavbě vrat na žalobce pro rušenou držbu podali, byla právoplatně zamítnuta. Žalovaní při výkonu služebnosti, najdou-li vrata zavřena, je za sebou pro výkon služebnosti nezavírají. Žalobou, o niž tu jde, domáhali se žalobci na žalovaných, by žalovaní byli uznáni povinnými vrata žalobců postavená na jejich pozemcích č. kat. 452/1 a stavební parcele č. kat. 31/1 v Z. po výkonu služebnosti chůze a jízdy příslušející jim k pozemku žalobců č. kat. 452/1 za sebou zavírati, byla-li jimi při výkonu služebnosti nalezena zavřena. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Důvody: Při právním posuzování sporu přichází v úvahu ustanovení § 484 obč. zák., druhá věta, podle níž služebnosti nesmějí býti rozšiřovány, nýbrž spíše, pokud to jejich povaha a účel zřízení dovoluje, musí býti súžovány. Jest jisto, že zřízením vrat, které dříve služebnosti chůze a jízdy nevadily, byla služebnost žalovaných omezena a omezení to soudem právoplatně bylo dovoleno. Žádají-li nyní žalobci jako držitelé statku služebností obtíženého, aby žalovaní při výkonu služebnosti, když vrata najdou zavřena je po výkonu služebnosti zavřeli, spatřuje soud v jejich žádosti omezení služebnosti žalovaných, a to omezení takové, které má na mysli právě shora citovaná věta § 484 obč. zák. Není pochyby, že povaha a zřízení služebnosti shora naznačené omezení to dovoluje. Musí-li si žalovaní vrata před výkonem služebnosti otevříti, dovoluje povaha služebnosti, by je po výkonu zase zavřeli. Uváží-li se dále ustanovení § 858 obč. zák., kterým jest uloženo vlastníkům břemeno své prostranství uzavříti a s tím spojené ručení za případné škody a dále ustanovení § 482 obč. zák., že držitel věci služebné není povinen něco konati, nýbrž jen výkon práva trpěti neb něco opomíjeli, jest nutným důsledkem toho, při po¬ užití těchto ustanovení na souzený spor, že jest povinností žalovaných po výkonu služebnosti, najdou-li vrata před tím zavřena, zase je zavříti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: První soudce posoudil správně věc po stránce právní, uznav žalované povinnými, by vrata na pozemcích po výkonu služebnosti chůze a jízdy též za sebou zavírali, byla-li při výkonu služebnosti nalezena zavřena, a správně poukazuje prvý soud k ustanovení § 484 obč. zák. Jest jisto, že žalobci jsou vlastníky těchto pozemků a že mají právo, by pozemků těch vlastnicky užili, pokud se výkon služebnosti nemaří, v souzeném případě tím spíše, ježto jde o pozemky tvořící dvůr rolnické usedlosti, pro ni tak důležitý. V souzeném případě opatření, jehož se domáhá žalující strana, výkon služebnosti nikterak neznemožní, ani nestíží, vždyť žalovaní mohou klidně dvorem projeti, a otevření a zavření vrat výkon služebnosti nikterak neznemožňuje. Vlastníci panujícího pozemku mohou sice své právo vykonávali podle libosti, ale právo jejich nesahá tak daleko, by žalobci k vůli volnému průjezdu žalovaných měli vrata otevřena a by tím na svém jmění trpěli škodu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud neposoudil věc, jak mu dovolatelé vytýkají (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) po stránce právní nesprávně, uznav, že žalovaní, jimž přísluší služebnost cesty a chůze přes dvůr žalobců, jsou, najdou-li vrata v místech průjezdu a průchodu po stranách dvoru zřízená, zavřená, povinni, by vrata ta po výkonu svého služebnostního oprávnění za sebou zavřeli. Podle § 484 obč. zák. jest služebnosti, pokud se to snáší s jejich povahou a účelem, obmezovati. Tvrzení dovolatelů, že se uloženou jim povinností zavírati za sebou vrata, výkon jejich služebnosti do té míry znesnadňuje, že se činí skoro nemožným, není opodstatněno. Nemožným průjezd dvorem žalobců se tím nestává a může jen jíti o nepatrné zdržení při projíždění dvorem. To však proti právu žalobců jako vlastníků dvora na jeho obražení a uzavření na váhu nepadá. Služebnost a její účel se tím nemaří. Nemaří se služebnost a její účel povinností k zavírání vrat ani v době žní, svážení sena a vyvážení hnoje a není proto důvodu omeziti povinnost, zavírání vrat pro uvedenou přesně ani neurčitelnou dobu v ten způsob, že by dovolatelé byli povinni zavírati vrata teprve koncem dne po výkonu svého služebnostního oprávnění.

Citace:

Čís. 13100. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 624-626.