NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12413.

Proti usnesení, jímž byla povolena zatímní správa vydražené nemovitosti podle § 158 ex. ř., ač příklepu předcházela vnucená správa, která podle § 161 ex. ř. přešla po příklepu bez přerušení ve správu pro vydražitele, jest rekurs přípustný. K rekursu jest oprávněn i vymáhající věřitel.
(Rozh. ze dne 3. března 1933, R I 147/33.)
Soud prvé stolice povolil usnesením ze dne 20. října 1932 na návrh vydražitelky prozatímní správu vydražených nemovitostí, ohledně nichž byla usnesením ze dne 6. května 1932 zahájena vnucená správa, jež nebyla dosud zrušena. Rekursní soud k rekursu vymáhající věřitelky usnesení prvého soudu ze dne 20. října 1932 zrušil. Důvody: První soud neprávem povolil na návrh vydražitelky prozatímní správu nemovitostí. Usnesením ze dne 6. května 1932 byla na tytéž nemovitosti povolena exekuce vnucenou správou, která dosud není zrušena. Vnuceným správcem jest František B. Podle § 161 ex. ř. přešla tato vnucená správa povolená pro vymáhajícího věřitele Dr. M-a dnem udělení příklepu, t. j. 20. října 1932 bez přerušení ve správu pro vydražitele. Místo vnuceného správce Františka B-a mohla sice býti za podmínek § 159 ex. ř. jmenována správcem vydražitelka Marie N-ová, odporuje však zákonu, by správcem jmenována byla osoba jiná, zejména když dosavadní správec nebyl své funkce sproštěn, a aby byla povolována nová správa, neboť správa přešla sama s sebou v prozatímní. Stížnosti se proto vyhovuje a usnesení v odpor vzaté zrušuje. Zrušení je poznamenati v příslušných knihovních vložkách. Podotýká se, že podle § 161 ex. ř. jest vnuceného správce o udělení příklepu vyrozuměti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vydražitelky. Důvody:
Napadené usnesení není ani nezákonné, ani zmatečné. Podle § 239 čís. 5 ex. ř. jest sice vyloučen rekurs proti usnesení, jímž se povoluje prozatímní správa ve smyslu § 158 ex. ř. Tím má bytí zabráněno věcnému přezkoumání takového usnesení, v němž jde jen o povolení takové správy, nemá však býti vyloučena obrana, opírající se o nutkavé předpisy formálního práva, k čemuž má soud přihlížeti z úřadu. O takový případ jde, ana byla již v samostatném exekučním řízení povolena vnucená správa prodané nemovitosti, která podle § 161 ex. ř. bez přerušení pokračuje ve prospěch vydražitele. Již povahou věci je vyloučeno, by se vedla dvojí správa, a je nerozhodné, věděla-li vydražitelka o zahájené vnucené správě čili nic. Rekursní soud tedy nepochybil zrušiv usnesení soudu první stolice, které k zahájené již vnucené správě nepřihlíželo. Tím ovšem padá i návrh, by manžel vydražitelky byl ustanoven za prozatímního správce, protože i tento návrh opírá se jen o předpis §§ 158, 159 ex. ř., nikoli však o § 161 prvý odstavec poslední věta cit. zák. Rekursní soud nepochybil ani v tom směru, že vymáhající věřitelce přiznal právo stížnosti, protože právní její zájem v otázce prozatímní správy uznává sám § 158 ex. ř., který také jí přiznává dokonce právo navrhnouti zavedení prozatímní správy k případnému zajištění proti vydražiteli.

Citace:

Čís. 12653.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 735-736.