NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3769.

Nemocenské pojišťování: Osoby zaměstnané v podniku nebo hospodářství na základě poměru pracovního nebo služebního nejsou z pojistné povinnosti nemocenské vyloučeny proto, že onen podnik nebo ono hospodářství jsou podle svého určení provozovány způsobem charitativním (nevýdělečným).
(Nález ze dne 20. června 1924 č. 20840/23.)
Prejudikatura Boh. 2592 adm. a j.
Věc: Útulek slepých dívek v P. proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo v pořadí instancí vysloveno, že Útulna slepých dívek .... jest povinna podle § 33 nemoc. zákona zapraviti okr. nemoc, pokladně v Ř. dodatečně předepsané nemocenské příspěvky za Julii R., služebnou ve filiálce zmíněné útulny v M. částkou 265 K 20 h za dobu od 1. října 1921 do 31. října 1922.
Stížnost popírá zákonitost tohoto rozhodnutí, dovolávajíc se nál. tohoto soudu Boh. 2592 adm., tvrzením, že pojistná povinnost nemocenská postihuje pouze zaměstnance v podnicích a hospodářstvích výdělečných, této podmínky že však v daném případě není, poněvadž Útulna z vydržování chovanek nemá výdělku a služebné v ní zaměstnané konají práce výhradně pro domácnost. Námitka tato zakládá se na nesprávném pochopení právního názoru v cit. nálezu vysloveného. Předmětem sporu tam luštěného byla otázka, lze-li výrok úřadu o pojistné povinnosti služebných osob v soukromé domácnosti srovnati s předpisem § 4 nemoc. zák., jenž předpokládá, že zaměstnání se vykonává v provozovaném podniku nebo hospodářství. Jestliže nss v nál. tom vyslovil právní názor ten smysl, že předpokladem pojistné povinnosti jest zaměstnání v podniku neb hospodářství výdělečném, chtěl tím toliko vyjádřiti myšlenku, že podnikem nebo hospodářstvím ve smyslu cit. § 4 lze rozuměti jen podnik nebo hospodářství, který se podle povahy své zpravidla provozuje výdělečným způsobem, na rozdíl od vedení soukromé domácnosti, jež pojmově a podle své povahy výdělečnost vylučuje. Z nál. toho nelze však vyvoditi, že by nedostatek docíleného výdělku — ať už předem zamýšlený ať z okolností konkrétního případu dodatečně se podávající — měl za důsledek vyloučení z pojistné povinnosti osob v podniku neb hospodářství tom zaměstnaných. Zák. o nem. pojištění nepodává nijakého podkladu pro právní názor, že by bylo jeho úmyslem, vyloučiti osoby pracující na základě poměru pracovního neb služebního z povinnosti pojistné tehdy, když jsou zaměstnány v podnicích neb hospodářstvích, které snad dle svého určení jsou provozovány způsobem charatativním.
Není a nemůže býti pochybnosti o tom, že provozování Útulny a chorobince slepých dívek pojmově a v podstatě výdělečnost nevylučovalo jako jest tomu u soukromé domácnosti. Okolnost, že provozování ústavu tohoto ve skutečnosti účely výdělečné nemá, a že jde o podnik dobročinný, vydržovaný z valné části z příspěvků dobrodinců, nevylučuje podle zákona pojistnou povinnost služebných osob v něm zaměstnaných.
Z těchto úvah bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3769. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 137-138.