Čís. 6883.

Daň z obratu (zákon ze dne 21. prosince 1923, čís. 268 sb. z. a n.).
Byla-li při smlouvě o dílo smluvena jednotná úplata, aniž by co bylo ujednáno o dani z obratu, nelze se domáhati dodatečně zaplacení daně z obratu.
(Rozh. ze dne 9. března 1927, Rv I 1113/26.)
Žalovaná dřevařská společnost koupila lesy, by je vykácela a dříví zpracovala. Za tím účelem najala si žalobce, by na svých pilách řezal na prkna kmeny, porubané zřízenci žalované společnosti. Podle úmluvy ze dne 27. dubna 1923 zavázala se žalovaná platiti žalobci za každý m³ kulatiny na prkna zpracované 30 Kč odměny. Tato mzda byla vždy měsíčně splatna a mělo se koncem každého měsíce zjistiti množství v tom měsíci zpracovaného řeziva. Podle této úmluvy zasílal žalobce žalované společnosti účty za srpen 1923 až prosinec 1924, znějící dohromady na 1266699 Kč 67 h. Žalovaná zaplatila však pouze část — dílem hotově, dílem súčtováním za odebrané dříví, — strhnuvši si z kaž- — Čís. 6883 —
449
dého účtu 2%, úhrnem 24715 Kč 67 h. Srážky, které společnost činila, odpovídaly penízi, který žalobce ve svých účtech zaúčtoval jako 2% daň z obratu. Ve smlouvě ze dne 27. dubna 1923 nebylo zmínky o dani z obratu. Žaloba o zaplacení oněch 24716 Kč 67 byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání, jež se opírá o dovolací důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s. a provádí též dovolací důvod čís. 2 §u 503 c. ř. s., není opodstatněno. Podle §u 12 zákona ze dne 21. prosince 1923, čís. 268 sb. z. а n., o dani z obratu a dani přepychové může podnikatel osobě, mající nárok na dodávku nebo výkon podléhající dani, účtovati daň zvlášť a jest k tomu povinen, když příjemce o to žádá. Podle druhé věty tohoto §u, které v §u 12 dřívějšího zákona o dani z obratu a dani přepychové ze dne 12. srpna 1921, č. 321 sb. z. a n. nebylo, jest příjemce dodávky (výkonu) oprávněn předpokládat, že v úplatě jednotně stanovené, nestanoví-li úmluva nic jiného, jest již zahrnuta i daň. Podle důvodů k vládnímu návrhu zákona čís. 268/23 (tisk poslanecké sněmovny čís. 4327) nezavádí se touto druhou, jak uvedeno, proti dřívějšímu zákonu o dani z obratu a dani přepychové novou větou žádná novota, nýbrž se jen stanoví, že úplatou rozumí se pravidelně cena včetně daně. Podle týchž důvodů má se tímto ustanovením zabrániti četným pochybnostem v otázce, zdali dodavatel, když smluvil s nabyvatelem pevnou cenu, jest oprávněn kromě pevné ceny účtovati ještě daň. Při uvedeném tuto doslovu dotyčného místa §u 12 zákona ze dne 21. prosince 1923, čís. 268 sb. z. a n. a při výkladu, jehož se v důvodové zprávě k tomuto zákonu dostalo § 12 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 321 sb. z. a n., nemůže vzhledem ku zjištění nižších soudů ohledně smlouvy sjednané mezi stranami o poplatném výkonu býti pochybností, že žalobcův nárok na doplacení daně z obratu nelze ze zákona odůvodniti. Smlouvou ze dne 27. dubna 1923, jak jest zjištěno, byla mezi žalobcem a žalovanou firmou ujednána za spracovaní 1 m³ kulatiny na řezivo pevná úplata 30 Kč a ohledně daně z obratu nebylo při smlouvě nic ujednáno. Podle ustanovení zákona čís. 268/23 a podle výkladu v motivech platí tedy daň z obratu za zahrnutou v ujednané pevné ceně 30 Kč za poplatný výkon a žalobce nároku na dodatečné zaplacení daně z obratu podle zákona nemá. Uznavše takto, nižší soudy nepochybily (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Opačný názor žalobcův nedal by se ostatně ani srovnati s potřebami obchodního života, pokud se týče s požadavkem poctivosti a víry v obchodních stycích. Odporovalo by zajisté tomuto požadavku, kdyby přes ujednanou pevnou cenu měl kupitel i po létech býti vydán nebezpečí, že bude na něm s odvoláním se na § 12 zákona o dani z obratu a dani přepychové tato daň požadována. Podle zákona bylo na žalobci, by již při ujednání smlouvy pamatoval na daň z obratu a, opomenul-li toho, nemůže dodatečně ze zákona daň tuto požadovati.
Civilní rozhodnuti IX. 29

Citace:

Čís. 6883. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 474-475.