Authors:
= Váž. civ., 19 (1937), sv. 1
PDF

Čís. 15872.


Mylnosť súdneho rozhodnutia nemôže byť sama o sebe základem syndikátneho nároku podľa zákona z 12. júla 1872, č. 112 r. z.
(Rozh. z 15. februára 1937, R IV 498/36.)
Vrchný súd v K. v syndikátnom spore vyhovel námietke nepríslušnosti (§ 180 č. 3 Osp.), vznesenej žalovaným štátom, a spor zastavil z dôvodu, že k projednaniu sporu príslušný je podľa § 8 zák. č. 112/1872 r. z. vrchný súd v Brně, lebo žalobou bolo napadnuté aj rozhodnutie Najvyššieho súdu v disciplinárnom pokračovaní proti žalobníkovi. Najvyšší súd usnesenie vrchného súdu v K. zmenil, sporu prekážajúcu námietku žalovaného štátu zamietol a uložil vrchnému súdu v K., aby o žalobe ďalej pojednával.
Dôvody:
I když se ponechá stranou otázka, může-li se nejvyšší soud při svém kolegiálním rozhodování vůbec dopustiti porušení úřední povinnosti ve smyslu § 1 synd. zákona, třeba tu vycházeti z toho, že žalobce ve své žalobě vytýká rozhodnutí nejvyššího soudu jen mylnost, ne však konkrétní porušení úřední povinnosti. Poněvadž pouhá mylnost rozhodnutí nemůže býti základem syndikátního nároku, neobstojí důvody soudu I. stolice, podle kterých je syndikátní žalobou napadeno též rozhodnutí nejvyššího soudu.
Ostatní žalobcovy údaje, obsažené v žalobě, se týkají jen kárného řízení vedeného u býv. soudní tabule v K.
Proto je vrchní soud tamtéž příslušný, aby rozhodl o žalobě podle § 8 řeč. zák. a bylo třeba k rekursu žalobce rozhodnouti, jak se stalo.
Citace:
Čís. 15872. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 259-260.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).