Čís. 12363.

Opomenutí soudu, jenž schválil dražební podmínky uchylující se od předpisu § 150 ex. ř. v otázce převzetí nájemního práva bez započtení na nejvyšší podání, nenařídiv podle § 162 ex. ř. rok k určení dražebních podmínek, není důvodem zmatečnosti, nýbrž jest jen důvodem k rekursu osobám dotčeným tímto postupem soudu. Nepodaly-li, ač usnesení schvalující dražební podmínky bylo jim řádně doručeno, proti němu rekurs, způsobily, že dražební podmínily, příčící se normálním podmínkám, nabyly moci práva, a nemohou své opomenutí napraviti teprve opravným prostředkem proti rozvrhovému usnesení.
(Rozh. ze dne 16. února 1933, R II 386/32.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost uvedl soud prvé stolice pod 1) B 2) rozvrhového usnesení, že v pořadí knihovním přebírá vydražitel výměnu Anny 0-ové bez započtení na nejvyšší podání, a dále uvedl ke konci usnesení, že na prázdno vycházejí ostatní věřitelé, tedy i Marie Z-ová a že bude její nájemní právo vymazáno. Rekursní soud vyhověl rekursu Marie Z-ové, zrušil napadené usnesení, pokud rozhodovalo o nájemním právu Marie Z-ové a doplnil výrok rozvrhového usnesení podle II B 1) větou: »Rovněž přebírá vydražitel bez započtení na nejvyšší podání právo nájemní Marie Z-ové z nájemní smlouvy ze dne 14. ledna 1927.« Důvody: Podle dražebních podmínek schválených exekučním soudem, jež však přijal i vydražitel podpisem při dražebním roku, a to dle odst. 3) měl vydražitel převzíti bez započtení na nejvyšší podání stěžovatelčino právo nájemní. Neprávem proto exekuční soud prohlásil, že se nájemní právo vymaže, poněvadž prý pro ně není z nejvyššího podání úhrady.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vydražitelky.
Důvody:
Dovolací rekurs, jest opřen v podstatě o to, že dražební podmínky v bodě třetím nevyhovují ustanovení § 150 ex. ř., poněvadž nájemní právo Marie Z-ové, vložené pod položkou č. 14 v knihovní vložce č. 262 vázne až za pohledávkou vymáhající věřitelky, 17000 Kč pod kn. pol. 9, pro kterou jest právě dražební řízení vedeno, a jest tudíž ustanovení podmínek, podle něhož má býti nájemní právo toto vydražitelem převzato beze srážky z nejvyššího podání, nejen nezákonné, nýbrž i pro zmatečnost neplatné, neboť o dražebních podmínkách, obsahujících tuto úchylku od zákonných ustanovení, nebyl stanoven rok k jednání. Dovolací rekurs není opodstatněn. Jest sice přisvědčiti vývodům dovolacího rekursu, že prvý soud měl v projednávaném případě při dražebních podmínkách, uchylujících se od předpisu § 150 ex. ř. v otázce převzetí nájemního práva Marie Z-ové bez započtení z nejvyššího podání naříditi rok k určení dražebních podmínek podle § 162 ex. ř. Než toto opomenutí nezakládá důvod zmatečnosti, jak dovozuje dovolací rekurs, nýbrž mohlo býti jen důvodem k rekursu osobám dotčeným postupem exekučního soudu. Stěžovatelce bylo usnesení exekučního soudu, schvalující dražební podmínky odchylné od ustanovení § 150 ex. ř. bez provedení roku k jich určení, doručeno dne 6. února 1932 (Form. č. 227/87) a měla tedy možnost napadnouti je rekursem po rozumu § 65 ex. ř. Opomenula-li to a tím způsobila, že dražební podmínky, příčící se podmínkám normálním, nabyly moci práva, nemůže své opomenutí napraviti teprve opravným prostředkem proti rozvrhovému usnesení. Stěžovatelkou zdůrazňovaná okolnost, že nájemnímu právu Marie Z-ové předcházejí podle knihovního stavu pohledávky ve výši 170000 Kč, že nejvyšší podání dosáhlo jen 95000 Kč, takže pro nájemní právo Marie Z-ové není úhrady, nemá významu, poněvadž právo toto, které stěžovatelka jako vydražitelka přejímá bez započtení z nejvyššího podání, bylo celou svou odhadní hodnotou 3500 Kč odečteno od odhadní hodnoty domu 150000 Kč.

Citace:

č. 12363. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 230-231.