NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Č. 10189.

Cesty. — Samospráva obecní:* Usnesení obecního zastupitelstva , kterým se z důvodů veřejné bezpečnosti uzavírá trať ulice pro vozidla určitého druhu jako opatření místní policie (§ 28 bod 3 čes. ob. zř.), nevybočuje z mezí působnosti obce.
(Nález ze dne 1. prosince 1932 č. 18510.)
Prejudikatura: Srov. Boh. A 8348/30 a 6950/27.
Věc: Městská obec M. L. (adv. Dr. Kar. Peters z Mar. Lázní) proti zemskému úřadu v Praze o zastavení usnesení o zákazu jízdy autobusy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem osp-é v Mariánských Lázních z 31. května 1928 zastaveno bylo ve smyslu § 102 obecního řádu usnesení městského zastupitelstva tamtéž z 20. dubna 1928, jímž byl rozšířen zákaz jízdy těžkými povozy po hlavní třídě v M. L. v trati od M.-ského mlýna k domu Sanssouci také na autobusy, které mají více než 10 míst k sezení, a dále byla zastavena též vyhláška měst. úřadu o tom z 24. dubna 1928, kterouž bylo ono usnesení publikováno.
Odvolání města M. L. podané z cit. výměru okresního úřadu tamtéž zamítl zemský úřad v Praze nař. rozhodnutím s tímto odůvodněním: »Osp zastavila usnesení obecního zastupitelstva podle § 102 obec. zříz., dovodivši, že o uzavření určitého, úseku veřejné komunikace nerozhodují s konečnou platností úřady samosprávné, nýbrž že o ně musí býti podána žádost osp-é (nyní okresnímu úřadu) nebo u státního policejního komisařství. Zemský úřad plně souhlasí s tímto odůvodněním bývalé osp-é, neboť samosprávný úřad, jakožto orgán silnici spravující, může dáti pouze podnět k uzavření silnic nezpůsobilých pro jízdu automobilů, rozhodnutí ve věci samé však náleží úřadům politickým po předchozím komisionelním šetření na místě za přítomnosti znalce a interesentů. Podle § 3 bodu 6 vyhlášky min. vnitra č. 110/23 jest ovšem povolaným k tomu orgánem v M. L. místo okresního úřadu tamní policejní komisařstvím
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Žal. úřad potvrdil výměr osp-é v M. L., jímž bylo zastaveno usnesení městského zastupitelstva tamtéž z 20. dubna 1928 podle § 102 čes. obec. zříz., a to s tím odůvodněním, že samosprávný úřad jako orgán, silnici spravující, může toliko dáti podnět k uzavření silnice nezpůsobilé pro jízdu automobily, kdežto rozhodnutí ve věci samé že přísluší úřadům politickým. Při tom však žal. úřad přehlíží, že obci přísluší nejen správa vlastních silnic a cest, nýbrž že jest obec také povolána podle § 28 odst. 2 č. 3 čes. obec. zříz., aby měla péči o bezpečnost a snadnost dopravy na silnicích a cestách v jejím obvodu se nalézajících, tedy aby vykonávala v těchto mezích policii silniční, a že městskému zastupitelstvu podle § 35 čes. obec. zříz. přísluší právo, aby také vydávala v tomto odvětví místní policie všeobecné předpisy, platné pro obvod obce, s trestní sankcí.
Usnesení městského zastupitelstva v M. L. z 20. dubna 1928 jeví se podle svého obsahu býti takovým opatřením místní policie, odůvodněným ohledy bezpečnostními, které se pohybuje v mezích § 28 odst. 2 č. 3 a § 35 čes. obec. zříz. a k jehož vydání proto jest příslušným obecní zastupitelstvo a nikoli politický úřad.
Žal. úřad ostatně neuvádí nijakého ustanovení, kterým by byla příslušnost k vydání takovéhoto nařízení policie silniční přesunuta na úřady politické. Jestliže snad »platnými předpisy« byly míněny výnosy min. vnitra, pokud se týče zsv-u, citované úřadem prvé stolice, tu bylo by na to odpověděti, že místní policie a tím také policie silniční náleží k samostatné působnosti obce, a podle § 28 čes. obec. zříz. může býti obci odňata toliko zákonem.
Spatřoval-li snad žal. úřad takový předpis v ustanovení § 3 bodu 6 vyhlášky min. vnitra v Praze z 31. května 1923 č. 110 Sb., opírající se o zák. č. 165/20 Sb., dlužno k tomu poznamenati, že nesprávnost tohoto názoru plyne z odůvodnění nálezu Boh. A 6950/27. Poněvadž tedy nař. rozhodnutí vycházelo z nesprávného právního názoru, slušelo je zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 10189. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 700-701.