Čís. 15589.

Ručení přejímatele podle § 1409 obč. zák. při převzetí rolnického nedílu závislém na schválení Státním pozemkovým úřadem.
V příčině vědomosti přejímatelovy o dluzích převodcových (předchůdcových) týkajících se převzatého nedílu rozhoduje doba, kdy Státní pozemkový úřad schválil převzetí, nikoliv dřívější den skutečného převzetí správy nedílu.
(Rozh. ze dne 11. listopadu 1936, Rv II 973/34.)
Žalovaná koupila kupní smlouvou ze dne 20. května 1932 rolnický nedíl s mrtvým a živým inventářem od manželů Jakuba a Josefy H-ových. Žalující přednesla, že prodávající manželé H-ovi byli odsouzeni jí platiti pohledávky, jež nyní vymáhá na žalované. Exekuce k vydobytí těchto pohledávek proti nim vedené zůstaly bezvýsledné. Žalovaná ručí proto podle § 1409 obč. zák. za všechen dluh prodavatelů, a byla na pohledávku žalující upozorněna též dne 13. června 1932, tedy ještě před schválením kupní smlouvy Státním pozemkovým úřadem, avšak žalovaná prohlásila, že nic nedluží, ač dluh ten převzala i osobně k placení. Manželé H-ovi jsou nemajetní a pohledávka jest na nich nedobytná. Pohledávky vznikly prodejem zboží na úvěr, a to obilí, osiva a krmiva, které manželé H-ovi koupili pro hospodářství. Ti měli pouze tento rolnický nedíl, a zboží bylo tedy upotřebeno pro tento nedíl. Žalovaná převzala rolnický nedíl ve dnech 15. až 26. června 1932, nikoli již dříve. Také ve schvalovacím dopise Státního pozemkového úřadu ze dne 4. srpna 1932 byla žalovaná upozorněna na pohledávku žalující. Žalovaná věděla tedy o této pohledávce, a musila také při náležité pozornosti o ní věděti, musila totiž věděti, že manželé H-ovi mají kromě tohoto dluhu ještě i jiné dluhy, neboť sdělili to sami žalované, a proto bylo její povinností, starati se o zjištění těchto dluhů a o jejich zaplacení. Nižší soudy uznaly částečně podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Rolnický nedíl nebo jeho část mohou býti zcizeny jen se svolením Státního pozemkového úřadu (§ 37 zák. čís. 81/20 Sb. z. a n.). Kupní smlouva mohla tedy býti uzavřena jen pod odkládací výminkou, že ji Státní pozemkový úřad schválí. Do té doby a do knihovního provedení smlouvy takto schválené zůstává vlastníkem nemovitosti prodavatel a věřitelé jeho mohou dosíci uspokojení z nemovitostí. Do splnění této odkládací výminky nemovitost nepatří kupiteli, nýbrž trvá tu stav nejistoty, zda jí nabude či nikoli. Teprve po splnění výminky stane se kupní smlouva definitivním a platným titulem k nabytí vlastnictví a bude moci býti vtělena, nemovitost koupená přejde do jmění kupitele, který nabude k ní práv a přejdou na něho závazky a pak teprve bude nemovitost odňata zásahu věřitelů prodavatelových. Důsledkem toho jest odevzdání případně převzetí nemovitosti po smyslu § 1409 obč. zák. možným teprve po splnění zmíněné odkládací výminky. Státní pozemkový úřad schválil kupní smlouvu dne 4. srpna 1932. Do tohoto dne nemohla býti nemovitost odevzdána a převzata, tedy ani ne dne 20. května 1932. Žalobkyně se se svou pohledávkou přihlásila někdy v červnu 1932. To však dostačí, aby byl splněn předpoklad nároku podle § 1409 obč. zák., že totiž znala dluh zcizitelův vůči žalobkyni při odevzdání nemovitosti. Ostatně by stačilo, že žalovaná o něm zvěděla z dopisu Státního pozemkového úřadu ze dne 4. srpna 1932, neboť pak i o něm zvěděla při odevzdání.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud stejně jako soud první stolice vychází ze stanoviska, že kupní smlouva ze dne 20. května 1932, kterou žalovaná koupila od manželů Jakuba a Josefy H-ových rolnický nedíl v B., byla hledíc k § 37 zák. čís. 81/20 Sb. z. a n. uzavřena pod odkládací výminkou, že ji Státní pozemkový úřad schválí, což se stalo teprve dne 4. srpna 1932, a že do toho dne nemohla býti nemovitost ta žalované straně odevzdána a od ní převzata a že tedy při posuzování otázky, kdy se žalovaná o dluhu prodatelů proti žalobkyni dověděla, jest ve smyslu § 1409 obč. zák. rozhodným den 4. srpna 1932 a nikoliv dřívější den, když začala dovolatelka usedlost tu spravovati. Tomuto právnímu názoru vytýká žalovaná jen to, že odvolací soud nepřihlédl k této okolnosti, že obvodová úřadovna Státního pozemkového úřadu v B. předběžně jí přislíbila, že kupní smlouvu navrhne Státnímu pozemkovému úřadu k schválení, a když se tedy dovolatelka následkem tohoto příslibu ujala hospodaření na oné usedlosti — jak bylo zjištěno již v květnu 1932 — jest dobu tu považovati za rozhodující ve smyslu § 1409 obč. zák. Žalovaná však při tom přehlíží, že pouhý předběžný příslib obvodové úřadovny, ba ani samého Státního pozemkového úřadu nemůže nahraditi schválení Státního pozemkového úřadu, jehož je podle § 37 zák. čís. 81/20 Sb. z. a n. třeba k zcizení rolnického nedílu, ježto Státnímu pozemkovému úřadu musí zůstati vyhrazeno, by o schválení uvažoval, až mu bude písemná kupní smlouva předložena. Tím méně ovšem lze přihlížeti k nezávaznému příslibu referenta Státního pozemkového úřadu nebo jeho obvodové úřadovny, že kupní smlouva bude Státním pozemkovým úřadem schválena, neboť podle § 3 zák. čís. 330/19 Sb. z. a n. zastupuje pozemkový úřad na venek jeho předseda nebo jeden z jeho náměstků.

Citace:

Čís. 15589.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1061-1063.