NPD documents search: Váž. tr., 12 (1930)

Čís. 3900.

Pokud jde o urážku na cti, bylo-li jednání nebo podnikání označeno za »manévr«.
Okolnost, že se kdo »bránil« v urážlivém článku proti útoku na svou čest, není důvodem trestnost vylučujícím (§ 2 g) tr. zák.).
Útoku proti bezpečnosti cti lze se dopustiti i ve formě nepřímé, použitím opatrné, zaobalené stilisace.
(Rozh. ze dne 14. června, 1930, Zm I 85/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti soukromého obžalobce do rozsudku krajského jako kmetského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 25. listopadu 1929, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti podle § 491 tr. zák. a zákona ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zprošťující výrok týká se jednak prvé věty pozastavené stati, v níž se uvádí, že celý manévr — roz. soukromého obžalobce a jeho společníků — na odsouzení obžalovaného selhal, jednak dalšího obsahu pozastavené stati, týkající se přirovnání s kabaretní scénou, při níž se z kriminálu propuštěný komik, byv vítán různými zvířaty, mezi jinými i prasetem, vyjádřil, že se nedá zase k vůli nějakému praseti zavříti. Pokud jde o první větu pozastavené stati, odůvodňuje nalézací soud zprošťující výrok jen tím, že tato věta »o sobě neobsahuje žádnou urážku a jest ostatně spisy T 355/28 prokázána«. Této poslední části odůvodnění nalézacího soudu vytýká zmateční stížnost soukromého obžalobce právem nejasnost s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 5 § 281 tr. ř., neboť není zcela jasné, co má nalézací soud na mysli, uváděje, že věta: »A to nejvíce p. R-u a spol. mrzí, že jsem byl amnestován, takže celý jejich manévr na mé odsouzení jim, selhal« je »ostatně spisy T 355/28 prokázána«. Chtěl-li snad nalézací soud tím říci, že se obžalovanému v této příčině podařil důkaz pravdy oněmi spisy, měl to jasně a určitě vysloviti a náležitě odůvodniti. Leč zmateční stížnost vytýká tomuto zprošťujícímu výroku právem, i zmatečnost podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., pokud nalézací soud v odůvodnění uvádí, že ona věta o sobě neobsahuje urážku. Soukromý obžalobce podal svého času na obžalovaného pod zn. sp. T 355/28 soukromou obžalobu pro přestupek proti bezpečnosti cti a obžalovaný byl podle této obžaloby skutečně uznán vinným naznačeným přestupkem. Označuje-li nyní obžalovaný v pozastaveném článku tento postup soukromého obžalobce za »manévr«, který selhal, an se obžalovaný stal účastným amnestie presidenta republiky, lze zajisté připustiti, že toto rčení o sobě nemusí ještě obsahovati urážku na cti. Slovo »manévr«, pocházející z názvosloví vojenského, znamená za války taktický pohyb vojenského tělesa nebo loďstva za určitým společným cílem, na př. za účelem obklíčení nepřítele, jeho oklamání a pod. V době míru jsou »manévry« napodobením válečných událostí; nazývají se tak velká vojenská cvičení, pořádaná za účelem výcviku vojska, zejména vyšších velitelů. Ve smyslu přeneseném označuje se výrazem »manévr« jednání nepřímé, jednání na oko, po případě však i jednání klamné, lstivé, ba i záludné a úskočné. Již z tohoto pojmu výrazu »manévr« plyne, že, označí-li někdo jednání nebo podnikání jiné osoby za »manévr«, může v tom spočívati po případě skutková podstata trestného činu proti bezpečnosti cti, a bude vždy věcí soudu, by v tom kterém případě uvažoval, v jakém smyslu bylo onoho výrazu použito. Nalézací soud, vysloviv zcela povšechně a bez jakéhokoliv odůvodnění, že ona první pozastavená věta neobsahuje urážku, se však podle toho nezachoval; neuvažoval vůbec o tom, v jakém smyslu obžalovaný použil pozastaveného výroku a co jím chtěl vyjádřiti, zda chtěl výrazem »manévr« prostě zjistiti skutečnost, že ho soukromý obžalobce žaloval pro přestupek proti bezpečnosti cti, či zda chtěl označiti toto jednání soukromého obžalobce za klamné, záludné, úskočné nebo pletichářské, — tedy podle obecného pojímání nečestné. Z těchto důvodů je výrok nalézacího soudu, že ona první pozastavená věta nezakládá urážku na cti, zmatečný podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. Jestliť výrok ten při nejmenším předčasný, an nalézací soud, jak dolíčeno, neuvážil pozastavený výraz se všech shora naznačených hledisek, a bude proto na něm, by tak učinil, přihlížeje při tom ovšem i k ostatní, také k nepozastavené části zažalovaného článku, a by pak teprve s náležitým odůvodněním vyslovil, zda ona první věta obsahuje urážku na cti čili nic.
Zmateční stížnosti nelze však upříti oprávnění ani pokud napadá druhou část zprošťovacího výroku výtkami podle čís. 5 a 9 a) § 281 tr. ř. Zprošťující výrok opírá se v tomto bodě o úvahu, že obžalovaný byl k článku soukromým obžalobcem vyprovokován, a o úvahu, že se závadná stať (porovnání s prasetem) na soukromého obžalobce nevztahuje. V tom i onom směru napadá stížnost právem tento výrok jako zmatečný; okolnost, že obžalovaný byl soukromým obžalobcem různým způsobem vyprovokován, nemůže býti důvodem pro zprošťující výrok; právo brániti se proti útokům (na čest) jiné osoby, třebas i v tisku, nelze sice nikomu upříti, leč toto právo má své meze potud, že se obrana nesmí státi způsobem zákonu odporujícím. Bránil-li se tedy obžalovaný proti útokům soukromého obžalobce, stalo-li se to však článkem, vykazujícím známky přečinu proti bezpečnosti cti, není okolnost, že se tímto způsobem »bránil«, důvodem trestnost vylučujícím. Nelze ani pominouti, že zákon, jak z § 2 g) tr. zák. vysvítá, spravedlivou nutnou obranu proti útokům na čest vůbec nezná. Pokud se rozsudek domnívá, že se pozastavená stať na soukromého obžalobce nevztahuje proto, že obžalovaný na konci článku píše, že »by tak nějak mohl odpověděti i na uvedené články«, neuvědomuje si soud, že se lze dopustiti útoku proti bezpečnosti cti i ve formě nepřímé, použitím opatrné, zaobalené stilisace, na příklad připojením různých poznámek k urážlivému projevu toho rázu, že to pisatel nechce vytknouti, nebo že se s tím neztotožňuje a pod., — které však svou povahou poukazují k tomu, že přes to bylo účelem článku napadeného ostuditi; spočívá tedy na mylném výkladu zákona výrok rozsudku, pokud vylučuje skutkovou podstatu přečinu proti bezpečnosti cti prostě proto, že obžalovaný k urážlivému projevu připojil poznámku, že by mohl tak nějak odpověděti na články soukromého obžalobce. Byloť povinností soudu zkoumati věc i s hlediska právě naznačeného a se vyjádřiti o tom, zda předpojatý čtenář nemusel onu poznámku pojímati právě v naznačeném smyslu. Z úvah těch vysvítá jasně zmatečnost rozsudku po stránce objektivní a, jelikož stížnost dále vším právem vytýká rozsudku zmatečnost nedostatku důvodů podle čís. 5 § 281 tr. ř. po stránce subjektivní, v kterémžto směru rozsudek neobsahuje vůbec důvody, bylo zmateční stížnosti nejen co do prvního, nýbrž i co do druhého pozastaveného výroku vyhověti, napadený rozsudek v celém rozsahu zrušiti a věc vrátiti soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.

Citace:

č. 3891. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 340-340.