NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 1233.

Smlouvami svatebními jsou toliko smlouvy, jež pořádají majetkoprávní poměry manželů jako takových a mají za předmět buď úpravu jich za trvání manželství nebo na případ úmrtí jednoho z nich hmotné zaopatření pozůstalého manžela.
(Rozh. ze dne 11. října 1921, Rv II 133/21.)
Žalující manželé tvrdili v žalobě, že ještě před uzavřením svého sňatku jednali se žalovanými rodiči manžela o podmínkách, za nichž vstoupí do manželství a převezmou hospodářství žalovaných, a dohodli se s nimi na tom, že žalobcům odstoupí celý svůj nemovitý majetek s příslušenstvím a polovici dobytka proti tomu, že nevěsta jim odevzdá své věno 1000 K, že žalobci druhou polovici dobytka ponechají sestře ženichově, zaplatí dluhy žalovaných a poskytovati jim budou výměnek. Tato smlouva byla dle tvrzení žalobců uzavřena bezpodmínečně a perfektně, sepsání její však bylo odleženo pro nemoc ženichovy matky na pozdější dobu. Žalobní prosba zněla, by žalovaní byli uznáni povinnými odevzdati žalobcům svou usedlost s příslušenstvím do držení a užívání a aby podepsali listinu, dle níž by bylo lze pro žalobce vložiti na usedlost právo vlastnické. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl v podstatě z těchto důvodů: Z přednesu žalobců samotných, i kdyby pravdivost jeho byla prokázána, vyplývá, že jedná se v tomto případě o smlouvu svatební a že smlouva ta byla uzavřena pouze ústně. Ku platnosti smluv svatebních jest však třeba dle § 1 zák. ze dne 25. května 1871, čís. 76 ř. zák. notářského spisu. Toho zde není a proto jest tato smlouva neplatná. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Svatebními smlouvami ve smyslu § 1217 obč. zák. rozuměti dlužno smlouvy, uzavřené mezi manželi nebo snoubenci, nebo s třetími osobami k jejich prospěchu, jimiž se zřetelem na manželské spojení vzájemné majetkoprávní vztahy manželů jako takových po dobu trvání manželství a po jeho rozloučení mají býti upraveny. Takovou smlouvou jest smlouva, na níž žalobci budují nárok žalobní, přihlíží-li se ku skutečnostem, jež žalobci sami v této příčině přednesli, а k nimž důvody rozsudku prvé stolice správně poukazují. V důsledcích toho oprávněn jest názor soudu prvé stolice, že smlouva, o niž žalobci opírají žalobní nárok, pro nedostatek formy notářského spisu dle § 1 lit. a) zák. ze dne 25. května 1871, čís. 76 ř. zák. jest neplatnou, ježto smlouva dle tvrzení žalobců byla uzavřena ústně. Smlouva pro nezachování předepsané formy neplatná nemohla nabýti platnosti uznáním pokud se týče novací; uznáním proto, že toto netvoří samostatného důvodu závazku, novací proto, že tato předpokládá platnou pohledávku (§§ 1376, 1377 obč. zák.).
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud, sdíleje právní názor soudu procesního, zamítl žalobu proto, že pokládá smlouvu, obsahu žalující stranou tvrzeného, za smlouvu svatební a že pouze ústní smlouva jest neplatna pro nedostatek formy notářského aktu dle § 1 lit. a) zák. ze dne 25. července 1871 čís. 76 ř. zák. K tomuto právnímu názoru odvolacího soudu nelze přisvědčiti. I když smlouva o odevzdání nemovitostí a ostatních věcí, v žalobě uvedených, byla, jak tvrdí žalobci, dojednána mezi stranami ještě před sňatkem žalobců, a z příčiny obmýšleného sňatku, ba snad i pod podmínkou jeho uzavření, nebyla přec smlouvou svatební; k tomu bylo by se vyžadovalo ještě, aby buď z ostatního obsahu tvrzené smlouvy, nebo z vedlejších okolností, provážejících uzavření smlouvy, vycházelo na jevo, že úmysl stran směřoval k uspořádání majetkověprávních poměrů manželských. Takovýto úmysl stran nevychází na jevo z tvrzení žalující strany, a, poněvadž jest z něho patrno, že úmysl stran směřoval pouze ku převodu nemovitostí a ostatních věcí, v žalobě uvedených, dlužno míti dle tvrzení žalobců za to, že tu šlo o obyčejnou smlouvu odstupní (kupní). Žalobci sice neudávají, mnoho-li činila smluvená kupní cena, tvrdí však, jakým způsobem měla kupní cena býti vyrovnána, že žalovaní přijali na její splátku 1000 Kč, že po svatbě vstoupili (žalobcové) v držení majetku s příslušenstvím, žalovanými jim postoupeného a že tito uznávajíce smlouvu za závaznou, slibovali, že půjdou do V. k sepsání a podpisu smlouvy ihned, jakmile zdravotní stav Anny P-ové, která měla tehda zlomenou nohu, to dovolí. Sluší obzvláště poukázati k tomu, že nestala se žádná úmluva o společenství statků dle § 1233 a násled. obč. zák. aneb nějaká jiná úmluva, o níž je řeč v § 1217 obč. zák., takže i z toho je zřejmo, že nešlo o majetkověprávní úpravu poměru manželského, a tedy o smlouvu svatební, nýbrž prostě o smlouvu odstupní (kupní), při níž pohnutkou bylo snad manželství, které měli žalobci uzavříti. Smlouvami svatebními jsou toliko smlouvy, jimiž se upravují majetkovoprávní poměry manželů jako takových — tedy jako manželů (Krasnopolski Familienrecht § 26), a mají proto za předmět buď úpravu jich za trvání manželství, anebo hmotné zaopatření pozůstalého manžela v případě smrti druhého z nich (Krainz System II. str. 1409). Tam patří na př. zřízení věna a společenství statků, sem obvěnění, dědická smlouva, vdovský plat. Smlouvu prvé kategorie, o jakou by zde jedině mohlo jíti, nelze však spatřovati tam, kde nabyvatelům je zůstavena neobmezená právní disposice statkem. Odvolací soud i soud procesní vycházejíce dle toho, co bylo uvedeno, z mylného právního názoru, neprovedly ani o tvrzení strany žalující ani o námitkách strany žalované žádných důkazů, a poněvadž následkem toho nebylo o okolnostech, ve sporu rozhodných, ničeho zjištěno, jest řízení neúplným, pročež bylo napadený rozsudek, a poněvadž nelze se obejíti bez jednání v prvé stolici, i rozsudek tohoto soudu zrušiti a věc vedle § 510 c. ř. s. odkázati na procesní soud, aby ji znovu projednal, řízení doplnil a o věci rozhodl.

Citace:

č. 1233. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 680-682.