Authors:
= Váž. civ., 18 (1936)
PDF

Čís. 15252.


Pokud nebyla přijata dědická přihláška pozůstalostním soudem, není závady, aby dědic podavší tuto přihlášku byl ustanoven opatrovníkem pozůstalosti pro spor.
(Rozh. ze dne 3. června 1936, Rv I 1886/34.)
Proti žalobě na zaplacení zažalované pohledávky namítla žalovaná pozůstalost, že neměla býti ustanovena opatrovníkem pozůstalosti přihlášená dědička. Nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Zmatečnost podle § 477 čís. 5 c. ř. s. spatřuje dovolání v tom, že prý žalované pozůstalosti ustanovil prvý soud opatrovnicí v osobě přihlášené dědičky, jež byla tudíž zákonnou zástupkyní žalované pozůstalosti a nemůže býti tedy ustanovována za její opatrovnici. Názor odvolacího soudu, že dědička ta byla právem ustanovena za opatrovnici žalované pozůstalosti, ježto její přihláška nebyla v té době ještě k soudu přijata, je správný. Je sice pravda, že podle dvorského dekretu ze dne 19. ledna 1790 čís. 1094 Sb. z. s. mohou věřitelé pozůstalosti k uplatnění svých nároků žádati, aby byl ustanoven pro pozůstalost zástupce, jakmile však zde jest dědická přihláška, má se žalobce obrátiti proti přihlášeným dědicům, a podle § 34 ex. ř., zemře-li dlužník po povolení exekuce, může exekuce, jakmile byla podána dědická přihláška nebo jest zřízen opatrovník pozůstalosti, býti vykonána na pozůstalé jmění a může v ní býti pokračováno; § 547 obč. zák. mluví o přijetí dědictví, přes to však může býti přihlášený dědic jen tehdy považován za zákonného zástupce pozůstalosti, jestliže pozůstalostní soud jeho dědickou přihlášku přijal, neboť dědic, jehož dědická přihláška byla pozůstalostním soudem pro nedostatek náležitostí předepsaných v §§ 121 a 122 zákona ze dne 8. srpna 1854 čís. 208 ř. z. po případě v §§ 799 a 800 obč. zák. zamítnuta, nemůže býti považován za přihlášeného dědice (rozh. býv. nejvyššího soudu ve Vídni Gl. U. sbírka čís. 6083 a nová řada čís. 1767). Mimo to může dědic svou dědickou přihlášku, dokud nebyla soudem přijata, odvolati (rozh. 10322 a 11236 Sb. n. s.). Není zde tedy vytýkané zmatečnosti.
Citace:
Čís. 15252.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 633-634.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).