Č. 4138.

Honební právo (Čechy): * I usnesení honebního výboru o výkonu honitby znalcem nutno učiniti s ohledem na dané poměry (§ 13 hon. zák.), proto usnesení ta podléhají dozorčímu právu resp. přezkoumání podle § 23 hon. zák.
(Nález ze dne 20. listopadu 1924 č. 20069.)
Prejudikatura: Boh. 13 adm. a jiné.
Věc: Honební společenstvo v T. (adv. Dr. Viktor Bayer z Plzně) proti zemskému správnímu výboru v Praze o výkon honitby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Honební výbor v T. oznámil osk-i podáním ze 6. června 1923, že se honební společenstvo v T. podle § 14 hon. zák. usneslo kvalifikovanou většinou, aby společenst. honitba byla vykonávána znalcem, že znalcem ustanoven byl zkoušený odborník, účetní t-ské spořitelny Otokar V., a žádal, aby usnesení hon. společenstva bylo vzato na vědomí, a aby byl navržený znalec potvrzen.
Výměrem ze 14. června 1923 sdělila osk hon. výboru, že usnesení béře na vědomí a že navrženého znalce potvrzuje.
Podáním ze 14. června 1923, jež osk došlo 18. června 1923, stěžoval si Václav P. a společníci do nesprávného postupu při hlasování hon. společenstva, v dalším podání z téhož dne pak uvedl, že jest obava, že výkon honitby znalcem poškodí členy společenstva, ježto možno s určitostí tvrditi, že — přihlížejíc k odměně znalce i k nevyhnutelným, za dnešních poměrů mimořádným režijním nákladům, výkon honitby znalcem přinese spíše ztráty než užitek, a jest obava, z čeho platiti škody zvěří způsobené, a žádal, aby »postup« společenstva byl jako nezákonný zrušen.
Stížnost zamítnuta byla výměrem osk v T. ze 17. července 1923. V důvodech bylo uvedeno, že usnesení hon. spol. podle § 14 hon. zák. nemůže býti ve věci samé bráno v odpor. Co do placení náhrady za škody zvěří způsobené poukázáno bylo na předpisy § 46 hon. zák., vylučující poškození jednotlivých členů společenstva.
Nař. rozhodnutím zrušil zsv toto rozhodnutí i usnesení hon. výboru, resp. hon. společenstva, a nařídil, aby honitba byla pronajata.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané honebním výborem v T. uvážil nss takto:
Dle § 6 česk. hon. zák. může býti společenstevní honitba buď propachtována nebo vykonávána znalcem ve prospěch společenstva. Dle § 13 stanoví hon. výbor, přihlížeje k daným poměrům, zda má býti společenstevní honitba pronajata vůbec, a v kladném případě, zda má se tak státi z volné ruky nebo ve veřejné dražbě. Může-li hon. výbor voliti jen mezi pachtem se strany jedné, a výkonem honitby znalcem se strany druhé, plyne z toho, že i v tom případě, rozhodne-li se pro výkon honitby způsobem pacht vylučujícím, tedy pro výkon honitby znalcem, jest povinen přihlížeti k daným poměrům, jak předpisuje § 13. Ovšem takové usnesení hon. výboru jest vázáno ještě splněním podmínky § 14, že nejméně 3/4 hlasů společenstva s usnesením hon. výboru souhlasí. Jest proto nesprávný názor stížnosti, že by výkon honitby závisel jen od usnesení kvalifikované většiny hon. společenstva, a jako rozhodnutí autonomního orgánu byl úplně nezávislý na zkoumání otázky daných poměrů. Ale pak se dozorčí moc nadřízených úřadů dle § 23 nemůže v případě, že za souhlasu společenstva usnesl se hon. výbor vykonávati honitbu znalcem, obmezovati jedině na zkoumání formelní otázky, zda skutečně zákonem předepsaná většina společenstva rozhodla se pro způsob výkonu honitby, nýbrž týká se v plné míře i otázky, byly-li uváženy i dané okolnosti, jak toho § 13 žádá.
Nelze proto shledávati nezákonnost v tom, že žal. úřad v rozhodnutí svém podrobil úvaze i dané poměry, jak toho žádá § 13 hon. zák. Úřad povolán jsa v tom ohledu posuzovati opatření hon. výboru, nemá povinnosti jiné, než náleží hon. výboru, totiž uvážiti dané okolnosti. V této příčině ponecháno jest úvaze úřadu volné pole, jež jest omezeno jen potud, že se nesmí při svém rozhodování říditi ohledy jinými, než které zákon mluvě o »daných okolnostech«, má na zřeteli. Po věcné stránce ns-u přísluší jen zkoumati, zda úřad nevybočil z mezí, které zákon výslovně nebo dle zjevné intence vytkl jeho volnému uvážení.
Nss již ve svém nál. Boh. 13 adm. vyvodil, že hon. zák. v § 13 sleduje účel, aby výkon myslivosti byl co možná racionelní, to jest, aby byl takový, by šetření a chov zvěře s jedné strany, a s druhé zájmy zemědělské vyžadující, by škody zvěří výkonem myslivosti způsobené byly co nejmenší a prospěch majitelů pozemků honebních co největší, byly co možná nejvíce uvedeny v soulad. Žal. úřad založil názor svůj zřejmě na tom, že jsou-li ostatní dané okolnosti stejny, jest výhodnější způsob zhodnocení myslivosti ten, při němž docílí se vyššího čistého výtěžku.
Názor ten neodporuje zákonu a také po této stránce není brán stížností v odpor.
Ve směru formálním náleží nss-u dle § 6 zák. o ss přezkoumati, zda nař. rozhodnutí uvádí dostatečné okolnosti, jež správní úřad pokládal za rozhodné, a zda skutkové okolnosti, jež slouží za podklad rozhodnutí, jsou ve shodě se spisy, náležitě zjištěny, a tak úplné, že úřad správní mohl jimi náležitě odůvodniti své rozhodnutí. — — — —

Citace:

č. 4138. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 842-844.