NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4341.

Zvláštní ochrany § 283 tr. zák. požívají všecky rozkazy úředníka nebo stráže, které směřují k tomu, by shluknuvší se lid byl co nejdříve rozptýlen, tedy nejen výslovné rozkazy, by se lid rozešel, nýbrž i jinak znějící příkazy lidu nebo po případě i jen jednotlivci k umožněni rychlého rozptýlení davu.
Znemožňuje-li nebo zdržuje-li jednotlivec svou pomalou chůzí v určitém směru rychlý rozchod shluknuvšího se lidu, může býti prostředkem směřujícím k rychlému rozptýlení davu i příkaz tomuto jednotlivci úředníkem nebo stráží daný, aby šel čerstvěji.
(Rozh. ze dne 4. prosince 1931, Zm I 945/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Ml. Boleslavi ze dne 30. října 1930, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin shluknutí podle §§ 283, 284 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvé stolice, by o ní znovu jednal a ji znovu rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud vytýká rozsudku s hlediska důvodu zmatečnosti podle § 281, čís 5 tr. ř. vady neúplnosti záležející v tom, že rozsudek nepřihlíží k tomu, že četnický strážmistr František F. při hlavním přelíčení jako svědek potvrdil, že obžalovaný poutal svým jednáním, t. j. tím, že neuposlechl příkazu tohoto svědka, by šel čerstvěji, a naopak prohlásil, že nikdo mu nemá co poroučet, že jde kdy, jak a kam chce, na sebe pozornost davu a zdržoval levé křídlo (průvodu), ani k tomu, že obžalovaný při hlavním přelíčení doznal, že věděl, že stráži záleželo na tom, by se dav rychle rozešel. Podstatou přečinu podle § 283 tr. zák. je, jak vyplývá ze záhlaví tohoto ustanovení zákona, neposlušnost proti úředníku nebo stráži, kteří zakročují proti lidu při shluknutí. Rozumí-li se shluknutím seskupení se většího počtu lidí, jež je podle své povahy způsobilé ohroziti veřejný klid a pořádek, je účelem ustanovení § 283 tr. zák. pokud se týče onoho bezvýhradného zákazu neposlušnosti, by bylo zabezpečeno naprosté a co nejrychlejší uskutečnění oněch příkazů, jimiž činitelé bezpečnostní služby hledí způsobem obecenstvu poznatelným odstraniti nebezpečí, k němuž shluknutí poukazuje. Vzhledem k tomuto účelu ustanovení § 283 tr. zák. požívají zvláštní ochrany tohoto ustanovení zákona všecky rozkazy úředníka nebo stráže, které směřují k tomu, by shluknuvší se lid byl co nejdříve rozptýlen, tedy nejen výslovné rozkazy, by se lid rozešel, nýbrž i jinak znějící příkazy lidu nebo po případě i jen jednotlivci k umožnění rychlého rozptýlení davu. Znemožňuje-li nebo zdržuje-li jednotlivec svou pomalou chůzí v určitém směru rychlý rozchod shluknuvšího se lidu, může býti prostředkem směřujícím k rychlému rozptýlení davu i příkaz tomuto jednotlivci úředníkem nebo stráží, »by šel čerstvěji«; neboť, byl-li, jak tomu bylo podle rozsudkového zjištění v souzeném případě, shluknuvší se lid již před tím úředníkem nebo stráží vyzván k rozchodu, slouží onen další jednotlivci daný příkaz ku provedení povšechné výzvy k rozchodu a je i sám o sobě výzvou k rozchodu po rozumu § 283 tr. zák. Neposlechla-li osoba, jíž byl takový zvláštní příkaz dán, tohoto příkazu, ač věděla, že tento příkaz byl dán za účelem rychlého rozptýlení shluknuvšího se lidu, lze podle řečeného v takovém chování se této osoby spatřovati neposlušnost k úředníku nebo stráži (§ 283 tr. zák.). Posuzuje-li se případ s těchto právních hledisek, jest výtky neúplnosti rozsudku pokládati za odůvodněné; neboť řečené, při hlavním přelíčení na jevo vyšlé, rozsudkem však mlčením pominuté skutečnosti jsou podle toho, co bylo svrchu uvedeno, rozhodné pro posouzení, zda se obžalovaný dopustil tím, že neuposlechl příkazu četnickým strážmistrem mu daného, »aby šel čerstvěji«, a odvětil, že mu nikdo nemá co poroučeti, že jde kdy, jak a kam chce, přečinu shluknutí podle § 283 tr. zák., a to za přitěžujících okolností v § 284 tr. zák. uvedených.

Citace:

Čís. 4341. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 590-591.