Čís. 7151.

Byla-li již zavedena vnucená správa na nemovitost věnovanou podniku, nelze povoliti novou samostatnou exekuci vnucenou správou téhož podniku.
(Rozh. ze dne 15. června 1927, R I 176/27.)
Soud prvé stolice zamítl návrh, by byla povolena exekuce vnucenou správou na podnik parostrojního pivovarství. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, v řízení pokračoval. Důvody: Usnesením zdejšího soudu z 31. října 1926 povolil stěžovatelce proti povinnému k vydobytí vykonatelné pohledávky 1211560 Kč s přísl., exekuci zabavením podniku parostrojního pivovarství, který provozuje povinný v č. pop. 4 a přenechal rozhodnutí o návrhu na povolení vnucené správy tohoto podniku soudu exekučnímu. Exekuční soud zjistil, že se u něho vede vnucená správa nemovitostí, knihovně připsaných dlužníku polovicí a jeho manželce druhou polovicí, mezi kteréžto nemovitosti náležejí nemovitosti zapsané ve knihovní vložce č. 828, totiž stavební parcela č. kat. 8/1, pivovar č. pop. 4 atd. a vyzval vymáhající věřitelku, by se vyjádřila o tom, zdali snad nepřistupuje ke vnucené správě již zavedené. Tato výzva byla zbytečnou, neboť bylo věcí exekučního soudu, by nejprve slyšel účastníky ve smyslu § 331, druhý odstavec ex. ř., a rozhodl o navrhovaném povolení vnucené správy a, kdyby byla povolena, bylo by — Čís. 7151 —
1040
bývalo jeho věcí, by podle stavu v čase povolení vnucené správy sám z moci úřední rozhodl, zda povoluje vnucenou správu novou či pouze přístup ke vnucené správě již vedené. Ježto však vymáhající věřitelka podáním ze dne 6. listopadu 1926 prohlásila, že nepřistupuje, správně nežádá o přístup к vedené již vnucené správě nemovitostí a exekuční soud byl toho názoru, že samostatnou vnucenou správu podniku vymáhající straně nemůže povoliti, pokládal patrně za zbytečno, prováděti řízení podle § 331 druhý odstavec ex. ř. a napadeným usnesením zamítl žádost vymáhající věřitelky o exekuci vnucenou správou podniku parostrojního pivovarství čp. 4, a nepřisoudil jí ani útrat vyjádření, odvolav se na § 103 ex. ř. Soud rekursní nesdílí stanovisko prvého soudu. Exekuční řád zřejmě rozeznává exekuci na nemovitosti (§§ 87—248 ex. ř.) od exekuce na jiná majetková práva (§§ 330—345 ex. ř.), k nimž náležejí i průmyslové podniky, jímž jest i parostrojní pivovarství. Poněvadž při takovéto exekuci, vedena-li v obou směrech vnucenou správou, nastává křížení se zájmů věřitelů vedoucích exekuci vnucenou správou nemovitosti a věřitelů, kteří si vydobyli vnucenou správu průmyslového podniku, možno uvážiti, zda jde v obou případech o touž exekuci, jak soudí prvý soud, čili nic. V tom ohledu jsou zvláštní předpisy toliko ve článku VIII. a XI. uv. zák. k ex. ř., v §§ 251 čís. 9 a 252 ex. ř., v § 5 zák. o železničních knihách a v §§ 112 a násl. horního zákona, podle nichž při podnicích tam uvedených, k nimž pivovary nenáležejí, vylučuje se vedení zvláštní exekuce na objekty tvořící podstatnou součást neb příslušenství určitého podniku, na příklad zemědělského hospodářství. Tyto případy zvláště zákonem vymezené jsou výjimkou ze všeobecných předpisů o vedení různých způsobů exekucí podle exekučního řádu a jakožto výjimečných předpisů nelze jich obdobně užívati i na případy jiné, zejména na tovární podniky, jimiž jsou též pivovary (§ 7 obč. zák.). Avšak, i kdyby bylo zde na místě použití § 252 ex. ř., tu se zřetelem k §§ 294 až 297 a) obč. zák. bylo by lze uznat i za příslušenství nemovitosti toliko ty které hmotné věci movité, takže předmětem, který postihuje vnucená správa nemovitostí, byly by užitky pouze nemovitosti samé a těch hmotných věcí movitých, které tvoří její příslušenství a, tato vnucená správa by nemohla postihovati užitky i z případných dalších oprávnění, náležejících k pivovarskému podniku, na příklad aktivní pohledávky, oprávnění plynoucí ze smluv s podsudím a pod., které z hospodářského stanoviska mohou míti v konkrétním případě značný význam. Z toho patrno, že není zde totožnosti předmětu vnucené správy pivovaru jakožto pouhé nemovitosti a vnucené správy pivovarského podniku, a jest proto zcela možno, že každá z těchto vnucených správ může míti jiného vnuceného správce a může býti vedena a účtována samostatně, což by znamenalo, že by vnucený správce podniku vedl podnik sám a při tom do pasiv své vnucené správy zařazoval peníz, který by byl přiměřenou úplatou za používání nemovitosti samé a příslušenství nemovitosti té, jakou by in concreto i cizí nájemce musil platiti z nájmu této nemovitosti, kdyby v ní chtěl provozovati pivovarský podnik na vlastní účet, — a to peníz, který by musil ihned s počátku se vnucenou správou nemovitosti ujednati, a že výnosem pivovarského — Čís. 7152 —
1041
podniku by zůstalo teprve to, co by ze vnucené správy podniku zbylo po odvedení zmíněného nájemného vnucené správy nemovitosti. Byla-li by ovšem v obou vnucených správách jmenována táž osoba vnuceným správcem, mělo by ono rozlišování význam pouze pro způsob vyúčtování v obou vnucených správách, jež by účetně musily býti vedeny každá samostatně. Posuzuje-li se s tohoto hlediska žádost stěžovatelčina a nepřihlíží se ani k tomu, že podle tvrzení stěžovatelova provozuje pivovarský podnik dlužník sám, kdežto nemovitost pivovaru náleží jemu pouze polovicí a druhou polovicí je připsána manželce dlužníkově, dlužno uznati oprávněným, by vnucená správa pivovarského podniku, bude-li povolena po slyšení podle § 331, druhý odstavec ex. ř., vedena byla odděleně od vnucené správy pivovaru, jakožto nemovitosti, pročež není zde podmínek pro to, by již předem byla žádost stěžovatelčina zamítnuta a zamítán nárok na přísudek útrat.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle exekučních spisů a jak jest též nesporno, vede se na nemovitostech velkostatku S. vnucená správa pro více věřitelů, mezi nimi také pro banku O., pro 1000000 Kč, část to její pohledávky 1211560 Kč. Mezi nemovitostmi ve vnucené správě již jsoucími jest také stav. parc. 8/1 pivovar č. pop. 4 v S. Skutečně také na nemovitosti č. pop. 4 jako pivovar v pozemkové knize vyznačené podnik pivovarský se provozuje. Protože nemovitost jest živnosti pivovarské určena, jí věnována a jí slouží, takže jsou užitky vlastníku z podniku plynoucí užitky samé nemovitosti, následkem toho vnucená správa již ohledně nemovitosti stav. parc. 8/1 Čís. pop. 4 v S. zavedená má za předmět také užitky z pivovaru na nemovitosti provozovaného a týká se jich. Z toho plyne, že, zavedena-li již vnucená správa na užitky podniku pivovarského, nemohou tyto užitky (§ 103 ex. ř.) býti předmětem ještě zvláštní exekuce vnucenou správou. Proto právem první soud zamítl návrh banky O., aby jí vedle vnucené správy na nemovitosti, mezi nimi i pivovar čís. pop. 4 ve S. byla na tento pivovar jako podnik (§ 341 ex. ř.) pro její pohledávku 1211560 Kč povolena vnucená správa ještě zvlášť.

Citace:

Čís. 7151. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1065-1067.