NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4863.

Pozemková reforma: * Opomene-li vlastník státem zabrané půdy ve lhůtě § 3 náhr. zák. označiti pozemky, na které uplatňuje nárok podle 1. věty § 11 záb. zák., požádav pouze všeobecně za propuštění celého velkostatku výměru v § 2 záb. zák. přesahujícího, nemůže právem vytýkati, že stpú propustiv z velkostatku takto žádaného 150 ha půdy zemědělské a 100 ha půdy jiné, porušil vlastníkovo právo volby dle § 11, věty 1. záb. zák. Stpú musí však i v tom případě již v řízení poskytnouti vlastníku příležitost, aby se v řízení správním vyslovil o půdě, kterou mu stpú dle 1. věty § 11 záb. zák. propustiti chce.
(Nález ze dne 2. září 1925 č. 16130).
Věc: Likvidační komise pro správu církevních majetků v Bratislavě (adv. Dr. Bedřich Lorman z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu (sen. pres. v. v. Rud. Vyšín) o propuštění půdy dle § 11. zákona záborového.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: V žádosti de dato 7. srpna 1923 podané u okr. soudu v Košicích, žádal stpú, aby na nemovitostech patřících ostřihomskému římsko-katolickému semináři, zapsaných v pozemkoknihovních protokolech č kat. obce N., č. ... kat. obce B., č,.. kat. obce O. a č... kat. obce V. bylo poznemenáno, že nemovitosti ty jsou státem zabrány a že stpú hodlá je převzíti. Navrhl, aby vlastník o tom byl vyrozuměn a ve smyslu § 3 zák. náhr. vyzván, aby se u soudu toho vyjádřil, zda u nemovitostí těch uplatňuje své právo dle § 11 záb. zák.
Ve vyjádření podaném u okr. soudu protestovala stěžující si komise proti záboru a uplatnila ve smyslu § 11 záb. zák. nárok na celý onen majetek, žádajíc, aby propuštěno bylo 500 ha půdy. Ve vyjádření tom uvedeno, že ostřihomský seminář jiného majetku nemá, že jde o majetek účelový, sloužící výchově kleriků. Těch je citelný nedostatek proto, ježto chybí prostředky k opatření nutných nákladů. Záborem a převzetím se stav ještě zhorší a ubude slovenského kněžstva, jehož je citelný nedostatek. Ve vyjádření podotknuto, že zabere-li se další majetek, vyhrazuje si st-lka i na ten nárok dle § 11 záb. zák. uplatniti.
Stpú vydal pak na základě průvodní zprávy přídělového komisaře v B. nař. rozhodnutí. Rozhodnutím tím propuštěno bylo ostřihomskému řím. kat. semináři jako majiteli velkostatku O. dle § 11 záb. zák. ze záboru 150 ha a 12 m2 půdy zemědělské, 100 ha 13 a 8 m2 půdy jiné, vesměs v kat. obci O., zamítnuta však žádost, pokud žádáno propuštění celého velkostatku resp. celého nemovitého majetku. V důvodech nař. rozhodnutí se úvodem uvádí, že vlastník má nárok jen na propuštění výměry ve smyslu § 11 záb. zák. 1. věty, ovšem dle své volby. Nárok ten může vlastník uplatniti ve lhůtě § 3 náhr. zák. Po uplynutí té jej uplatniti nemůže a nemůže ovšem ani měniti půdu, na kterou nárok uplatnil ani uplatniti volbu na nemovitosti, na které ji neuplatnil v oné lhůtě. V rozhodnutí se pak konstatuje, že st-lka v zastoupení semináře ve lhůtě zákonem dané žádala o propuštění celého velkostatku O., případně 500 ha, aniž by byla blíže označila nemovitosti, o jichž propuštění žádala. Nebyla tedy provedena volba dle § 11 záb. zák. prvé věty, takže připadl stpú-u úkol stanoviti pozemky, jež mají býti ze záboru propuštěny, při čemž musel hleděti jednak k účelu, pro nějž se rozhodl nemovitosti tohoto velkostatku převzíti, jednak k tomu, aby bylo zajištěno a nebylo ztíženo hospodaření ani na půdě vlastníku ponechané ani na půdě v záboru ponechané. Přihlížeje k tomu, propustil stpú nemovitosti, patřící ku dvoru O., tvořící objekt tohoto dvoru, v němž je správa celého velkostatku. Propuštěné pozemky jsou arondovány a prostírají se v souvislosti dvěma směry těsně ode dvora; také souvislost půdy zemědělské s nezemědělskou není porušena. Propuštěné pozemky jsou ze všech pozemků nejblíže u dvora a mají přímý k němu příjezd. Asi 3/5 jich jsou nejlepší bonitní třídy dvora a značná část zemědělské pudy leží v rovině.
Propouštějí se i budovy v této obci, sloužící za byty deputátníkům, a objekt T., malý filiální dvorec, ležící uprostřed pozemků tím směrem se táhnoucích. Zachován i přístup k řece k místům, kde se plaví dobytek. Mezi propuštěnou půdou jsou zastoupeny veškeré kultury v poměru, odpovídajícím způsobu hospodaření, takže propuštěný objekt jest plně života schopný a vhodný pro řádné hospodaření. Větší výměru půdy nebylo lze propustiti, ježto ani zbývající půda nestačí plně k uspokojení uchazečů a část třeba je reservovati pro instituce sledující zájmy veřejné, totiž Státní výzkumné ústavy v Košicích a Komenského ústav v Košicích, které o příděl se ucházejí. Vlastník naproti tomu neprokázal, ba ani netvrdil takové okolnosti, které by odůvodňovaly použití 2. věty § 11 záb. zák. a je stpú-u známo, že podmínek takových není.
V nař. rozhodnutí bylo konečně vysloveno, že ostřihomský seminář je dle § 75 odst. 3 zák. náhr. povinen převzíti zaměstnance velkostatku v počtu a druhu úměrném vlastnostem a rozloze ze záboru propuštěného majetku, že je povinen zříditi nebo dopustiti zřízení takových služebností na propuštěné půdě, jak ukáže se jich potřeba při provádění pozemkové reformy na půdě v záboru ponechané, jsa v tom směru vázán rozhodnutím stpú-u, který též rozhodne, zdali a jaké služebnosti bude třeba zříditi ve prospěch půdy ze záboru propuštěné. Ohledně práv patronátních uvedeno, že trvají dále, pokud jinak nebude rozhodnuto příslušnými úřady. Rozhoduje o stížnosti, veden byl nss těmito úvahami:
Nss je povolán, aby v mezích stížnosti zkoumal zákonnost nař. rozhodnutí a v mezích § 6 zák. o ss i řízení, jež před vydáním nař. rozhodnutí předcházelo. Zjistí-li, že rozhodnutí zákonu odporuje, neb že spočívá na vadném řízení, zruší je podle § 7, po případě podle § 6 zákona o ss. Motivy, které vedly úřad k tomu, aby vydal rozhodnutí, jež se zákonem se srovnává, nss zkoumati nemůže a nemůže se proto zabývati oněmi vývody stížnosti — ostatně ničím nedoloženými —, že žal. úřad, vydávaje nař. rozhodnutí, veden byl motivy politickými. Mohl se proto nss zabývati jen oněmi výtkami stížnosti, jimiž vytýká se
1) nezákonnost nař. rozhodnutí proto,
a) že bylo propuštěno pouze 250 ha 38 a 20 m2 půdy a nikoli 500 ha, a b) že porušeno prý právo volby, zaručené vlastníku zabrané půdy prvou větou § 11 záb. zák. a
2) námitkami, jimiž vytýkají se vady řízení proto, že nař. rozhodnutí bylo vydáno, aniž za účasti strany bylo provedeno potřebné šetření, takže propuštěny hospodářské budovy, jichž st-lka nepotřebuje a jen půda špatná, a
3) konečně oněmi námitkami, jež směřují proti výroku o ponechání zaměstnanců.
Ohledně práva volby, jehož porušení stížnost vytýká námitkou pod b) uvedenou, stojí žal. úřad na stanovisku, že ve lhůtě §em 3 náhr. zák. stanovené nebylo právo volby provedeno, a že tedy připadl stpú-u úkol určiti individuelně pozemky, které mají ze záboru býti propuštěny. Stížnost naproti tomu hájí náhled, že není zákonného předpisu, dle něhož by vlastník musil pod následky prekluse vykonati volbu současně s uplatněním nároku dle § 11 záb. zák., a snaží se dokázati, že stpú je povinen, uplatnil-li vlastník svůj nárok dle § 11 záb. zák. vůbec, poskytnouti mu příležitost, aby dodatečně volbu provedl.
Nss nemohl názoru stížností hájeného sdíleti. Podle § 5 záb. zák. nabývá stát práva, zabraný majetek přejímati. Vykonávaje toto právo, oznámí stpú podle § 2 náhr. zák. prostřednictvím knihovního soudu vlastníku zabraného majetku, které jeho nemovitosti rozhodl se právě převzíti podle svého pracovního plánu, a soud nařídí podle § 3 náhr. zák. poznámku zamýšleného převzetí v pozemkové knize. Poznámka ta působí podle § 9 náhr. zák. jako poznámka vyvlastnění. Pokud zákon nepředpisuje jinak, sluší před skutečným převzetím zabraného majetku dáti osobám na něm hospodařícím výpověď (§ 12 náhr. zák.). Kde bylo podle zákona náhr. poznamenáno zamýšlené převzetí, provedou soudy dle § 26 náhr. zák. vklad práva vlast, pro stát neb dle § 28 pro přídělce.
Takto jest uspořádáno pásmo úředních úkonů, které zákon předepsal, aby konečného cíle reformy zákonem záborovým zamýšlené bylo dosaženo. Je jistě nepochybnou vůlí zákona, aby tyto akty úřední ke konečnému cíli vskutku vedly, a je tedy také vůlí zákona, aby zákonný sled těchto aktů nebyl přerušován a zdržován, pokud zákon sám nedopouští. Ustanovení zákona, která tak činí, jest již proto vykládati striktně, a nelze z nich vyvozovati jiných překážek postupu zákonem zamýšleného, než ony, které zákonem zjevně jsou připuštěny.
Podle § 11 záb. zák. má vlastník zabraného majetku nárok, aby mu z něho byly ze záboru propuštěny výměry v § 2 záb. zák. uvedené a to pokud možno dle vlastní volby. Tento jeho nárok je přednější než právo státu zabranou půdu převzíti a přiděliti. Ovšem nemá stpú úřední povinnosti o tento nárok vlastníkův pečovati, nýbrž je věcí vlastníka samého, aby nárok svůj uplatnil.
Učinil-li tak, jest stpú povinen rozhodnouti o vzneseném nároku dříve, nežli půdou, na kterou nárok je uplatněn, bude disponovati.
Uplatnění nároku toho je tedy překážkou dalšího postupu v řízení přejímacím a přidělovacím. Je zřejmo, že by účel pozemkové reformy byl oddalován a mařen, kdyby uplatnění tohoto nároku nebyly dány časové meze. Meze tyto vytknouti je účelem § 3 náhr. zák. Podle tohoto ustanovení soud, u něhož stpú oznámil zamýšlené převzetí, doručí vlastníku toto oznámení s vyzváním, aby se u téhož soudu do 30 dnů ode dne doručení písemně vyjádřil, zdali uplatňuje u nemovitostí ku převzetí určených své právo dle § 11 záb. zák., jinak se bude míti za to, že souhlasí se zamýšleným převzetím.
Že lhůta ta je lhůtou preklusivní, plyne ze sankce, kterou zákon k ní připojuje. Sankci té nelze však rozuměti jinak, nežli že vlastník ve lhůtě té pod následky prekluse musí uplatniti své právo v plném jeho rozsahu, se všemi modalitami a eventualitami, tedy nejen své právo na propuštění výměry v § 2 záb. zák. uvedené in abstracto, nýbrž vykonati i volbu individuelních pozemků, pokud mu ji zákon vyhrazuje. Neboť nedalo by se srovnati se zásadou svrchu uvedenou, že akty směřující ke konečnému cíli pozemkové reformy nemají býti zdržovány, pokud zákon sám to nedopouští, kdyby se připustilo, že vlastník jednu stránku práva mu daného, totiž právo volby individuelních pozemků, vykonati může i později, po uplynutí poslední příležitosti, kterou mu zákon k uplatnění práva jeho dle § 11 záb. zák. dává. Že zákon nepomýšlel na to, aby vlastník ještě po uplynutí lhůty té mohl uplatniti své právo dle § 11 záb. zák., a to ani pokud jde o volbu individuelních pozemků, je patrno právě z toho, že žádných dalších lhůt pro uplatnění takové nestanovil, což by byl musil nutně učiniti, kdyby byl chtěl dopustiti, aby ve lhůtě stanovené §em 3 náhr. zák. byl nárok ten uplatněn toliko po jedné stránce a nikoli ve svém plném obsahu a rozsahu.
Stěžující si komise, když jí jako zástupkyni ostřihomského semináře bylo soudem oznámeno, že stpú hodlá převzíti velký pozemkový majetek tohoto semináře, zapsaný na vložkách v oznámení uvedených, a když současně byla vyzvána, aby ve lhůtě § 3 náhr. zák. oznámila, uplatňuje-li u nemovitostí ku převzetí určených své právo dle § 11 záb. zák., uplatnila v zákonné lhůtě nárok na celý onen majetek, žádajíc propuštění 500 ha. Neuvedla však, které určité nemovitosti si zvolila, což bylo nutno, aby zachovala si právo volby v prvé větě § 11 záb. zák. zmíněné. Opomenuvši žádost svoji takto specifikovati, neuplatnila včas právo volby a dala tak stpú-u právní možnost, aby — řídě se ovšem zásadami zejména v § 5 náhr. zák. stanovenými — z reklamovaného majetku pozemkového přidělil jí 150 ha půdy zemědělské a 100 ha půdy jiné dle svého vlastního uvážení. Je proto námitka pod b) uvedená bezdůvodnou.
Žal. úřad provedl pak příděl půdy dle § 11 1. věty záb. zák., aniž ohledně výběru půdy té byl st-lku slyšel, na základě návrhu přídělového komisaře. Stížnost spatřuje v tom vadu řízení, vytýkajíc současně, že přídělem, tak jak byl proveden, bude celé hospodářství dosavadního vlastníka zničeno, zejména proto, že ponechány mu budovy, jichž při zmenšeném hospodářství vůbec potřebovati nemůže a ponechána mu půda vrškovitá, neúrodná, kdežto půda úrodná byla mu odňata.
Jak z nař. rozhodnutí a zejména z odvodního spisu vyplývá, je žal. úřad toho mínění, že, opomene-li vlastník do uplynutí lhůty v § 3 náhr. zák. stanovené uplatniti zcela přesně udáním určitých pozemků nárok na 150 ha půdy zemědělské a 100 ha půdy jiné, žádaje celkové propuštěni výměry do 500 ha, může úřad sám, bez součinnosti vlastníka, půdu vybrati a stanoviti, řídě se zásadami v § 5 zák. náhr. stanovenými.
Tento názor nemohl však nss uznati správným. Je pravda, že vlastník, opomenuv svůj nárok dle 1. věty § 11 záb. zák. náležitě formalisovati, pozbyl práva volby a že po uplynutí lhůty v § 3 náhr. zák. stanovené nebude již moci práva volby positivně vykonati. Z toho však ještě neplyne, že pozbyl i práva na procesní součinnost při výběru pozemků Neboť, je—li úřad, rozhoduje o nároku vlastníkově dle § 11 záb. zák., dle § 5 náhr. zák. povinen míti zřetel k tomu, aby hospodaření na ostatním zabraném majetku vlastníkově nebylo nad potřebu ztíženo a sluší-li dle § 16 zák. příd. provésti příděl tak, aby účelu bylo vyhověno, je na snadě, že vlastník nemůže v příčině majetku jemu dle § 11 záb. zák. přiděleného býti postaven hůře. Chrání-li však zákon i zájem vlastníka, aby hospodaření nebylo mu nad potřebu ztěžováno, pak nelze mu podle zásady slyšení stran upříti práva, aby při stanovení výběru byl slyšen a aby takto poskytnuta mu byla příležitost, by, bráně svůj zájem, poukázal k tomu, že ten který příděl měl by za následek ztížení hospodaření na přiděleném majetku a že by ztížení toho nebylo, kdyby příděl jinak byl proveden. Neboť otázka, bude-li hospodaření vlastníka na půdě jemu propuštěné ztíženo nad potřebu, je otázkou skutkovou, jejíž zodpovězení závisí od zjištění četných skutečností, při němž není možno hlavnímu účastníku, t. j. vlastníku, odepírati právo účasti, které ovšem liší se i podstatou i účinky od práva volby určitých pozemků.
Měla proto st-lce býti poskytnuta již v řízení správním příležitost, aby to, co teprve ve stížnosti k tomuto soudu podané uvádí, uvedla na odůvodnění, že žal. úřad neřídil se při svém rozhodnutí předpisy § 5 náhr. zák. Tato příležitost však st-lce poskytnuta nebyla, ježto úřad vycházel z právního názoru, že ji st-lce poskytnouti nemusí. Zaviněna tedy podstatná vada řízení, (neúčast strany) nesprávným právním názorem, a bylo tedy nař. rozhodnutí dle § 7 zák. o ss zrušeno, ovšem jen potud, pokud žal. úřad výběr dle § 11 věty 1 záb. zák. přidělených pozemků provedl, neposkytnuv vlastníku příležitost, aby tento k přídělu tomu zaujal své stanovisko.

Citace:

č. 4863. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 50-54.