NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Čís. 6510.

Příslušnost podle §u 49 čís. 2 j. n.
Odvozuje-li žena žalobní nárok proti svůdci nikoliv ze skutečností, zakládajících její poměr k němu jako nemanželskému otci, nýbrž jen z okolností, vytčených v §u 1328 obč. zák., není pro žalobní nárok výlučně příslušným okresní soud, nýbrž předmětná příslušnost soudu řídí se výší nároku. Lhostejno, zda došlo k těhotenství, čili nic.
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1926, R II 352/26.)
Žalobou na okresním soudě domáhala se svedená žena proti svůdci náhrady 23000 Kč. K námitce věcné nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Žalobou domáhá se žalobkyně náhrady škody a to zaplacení bolestného 3000 Kč a náhrady za zmenšenou vyhlídku na vdavky a za zmenšenou výdělečnou schopnost ve výši 20000 Kč, a odůvodňuje tento
Civilní rozhodnutí VIII. 109 svůj nárok tím, že žalovaný, zacpav jí ústa, přinutil ji k souloži a že jí sliboval manželství. Žalobkyně nežádá žalobou náhrady útrat slehnutí, ani náhrady nákladů na výživu po dobu šestinedělí po slehnutí, ani jiných nákladů se slehnutím spojených, o jakých se zmiňuje § 167 obč. zák. v novelisovaném znění, nýbrž domáhá se náhrady škody a ušlého zisku z důvodu trestného činu žalovaného, jak o nich mluví § 1328 obč. zák. v novém znění. Dle §u 49 čís. 2 j. n. patří výlučně k pravomoci okresního soudu spory o otcovství k nemanželskému dítěti a o plnění závazků, postihujících nemanželského otce vůči matce a dítěti ze zákona. Žalobkyně však neodvozuje žalobní nárok ze skutečností, zakládajících její poměr k nemanželskému otci, zejména z těhotenství nebo porodu nemanželského dítěte, nýbrž jen z okolností v §u 1328 obč. zák. vytčených (svedení k souloži), a proto pro žalobní nárok není výlučně věcně příslušným okresní soud podle ustanovení §u 49 čís. 2 j. n., nýbrž předmětná příslušnost soudní řídí se tu výší nároků (ratione valoris). Při tom nejvyšší soud připomíná, že nesouhlasí ani s právním názorem rekursního soudu, že nároky, opřené o § 1328 obč. zák., příslušejí dle výše předmětu sporu před sborový soud (§ 50 j. n.) jenom tehdy, když nedošlo k těhotenství, kdežto v případě těhotenství že patří vždy dle §u 49 čís. 2 j. n. před soudy okresní, neboť rozeznávání toto nemá v zákoně opory. Jest ovšem pravdou, že žalobkyně uvádí těžkost porodu jako příčinu svých bolestí a své zmenšené způsobilosti k výdělku a zmenšené vyhlídky na vdavky, avšak základním jednáním, z něhož odvozuje žalobkyně svůj žalobní nárok, jest jednání nedovolené, svedení k souloži slibem manželským a násilím, a toto nedovolené jednání jest důvodem nároku žalobního, jest základem žaloby. Tento nárok nevznikl teprve porodem, nýbrž vznikl zneuctěním při prvé souloži, trestným činem, jenž právě odlišuje nárok dle §u 1328 obč. zák. od nároku dle §u 167 obč. zák. Z toho vyplývá, že když se žalobkyně domáhá touto žalobou výhradně náhrady podle §u 1328 obč. zák., jest pro tuto rozepři vzhledem k výši zažalované částky dle §u 50 odstavec prvý j. n. příslušným sborový soud prvé stolice.

Citace:

č. 6510. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 693-694.