NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6558.

Státní zaměstnanci: * Předpis čl. II. vl. nař. č. 348/1919, pokud jedná o drahotních přídavcích na nemanželské dítky, které se státním zaměstnancem nežiji ve společné domácnosti, nebyl zrušen předpisem § 6, odst. 6. a odst. 9 zák. č. 394/1922.
(Nález ze dne 17. května 1927 č. 10439).
Věc: Juraj O. v S. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o drahotní přídavky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Podáním z 23. listopadu 1925 žádal st-l, aby mu na základě §§ 4 a 5 (6) zák. č. 394/22 byl přiznán od 28. září 1920 drah. přídavek na nemanž. dítko dne 28. září 1920 nar., ježto byl rozsudkem sedrie v Košicích uznán povinným, na výživu tohoto dítka ode dne narození až do dovršení 14. roku věku platiti měsíčně obnos 100 Kč. Žádosti této nebylo nař. rozhodnutím vyhověno s tím odůvodněním, že st-l neprokázal, že splnil podmínky pro povolení drah. přídavku na nemanželské děti, stanovené vl. nař. z 23. června 1919 č. 348 Sb. Podle čl. II. (7) cit. nař. přísluší stát. zaměstnanci nárok na drah. přídavek na nemanželské děti jen za následujících podmínek: a) když dotyčné dítko žije ve společné domácnosti se státním zaměstnancem, b) nebo nežije-li ve společné domácnosti, jestliže bylo státnímu zaměstnanci v matrice s jeho svolením připsáno a plní-li nemanželský otec vyživovací povinnosti.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss následovně:
St-l má za to, že mu ve smyslu § 5 (6) zák. č. 394/22 přísluší drah. přídavek a přídavek na děti i za nemanželské dítko, s nímž sice st-l nežije ve společné domácnosti, jehož otcem však byl soudním rozsudkem uznán, a na jehož výživu se mu sráží ze služného měsíční obnos 14026 Kč. Vychází tedy st-l z názoru, že i nárok na drah. přídavky na nemanželské dítko za dobu od 28. září 1920 do 31. prosince 1922, t. j. až do dne, kdy zákon č. 394/22 vešel v účinnost, sluší posuzovati podle zák. č. 394/22. Názor tento jest však mylným, ježto zák. č. 394/1922 vešel dle jeho § 22 v účinnost dnem 1. ledna 1923, a nelze tedy nároky na drah. přídavky za dobu před 1. lednem 1923 podle tohoto zákona vůbec posuzovati. Proti názoru žal. úřadu, že podle norem do té doby platných, t. j. podle vl. nař. z 23. června 1919 č. 348 Sb. nárok na drah. přídavky na nemanželské dítky jest vázán na splnění předpokladů v nař. rozhodnutí uvedených a zejména i na splnění předpokladu, že nemanželské dítko jest se svolením nemanželského otce v matrice narozených tomuto připsáno, a že předpoklad tento u st-lé splněn není, stížnost žádných stížních bodů neformuluje. Pokud tedy jde o nárok na drah. přídavek za dobu od 28. září 1920 do konce r. 1922, jest stížnost bezdůvodná.
Zbývá tedy ještě otázka, zda náhled žal. úřadu, že materielní předpoklady st-lova nároku na drah. přídavek za dobu od 1. ledna 1923 počínajíc sluší posuzovati podle vl. nař. č. 348/19, není v rozporu se zákonem č. 394/1922.
O této otázce uvážil nss toto:
V § 5 zák. č. 394/22, jehož se st-l ve stížnosti sám dovolává, jest stanoveno, že drah. přídavky, stanovené čl. IX. zák. č. 541/19, dále mimoř. a nouz. výpomoci stanovené zák. č. 214/20, č. 446/20 a č. 625/20 a prodloužené zákonem č. 495/21 do konce prosince 1922, zůstávají v platnosti, slučují se však v jednotný drah. přídavek a stanoví se směrnice pro určení jeho výše. V § 6, I., odst. 6 zák. 394/1922 pak jest sta- noveno, že na děti nemanželské a z rozvedeného nebo rozloučeného manželství, které nežijí ve společné domácnosti s otcem, příslušejí drah. přídavky v plné výměře jen tehdy, přispívá-li otec na jejich výživu částkou, jež činí nejméně rozdíl mezi drah. přídavkem dle příslušné vyšší a nižší rodinné třídy; jinak obdrží pouze částku, kterou skutečně přispívá na jejich výživu. Odstavec 9. téhož § pak obsahuje ustanovení, že veškerá odporující ustanovení, zvláště ustanovení § 4 bodu 2 až 6 nař. z 11. září 1918 č. 333 ř. z. (a některá ustanovení zák. č. 98/21, která však se na daný případ nehodí) pozbývají platnosti. Dle odst. III. § 6 cit. zák. platí předpisy dle bodu I. odst. 1, 2, 4, 6, 8 a 9 tohoto paragrafu i pro posouzení nároku na přídavky na děti.
Dle § 6, I. odst. 1 sluší ovšem při zkoumání nároku na drah. přídavky, jenž vznikl před 1. lednem 1923, bráti zřetel toliko ke členům rodiny, k nimž se přihlíží dle příslušných předpisů pensijních při zaopatřovacích požitcích, děti nemanželské, které nežijí ve společné domácnosti s nemanželským otcem, nelze však pokládati za členy jeho rodiny; ježto pak dále § 6, I., odst 6 nestanoví materielně právní podmínky nároku na drah. přídavky na nemanželské děti, nýbrž normuje jenom jejich výši, buďto v plné výměře nebo jen částkou, kterou státní zaměstnanec na výživu nemanželských dítek skutečně přispívá, neměl by tedy státní zaměstnanec na svoje nemanželské dítky, které s ním nežijí ve společné domácnosti, nároku na drah. přídavky, kdyby nárok tento nebyl založen v jiném předpisu positivního práva, než v předpisech pensijních. Předpis takový obsažen jest právě v § 4 odst. 7 min. nař. z 11. září 1918 č. 333 ř. z., kterým nařízení toto bylo doplněno (novelisováno) podle čl. II. vl. nař. č 348/1919.
Dle tohoto předpisu se stejně posuzují, t. j. staví na roveň legitimním dětem státního zaměstnance i ty nemanželské děti státního zaměstnance, jež s jeho svolením v matrice jemu připsány byly, které sice nežijí ve společné domácnosti, k nimž však plní vyživovací povinnost.
Uváží-li se dále: 1. že odst. 7 § 4 nař. č. 333/1918 ř. z. ve znění čl. II. vl. nař. č. 348/19 předpisem § 6 odst. 9 výslovně zrušen nebyl, 2. že předpis cit. čl. II. nař. 348/19 předpisům zákona č. 394/1922 také nikterak neodporuje, 3. že úmyslem zák. č. 394/1922 bylo, jak v důvodové zprávě k vládnímu návrhu tohoto zákona tisk 3922 (str. 14) výslovně se praví, podmínky pro nárok na drah. přídavky (§ 6 I.) zostřiti, a že tedy úmyslem zákonodárce nebylo okruh osob, který by pro výměru drah. přídavků přicházely v počet, rozšířiti, nýbrž naopak zúžiti, podává se z předeslaného, že předpis čl. II. vl. nař. č. 348/1919, pokud jedná o drah. přídavcích na nemanželské dítky, které se státním zaměstnancem nežijí ve společné domácnosti, nebyl zákonem č. 394/1922 zrušen a platí tedy vedle tohoto zákona dále. Ostatně i nejnovější zákonodárství o úpravě platových poměrů stát. zaměstnanců přiznává státním zaměstnancům nárok na výchovné na dítky nemanželské jen tehdy a od té doby, když mu bylo dítko s jeho svolením v matrice připsáno (srovn. § 144 odst. 4 zák. z 24. června 1926 č. 103 Sb.), z čehož plyne, že zákonodárce nemínil předpoklady nároku na drah. přídavky na nemanželské dítky, jak stanoveny byly čl. II. vl. nař. č. 348/1919, zmírňovati.
Jestliže tedy žal. úřad i za platnosti zák. č. 394/20 nárok st-lův na drah. přídavek na nemanž. dítko jeho, které s ním nežije ve spol. domácnosti, posoudil podle čl. II. vl. nař. č. 348/1919 a jestliže st-l ani sám netvrdí, že dítko toto mu v matrice narozených připsáno bylo, pak není splněn jeden z nezbytných předpokladů cit. zákonného předpisu a nelze shledati, že důvod sub b) v nař. rozhodnutí uvedený jest nezákonným, nebo že spočívá na řízení vadném. Nebylo proto ani potřebí, aby se nss zabýval otázkou, zda splněn jest i předpoklad další, zda totiž st-l svoji vyživovací povinnost plní či nikoliv.

Citace:

č. 6558. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 855-858.