NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5068.

Administrativní řízení. — Řízení před nss-em. — Státní zaměstnanci (Podkarpatská Rus): * Rozhodnutí civilní správy Podk. Rusi (presidia politické správy Podk. Rusi) v osobních věcech účetních úředníků této správy jsou konečná.
(Nález ze dne 30. října 1925 č. 8595).
Prejudikatura: Boh. 4467, CXLVIII adm. a j.
Věc: Jan U. v Užhorodě (adv. Dr. Frant. Kysela z Prahy) proti ministerstvu vnitra (min. m. taj. Dr. Kar. Kopecký) o časový postup.
Výrok: Stížnost se jednak zamítá jako bezdůvodná, jednak odmítá jako nepřípustná.
Důvody: St-l byl dekretem presidia civ. správy Podk. R. z 18. ledna 1922 s odvoláním na § 2 nař. z 26. dubna 1920 č. 356 Sb. jmenován státním úředníkem X. hodn. třídy s požitky X. hodn. třídy 4. plat. stupně v systemisovaném stavu účetních politických úředníků v Podk. Rusi s platností od 1. ledna 1922 a s podotknutím, že mu přísluší titul »účetní oficiál« a že pro služ. poměr jeho platí předpisy zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. a ostatní zákon ten doplňující a pozměňující zákonná ustanovení.
Výnosem z 30. května 1924 nevyhovělo presidium politické správy Podk. Rusi žádosti st-lově z 11. ledna 1924 o časový postup do 1. plat. stupně IX. hodn. třídy, vzhledem k ustanovení odst. 2 § 51 služ. pragm. a čl. III. § 1 zák. ze 7 října 1919 č. 541 Sb. Podáním ze 16. června 1924 zažádal st-l, aby min. vnitra uvedený výnos z 30. května 1924 jako nezákonný zrušilo. Nař. výnosem vyslovilo však presidium min. vnitra, že neshledává důvodů, aby na základě tohoto podání učinilo ve věci nějaké opatření.
Nař. výnosem nebylo tedy ve věci st-lova časového postupu do 1. plat. stupně X. hodn. třídy meritorně rozhodováno, naopak odmítl žal. úřad o podáni st-lově ze 16. června 1924, kterým tento podle znění podání toho »rekuroval« proti rozhodnutí politické správy Podk. Rusi z 30. května 1924, věcně rozhodovati. Stížnost mohla by tudíž proti tomuto výroku meritorně jen vytýkati, že žal. úřad byl povinen k podání st-lovu ze 16. června 1924 rozhodovati jako rekursní instance meritorně o rekuientem tvrzené nezákonnosti rozhodnutí z 30. května 1924. Námitku toho druhu však stížnost nevznáší, naopak omezuje se 1) jednak na výtku vadnosti řízení, kterou spatřuje v tom, že nař. výnos není opatřen důvody, 2) jednak na výtku nezákonnosti, poněvadž prý st-li z důvodů ve stížnosti blíže rozvedených nárok na požitky podle IX. hodn. třídy platového stupně přísluší.
Ve směru ad 2) je stížnost nepřípustná, poněvadž — jak uvedeno — nař. výnosem min. vnitra o tomto tvrzeném nároku st-lově meritorně rozhodováno nebylo. Naopak bylo o tomto tvrzeném nároku st-lově rozhodnuto již výn. presidia pol. správy Podk. Rusi z 30. května 1924. Rozhodnutí toto nutno však ve smyslu § 3, odst. 2, 4 a 6 ústavní listiny a vlád. nař. z 26. dubna 1920 č. 356 Sb., jakož i podle trvající organisace úřadů v Podk. Rusi pokládati za konečné rozhodnutí nejvyšší přípustné stolice správní, které, nepodléhajíc již žádnému postupu instančnímu, mohlo býti napadeno toliko, stížností na nss. Stížnost takovou do rozhodnutí z 30. května 1924 st-l ve lhůtě § 14 zák. o ss nepodal, a jsou vývody jeho nynější stížnosti v tomto směru opožděny a proto nepřípustný.
Pokud pak jde o námitku ad 1), shledal soud stížnost bezdůvodnou.
Když žal. úřad nař. výnosem odmítl o rekursu st-lově meritorně rozhodovati, učinil tak dle toho, co uvedeno shora ad 2), právem, a nepříslušel st-li právní nárok na to, aby žal. úřad o jeho podání jako o »rekursu« rozhodoval. Pak ovšem neměl st-l ani právo na to, aby žal. úřad svůj výrok blíže odůvodnil, a nelze shledati, že by nepřipojením důvodů k nař. vynesení bylo porušeno nějaké subjektivní právo st-lovo (§ 2 zák. o ss).

Citace:

č. 5068. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 423-424.