Čís. 15157.K § 36 odst. 2 c. ř. s. a § 1486 čís. 6 obč. zák.Kdy se počíná promlčecí doba pro pohledávku za provedené práce právnické.(Rozh. ze dne 30. dubna 1936, R I 469/36.)Prvý soud zamítl žalobu, jíž se domáhali žalobci na žalovaném odměny za práce právnické, maje za to, že nárok žalobou uplatňovaný jest promlčen. Odvolací soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu, by, nehledě k svým zrušovacím důvodům, o odvolání znovu ve věci rozhodl.Důvody:Žalobci domáhají se žalobou zaplacení odměny za provedené právnické práce, je tudíž právním důvodem žaloby smlouva o dílo (srov. rozh. čís. 2773, 10028, 11209 Sb. n. s.). Splatnost odměny za dílo nastává zpravidla, pokud totiž nic jiného nebylo ujednáno, ihned po skončení díla (§ 1170 obč. zák.) a počíná tímto okamžikem také běžeti promlčecí lhůta podle § 1486 čís. 6 obč. zák. (srov. rozhodnutí čís. 10454 Sb. n. s.). V souzeném případě došlo k ukončení činnosti žalobců již tím, že dopisem z 31. prosince 1931 vypověděli žalovanému plnou moc. Žalobci v první stolici ani netvrdili, že by po onom dni byli ještě konali práce pro žalovaného, naopak bylo zjištěno, že to činili závislým na tom, že jim žalovaný buď zašle zálohu na útraty nebo dá jinakou jistotu, což se nestalo, a že při roku ze dne 22. ledna 1932 zastupoval žalovaného jiný advokát. Žalobci měli tedy subjektivně i objektivně možnost, aby ihned po ukončení své činnosti, když totiž vypověděli plnou moc, svých nároků na odměnu za vykonané práce se domáhali. Nesejde proto na tom, že dle § 36 odst. 2 c. ř. s. byli ještě po 14 dní oprávněni a zavázáni jednati za žalovaného, pokud by toto bylo třeba, aby byl uchráněn právní újmy, když ani netvrdili, že k takovým úkonům v uvedené lhůtě ještě došlo. Běh promlčecí lhůty bylo tedy správně počítati ode dne 31. prosince 1931, takže námitka promlčení jeví se býti odůvodněnou.