Čís. 1116.
Odklad exekuce vyklizením (nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n.) lze povoliti i opětovně, jsou-li tu jen zákonné podmínky.
(Rozh. ze dne 8. července 1921, R I 807/21.)
Soud prvé stolice vyhověl návrhu, jímž se nájemce domáhal již
po třetí odkladu exekuce vyklizením. Rekursní soud návrh zamítl,
Důvody: Podle § 1, odstavec druhý vládního nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. může býti na návrh povinného vyklizení odloženo znovu, trvají-li důvody odložení exekuce i po uplynutí lhůty, na kterou byl odklad povolen. Tomu sluší rozuměti tak, že více než dvakráte odklad exekuce podle citovaného vládního nařízení povoliti nelze, neboť tak
daleko nesahá účinnost zmocňovacího zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 317 sb. z. a n., podle něhož zmíněné nařízení vládní bylo vydáno. Jinak by bylo za to považovati, že byl vládním nařízením zrušen zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. a n., protože by výpověď také tehda byla
nemožnou, když by vypovídaný bez vlastní viny jiného bytu neměl, což však citovaným zákonem nebylo vysloveno. Poněvadž povinné straně odklad exekuce již po dvakráte byl povolen, poněvadž povinná strana odkladu toho domáhá se jenom podle cit. vlád. nařízení, postrádá její návrh v zákoně opory a proto měl býti zamítnut.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Povinná strana osvědčila potvrzenkou bytového úřadu v Praze ze
dne 11. května 1921, že v obvodu Prahy I. až VI. část nemůže jí býti přidělen žádný vhodný byt pro naprostý nedostatek takových bytů a pro značný počet dřívějších žadatelů. Jelikož je tedy takových bytů naprostý nedostatek, je tím též osvědčeno, že povinná strana bez své viny bytu takového nemůže nalézti. První soud vzal vzhledem k tomu právem za zjištěno, že důvody odložení exekuce trvají i po uplynutí doby, na kterou
byl odklad povolen t. j. i po květnovém termínu r. 1921 a že tím dány jsou podmínky opětného odkladu exekuce podle § 1, odstavec druhý, vlád. nař. ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. Nelze předpis ten vykládati úzce, že by totiž několikerý odklad byl nepřípustným. Jsou-li tu podmínky, pro něž byly dřívější odklady povoleny, možno i dále odklady připouštěti, což vyplývá z účelu nařízení toho, nouzí o byty vyvolaného a doplňujícího zákona o ochraně nájemců, a také z všeobecného znění druhého odstavce § 1 cit. vl. nař., z něhož nelze vyvoditi, že odklad lze povoliti pouze dvakráte.
Citace:
Čís. 1116. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 475-475.