Čís. 16525.

Předpis § 467 č. 2 c. ř. s. má jen za účel, aby nebylo pochybností o tom, kterého rozsudku se odvolání týká. Není-li takové pochybnosti, nemůže býti odvolateli na újmu, že neuvedl v odvolacím spise den vydání napadeného rozsudku a jeho číslo jednací.
(Rozh. ze dne 25. listopadu 1937, R I 1381/37.)
Srov. rozh. č. 6356 Sb. n. s.
Odvolací soud odmítl odvolání, podané žalobcem Dr. Janem K., z rozsudku okresního soudu civilního pro vnitřní P. ze dne 26. května 1937, C VII 422/37-2. Důvody: Odvolání musí podle § 467 č. 2 c. ř. s. mimo všeobecné náležitosti přípravného podání obsahovati označení rozsudku, z něhož se strana odvolává. Této náležitosti podané odvolání nemá, neboť je v něm uvedeno, že se žalobce odvolává do rozsudku projednávajícího soudu, jak mu byl doručen dne 2. června 1937. V odvolání není uvedeno ani, kdy byl rozsudek vynesen, ani jaké je jeho číslo jednací, a nemá proto náležitosti Shora uvedené. Bylo proto podle §§ 471 č. 3 a 473 c. ř. s. rozhodnuto o odvolání v zasedání neveřejném tak, že se podle § 474, odst. 2, c. ř. s. odmítá.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu, aby o žalobcově odvolání dále podle zákona jednal.
Důvody:
Ustanovení § 467 č. 2 c. ř. s., že odvolací spis musí obsahovati kromě všeobecných náležitostí přípravného podání mimo jiné také označení rozsudku, z něhož se odvolává, má za účel jen odstranění pochybností o tom, kterému rozsudku se odporuje. Jest pak věcí soudu, aby podle okolností případu uvážil, lze-li míti při shora dotčeném' opominutí nějaké pochybnosti o totožnosti napadeného rozsudku, proti němuž odvolání směřuje. Není-li jich, jako tomu je v souzeném případě, nemůže býti odvolateli na újmu uvedený nedostatek odvolacího spisu, že nebylo v odvolání uvedeno, kdy byl rozsudek vynesen, a jaké jest jeho číslo jednací. V souzené věci zajisté stačilo, uvedl-li odvolatel v odvolacím spise, podaném správně u procesního soudu prvé stolice (§ 465, odst. 1, c. ř. s.), sporné strany a jejich procesní postavení, předmět sporu, značku spisovou a datum doručení rozsudku, takže nemohlo býti a nebylo také u procesního soudu pochybnosti, kterého rozsudku se odvolání týká. Proto připojil je ku příslušnému spornému spisu, doručil stejnopis odpůrci a po dojití odvolacího sdělení předložil spisy se zprávou odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání. Nebylo tu tedy zákonného předpokladu pro odmítnutí odvolání podle §§ 474, odst. 2, 471 č. 43 c. ř. s. (srov. rozh. č. 6356 Sb. n. s. a Gl. U. n. ř. č. 5560).

Citace:

č. 16525. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 659-659.