NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2365.

Skřítková podstata zločinu podle §u 85 písm. b) tr. zák. vyžaduje, by si pachatel byl vědom toho, že svým činem ohrožuje tělesnou bezpečnost lidí; pouhá nedbalost v tomto ohledu nestačí.
(Rozh. ze dne 4. května 1926, Zm I 174/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání, vyslechnuv generální prokuraturu, zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Táboře ze dne 23. února 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zlomyslného poškození cizího majetku podle §u 85 písm. b) tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice k opětnému projednání a rozsouzení, mimo jiné z těchto
důvodů:
S hlediska důvodů zmatečnosti podle čís. 9 a) po případě 10 §u 281 tr. ř. namítá stížnost, že nalézací soud náležitě nezjistil a neodůvodnil, že by rozbitím skleněných tabulek mohlo býlí přivoděno nebezpečí pro život, zdraví neb tělesnou bezpečnost lidí, poněvadž prý »neodůvodněný úsudek manželů D-ových v tomto směru není ještě důvodem pro odsouzení ve směru §u 85 písm. b) tr. zák.«, V tom směru sluší stížnosti přiznati důvodnost, pokud jde o otázku, zda je prokázána vina obžalovaného i po subjektivní stránce. V té příčině praví rozsudek jen tolik, že si obžalovaný byl vědom nebezpečenství svého jednání pro tělesnou bezpečnost manželů D-ových, »jelikož věděl, že se manželé D-ovi ve večerní době nacházejí ve svém bytě.« Z této poněkud nejasné věty nelze poznati, zda soud zjišťuje, že obžalovaný v rozhodné době věděl, že manželé D-ovi jsou ve světnici, a že si tedy byl vědom toho, že ohrožuje svým činem v tomto konkrétním případě tělesnou neporušenost D-ových, či zda soud vychází z názoru, že ona náležitost podstaty podle § 85 písm. b) tr. zák. je dána již proto, že se manželé D-ovi ve večerní době obyčejně ve svém bytě nacházejí, což by nestačilo k podstatě zločinu podle §u 85 b) tr. zák. Vyžadujeť § 85 písm. b), by si byl pachatel skutečně vědom toho, že ohrožuje svým činem tělesnou bezpečnost lidí a pouhá nedbalost v tomto ohledu nestačí, to tím méně, když obžalovaný, třeba že věděl, ve které světnici manželé D-ovi bydlejí, a že v této době jsou pravidelně doma, právě vzhledem k tomu, že světnice byla — jak soud zjišťuje — neosvětlena, po případě mohl počítati s tím, že D-ovi jsou ve svém bytě mimo světnici na takovém místě, kde nebyli činem ohroženi. V rozsudku nejsou proto zjištěny ony skutečnosti, jež při správném použití zákona měly by býti základem nálezu, a bylo tedy podle §u 5 zák. ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 zmateční stížnosti vyhověti, rozsudek napadený zrušiti a jelikož nelze se obejiti bez nového hlavního přelíčení, věc vrátiti soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.

Citace:

č. 2365. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 291-292.