NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 4940.

Více osob ručí za škodu společně a nedílně i tehdy, vzešla-li z nedopatření těchto více osob a podíly jednotlivců nedají se určití. Lhostejno, že činnost více osob byla trestně různě kvalifikována.
(Rozh. ze dne 21. dubna 1925, Rv I 334/25.)
Žalobcův kůň šlápl na drát státního telefonního vedení, který se byl přetrhl, s dráty městské elektrovodní sítě obce P. pod telefonními dráty přes ulici vedenými se spojil, a byl elektrickým proudem této městské sítě na místě usmrcen. Trestním rozsudkem byl uznán vinným jednak zřízenec telefonu přestupkem podle §u 432 tr. zák. a zřízenec elektrárny obce P. přestupkem dle §u 431 tr. zák. Žalobní nárok na náhradu škody proti obci P. uznal procesní soud prvé stolice co do důvodu z polovice po právu. Odvolací soud uznal žalobní nárok co do důvodu zcela po právu. Důvody: Nesprávné posouzení věci po stránce právní spatřuje odvolatel v tom, že prvý soud, ač správné zjistil jak opomenutí zřízence žalované obce, tak opomenutí zřízence státní správy telefonní, tedy zavinění obou těchto stran, jsa vázán pravoplatným rozsudkem trestního soudu, ač uznal dále příčinnou souvislost žalobcovy škody se zaviněním zřízenců žalované obce i státu a uznal, že nelze stanovití přesně podíl, ve kterém ten a onen škodu způsobil, přece neuznal na solidární ručení a rozhodl, že žalobní nárok jest jen co do polovice po právu. Ježto skutková zjištění prvého soudu nejsou napadena, nemá odvolací soud ani příčiny ani podnětu, by od zjištění těch se uchýlil. Dle toho jest zjištěno, že žalobci byla způsobena majetková škoda, za kterou ručí jak žalovaná obec tak i stát pro nedopatření svých zřízenců, aniž lze přesně stanovití podíl, ve kterém ten a onen škodu způsobili. Jde tu o případ §u 1301 druhá věta obč. zák., neboť žalobcova škoda způsobena byla vzájemným opomenutím dvou osob, jež sice bylo různě kvalifikováno dle trestního zákona, ale vede k jednomu a témuž výsledku. Případ ten oceněn jest ustanovením §u 1302 obč. zák. druhá věta, dle něhož škodu, způsobenou úmyslně nebo sice opomenutím, ale tak, že podíly jednotlivých vinníků nedají se přesně určití, nahraditi jest rukou společnou a nedílnou vinníky všemi, při čemž vyhražuje se tomu, kdo škodu nahradil, postižní nárok vůči spoluvinníkům. Z toho důvodu, že projednávaný případ v právě uvedeném zákoně jest jasně rozřešen, bylo zbytečno dovolávati se obdoby § 888 obč. zák., nehledíc ani k tomu, že by se tu spíše hodila obdoba § 890 obč. zák., ježto dělitelnou jest tu nanejvýše peněžitá částka odškodného, kdežto podíly jednotlivých vinníků stanovití nelze. Důsledek onoho ustanovení však jest ten, že žalobce vším právem domáhá se náhrady škody třebas jen na jediném spoluvinníku, zde obci P., jako provozovatelce elektrárny, neboť tato ručí za celou škodu solidárně. Jest proto žaloba o náhradu škody co do právního důvodu vůči žalované obci opodstatněna v celém rozsahu a mělo v tomto smyslu býti rozhodnuto. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Právní názor napadeného rozsudku jest bezvadným. Více osob ručí za škodu kromě případu zúmyslnosti též tehdy společně a nedílně, vzešla-li z nedopatření těchto více osob a podíly jednotlivců nedají se určití. Ovšem ustanovení §u 1302 obč. zák. vychází z předpokladu §u 1301 obč. zák., že ke škodě, bezprávně způsobené, přispělo více osob společně, avšak buď bezprostředně, buď i prostředně. Škoda jest výsledkem neopatrného jednání neb opomenutí více osob a nedají-li se jejich podíly na této výsledné škodě určiti, zodpovídají za ni nikoli pouze rovným dílem, nýbrž solidárně. Opačný výklad zákona (Randa, Schadenersatz, 1913, str. 194, Stubenrauch, 1903, str. 656 a jiní), byl v pozdější literatuře a judikatuře opuštěn (Ehrenzweig, System 1920, Kafka, Obligationenrecht 1910, str. 174, Mayr, Lehrbuch III. 1922, rozh. rak. nejv. soudu ze dne 12. března 1903, čís. 3 332, Sammlung VI. 2291, ze dne 5./7. 1911 Rv III 1333, ze dne 23. května 1916 Rv II 314/16, rozh. nejv. s. ze dne 4. září 1923 Rv II 439/22).

Citace:

č. 7408. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 285-289.