NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Čís. 9709.

Příslušnost podle § 55 j. n.
Obchodní spojení toho obsahu, že zákazník odebírá po delší dobu od obchodníka zboží na úvěr, není samostatným právním důvodem pro pohledávky a pro závazky vznikající z takovéhoto právního poměru. Ani postup několika pohledávek v úhrnné sumě ani hromadění několika pohledávek v žalobě nemění nic na samostatnosti jednotlivých pohledávek.
(Rozh. ze dne 6. března 1930, R II 65/30.)
Žalobce domáhal se na žalovaném zaplacení kupní ceny ze šesti kupních smluv šesti žalobami, jež dovolaný okresní soud sloučil k společnému projednávání. Zažalovaný peníz činil v každé žalobě kolem 4 000 Kč. K námitce věcné nepříslušnosti soud prvé stolice žaloby odmítl, maje za to, že jde o pohledávku celkem asi 24 000 Kč, rozdělenou do šesti žalob. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: Nelze říci, že jde u všech žalob o jednotnou pohledávku z téhož zvláštního právního důvodu, snad z jedné smlouvy o určitou dodávku, neboť jde zřejmě o sukcesivní pohledávky na zaplacení kupních cen z více samostatných kupních smluv, které mohly býti žalovány odděleně. Obchodní spojení nelze mimo případ čl. 291 obch. z. považovati za zvláštní jednotnou smlouvu. Ani tím, že v knihách žalobkyně jsou veškeré pohledávky rozděleny jen na 2 pohledávky 13 171 Kč 80 h a 13 086 Kč 22 h, se povaha pohledávek nemohla změnit a nestaly se z nich pohledávky jednotné, poněvadž jde o jednostranné jednání žalobkyně. Novace týká se, jak právem žalobkyně uvádí jen manžela žalované, nikoliv žalované. Podle toho je okresní soud pro jednotlivé žaloby příslušný a bylo proto rozhodnouti, jak bylo svrchu uvedeno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelka není v právu. Odůvodnění napadeného usneseni jest správné. K vývodům dovolacího rekursu se dodává: Mezi stranami jest nesporné, že nešlo o poměr kontokorentní a že není zažalováno saldo z takovéhoto poměru (čl. 291 obch. z.). Obchodní spojeni toho obsahu, že zákazník odebírá po delší dobu zboží od obchodníka, není samostatným právním důvodem pro pohledávky a pro závazky z takového spojeni vznikající. Okolnost, že zboží bylo dodáváno na úvěr na odběrní knížku, že se jednotlivé dodávky zvlášť ani neúčtovaly ani neplatily a že věřitelka po delší době jednotlivé položky sečetla a žádala zaplaceni, neučinila z jednotlivých pohledávek jednotnou pohledávku z téhož skutkového a právního důvodu. Právním důvodem každé jednotlivé pohledávky byla ta která kupní smlouva. Všechny pohledávky spočívají jen na podstatně stejnorodém skutkovém a právním důvodu (§ 11 čís. 2 c. ř. s.), ale každá z nich jest, samostatná. Ujednáni splatnosti kupních cen nenáleží k podstatným náležitostem kupní smlouvy (§ 1053 a k tomu § 1094 obč. zák.). Uznání celkového dluhu manželem žalované vlastním jménem, o němž praví dovolací rekurs, že má povahu novace, netýkalo se poměru mezi žalovanou a věřitelkou. První soud ovšem zjistil, že »toto ujednání bylo sděleno kanceláři Dra Č-a Františce Š-ové (věřitelce) a schváleno«. Ale toto schváleni týkalo se jen ujednáni s manželem, neboť manžel žalované podle informace ze dne 28. srpna 1926 učinil závislým uznání dluhu na povoleni ujednaných lhůt věřitelkou. Postup dvou skupin pohledávek na žalobkyni v úhrnných sumách a zápis těchto sum do obchodních knih žalobkyně jest pro posouzeni samostatnosti jednotlivých pohledávek zcela bez významu. Postup nemá jiného významu, než že se změní osoba věřitelova. Pohledávka a její právní důvod zůstanou nezměněny (§ 1394 obč. zák.). Osud jednotlivých postoupených pohledávek může býti ve sporu různý. Ani hromadění několika nároků v téže žalobě, pokud jest podle § 227 c. ř. s. přípustné, nic nezmění na samostatnosti jednotlivých nároků.

Citace:

Čís. 9709.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 366-367.