Čís. 14836.

K § 17 zák. o obch. pom.
Zákonná doba dovolené může býti prodloužena třebas i mlčky konkludentními činy; i na tuto delší dobu vztahuje se předpis druhého odstavce § 17 zák. o obch. pom.
(Rozh. ze dne 2. ledna 1936, Rv I 2178/35.)
Žalobce domáhaje se zaplacení zažalované částky tvrdí, že žalovaný srazil mu částku tu jako plat za dobu, o kterou žalobce, jenž měl nárok na 14denní dovolenou, byl na delší dovolené, než mu podle zákona příslušela. Tuto částku srazili si žalovaný podle přednesu žalobního neprávem, neboť v dřívějších letech poskytoval mu placenou dovolenou delší než zákonnou a to 3 až 5nedělní. V archu dovolených v roce 1934 uvedena byla dovolená žalobcova také v době od 9. července do 13. srpna. Prvý soud žalobě vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Nárok na placenou dovolenou delší než zákonnou měl by žalobce jen tehdy, byla-li by taková dovolená výslovně vyjednána. Že by něco takového bylo vyjednáno, žalobce sám netvrdí, naopak v žalobě uvedl, že při sjednání smlouvy v roce 1923 nebylo ohledně dovolené ujednáno, jak dlouho bude trvati. Z okolnosti té, že v dřívějších letech žalovaný žalobci poskytoval placenou dovolenou delší než zákonnou, žalobce nemůže pro svůj nárok nic dovoditi, neboť nějaké zvyklosti se dovolávati nemůže. Ani to, že v roce 1934 dovolená žalobcova byla uvedena v době od 9. července do 13. srpna, nedává ještě žalobci právo na delší než zákonnou dovolenou, když sám v žalobě doznává, že žalovaný chtěl, aby žalobce považoval dobu tu za bezplatnou dovolenou, což žalobce odmítl. Poukaz na § 17 zákona o obch. pom. nemá místa, když bylo zjištěno, že žalobce v době od 9. července 1934 do 5. srpna 1934 nemocen nebyl. Není proto jeho nárok na zaplacení delší než zákonné 14denní dovolené oprávněn a prvý soud posoudil věc po stránce právní nesprávně, dospěl-li ku přesvědčení, že žalobci plat ten dle § 8 zák. o obch. pom. přísluší.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
V archu dovolených v roce 1934 byla uvedeno dovolená žalobcova v době od 9. července do 13. srpna 1934 a žalobce tuto dovolenou včas nastoupil. V dopise ze dne 19. července 1934 sdělil žalovaný žalobci, že při kontrole archu »Dovolená v roce 1934« shledal, že žalobci bylo povoleno 28 dnů dovolené, t. j. od 9. 7. — 5. 8. 1934, ale zároveň mu oznámil, že podle zákona obdrží jako ostatní personál zaplaceno 14 dnů, zbývajících 14 dnů že bude žalobci odečteno z gáže. Zákon uvádí jen minimální dobu dovolených, není tím však vyloučeno, aby tato doba byla smluvně prodloužena, což se může státi též mlčky konkludentními činy (§ 863 obč. zák.). Ustanovení druhého odstavce § 17 zák. o obch. pom. vztahuje se též na tuto delší dobu dovolené. V souzené věci nebylo postačí tělně zjištěno, jakým způsobem a na jakou dobu byla dovolená žalobci skutečně povolena. Bude třeba zjistiti postup při udělování dovolené, zejména, zda úředník žalovaného, jenž zapisoval dovolené do archu, byl zmocněn žalovaným k povolení dovolených, či zda si žalovaný vyhradil sám povolování dovolených. Byla-li úředníkem k tomu zmocněným žalobci povolena dovolená od 9. července do 5. srpna 1934, má žalobce po tu celou dobu nárok na sjednaný plat. Avšak stejně bylo by tomu tak, kdyby dotčený úředník k tomu sice nebyl zmocněn, avšak žalovaný zvěděl před nastoupeními dovolené žalobcem, že v archu byla mu zapsána tato delší doba a nic proti nenamítal, a kdyby byl v předešlých letech mu vždy poskytoval takovou delší dovolenou (§ 863 obč. zák.). Budou-li tyto skutečnosti zjištěny, bude jimi opodstatněn i závěr, že žalovaný v roce 1934 svolil k takové dovolené. Tím by nabyl žalobce nárok na delší dovolenou v roce 1934, jenž mu nemohl býti dodatečně odňat jednostrannými prohlášením žalovaného, a rovněž i nárok na plat za tuto delší dovolenou. Nebudou-li shora uvedené skutečnosti zjištěny, nemá žalobce nárok na plat za dovolenou, pokud přesahovala dovolenou zákonnou. Ustanovení čtvrtého odstavce § 17 zák. o obch. pom. v souzené věci nedopodá, ježto nešlo o takovou nemoc dovolatelovu, jež mu zabraňovala konati služby.

Citace:

č. 14752. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 895-895.