NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 943.

Ujednání, že kupitel může stanovenou kupní cenu vyrovnati zbožím, z právního obchodu vyloučeným, nečiní celou smlouvu neplatnou a nevadí tomu, by žalováno nebylo o zaplacení peněžité trhové ceny.
(Rozh. ze dne 1. března 1921, Rv I 810/20.)
Sporné strany umluvily dne 4. srpna 1918, že žalobce dodá žalovanému tašky a hřebenáče a že žalovaný může místo peněz žalobci plniti dodávku ovsa. Žalobce věci dle úmluvy dodal a žalovaný splatil dodáním ovsa část kupní ceny. Žalobě o nedoplatek kupní ceny v penězích procesní soud prvé stolice vyhověl, vyvrátiv námitku žalovaného, že smlouva jest neplatnou tím, že byla mezi stranami umluvena kupní cena v penězích a žalovanému pouze ponecháno na vůli plniti buď penězi neb ovsem a že taková úmluva nepříčí se dobrým mravům. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Ujednání stalo se 4. srpna 1918, o čemž není sporu. Podle tehda platných předpisů a to cís. nař. ze dne 11. června 1916, čís. 176 ř. z. a nař. vešk. min. ze dne 26. května 1917, čís. 235 ř. z. byly tenkráte oves a ostatní obilí státem zabaveny (§ 1), nesměly se zciziti, právní jednání, jež se zákazu tomu příčilo, bylo neplatné (§ 2) a kdo oves zcizil a koupil, propadl trestu (§ 32 odstavec druhý, třetí a čtvrtý). Proti tomuto zákazu jednaly obě strany nejen smlouvou, nýbrž i částečným jejím splněním, obě se dopustily právě zmíněného činu trestného a smlouva, ze které žalobce nárok svůj odvozuje, je neplatná nejen podle cit. § 2, nýbrž i podle § 879 obč. zák. v novém znění. Neplatnost ta jest absolutní, pročež ze smlouvy té ani ta ani ona strana žádného práva uplatňovati nemůže, stalať se celá neplatnou.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Soud odvolací má za to, že smlouva, kterou strany dne 4. srpna 1918 uzavřely, jest neplatná proto, že bylo mezi nimi ujednáno, že žalovaný může tašky a hřebenáče, od žalobce koupené, zaplatiti místo penězi ovsem, a že také na zaplacení kupní ceny žalobci 10 q ovsa dodal, a to vzhledem k tomu, že dle platných tehdy předpisů byl oves státem zabaven, zciziti se nesměl a právní jednání, tomuto zákazu se příčící bylo neplatné a trestné. Tento názor nelze pokládati za správný. Dle zjištění soudu prvé stolice byla cena za koupené tašky a hřebenáče smluvena původně v penězích a ujednáno zároveň, že žalovaný místo penězi může platiti ovsem. Tímto ujednáním nebyl změněn předmět smlouvy, kterým zůstalo zboží právě uvedené, nýbrž ponecháno jen žalovanému na vůli, chce-li platiti penězi neb ovsem. Sluší tedy toto posléz uvedené ujednání pokládati jen za dodatek k smlouvě o koupi zboží, dodatek sice neplatný, který však celou smlouvu kupní neplatnou nečiní. Že ujednání o zaplacení zboží v penězích změněno nebylo, vysvítá také z účtu ze dne 31. prosince 1918, v němž kupní cena a zbytek její jest účtován v korunách. Na tom nemůže měniti ničeho ani ta okolnost, že žalovaný na částečné zaplacení kupní ceny dodal žalobci 10 q ovsa, a že se tím obě strany dopustily trestného činu. Trestnost a nedovolenost vztahuje se jen na tento čin a úmluvu o něm, nikoli na dodání zboží a zaplacení kupní ceny za ně v penězích. Závěr soudu odvolacího, že se celá smlouva stala neplatnou, není v ustanovení § 879 obč. zák. a v § 2 cís. nař. ze dne 11. června 1916, čís. 176 ř. z. odůvodněn.

Citace:

č. 943. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 169-170.