Authors:
= Boh. adm., 7 (1925), sv. 1
PDF

Č. 4378.


Advokacie: K praxi dle zák. č. 83/1920 a č. 40/1922 v příčině uznání odvokátní zkoušky složené v cizině.
(Nález ze dne 3. února 1925 č. 110).
Prejudikatura: Boh. CLXX adm.
Věc: Dr. Abraham T. v F. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu spravedlnosti o uznání advokátní zkoušky.
Výrok: St ížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. sprav, zvěděvši ze zprávy advokátní komory v Opavě o tom, že st-1 byl dne 25. září 1920 zapsán do seznamu advokátů u této komory podle vysvědčení o advokátní zkoušce, kterou vykonal v květnu 1920 v Krakově, vyslovilo nař. výnosem, řízeným na advokátní komoru v Opavě, že nevyhovělo podané žádosti st-lově, aby uznalo advok. zkoušku vykonanou jím ve dnech 10., 12. a 15. května 1920 u apelačního soudu v Krakově za platnou pro území čsl. republiky, a doložilo: »Dr. Abraham T. budiž vyzván, aby vykázal do 6 měsíců, že vykonal advokátní zkoušku před některou komisí na území čsl. republiky, jinak buď ze seznamu advokátů vymazán«.
V odůvodnění tohoto výnosu se dovozuje, že zápis st-le do seznamu adv. komory v Opavě byl nesprávný, protože st-l nesplnil podmínek pro zápis dle zák. ze 6. července 1868 č. 96 ř. z. předepsaných a zákonem z 3. února 1920 č. 83 Sb. pouze znovu zdůrazněných, že totiž neměl domovské v obci na území státu čsl. a nesložil adv. zkoušku na území tohoto státu. Otázka státní příslušnosti st-lovy a tím i jeho domovského práva byla dodatečně vyřešena pro st-le příznivě; ale sanovati další zmíněnou vadu lze jen dodatečným složením zkoušky před zkušební komisí na území zdejším, neboť st-l neprokázal nemožnost vykonati zkoušku v době, kdy ji skládal, před některou zdejší komisí, aby min. mohlo dáti svolení své k zápisu jeho do seznamu advokátů ve smyslu poslední věty § 1 lit. f) zák. z 31. ledna 1922 č 40 Sb.
Stížnost dovozuje, že se zápis st-le do seznamu advokátů u adv. komory v Opavě stal po právu, reboť prý stačilo, že splnil podmínku § 1 a adv. řádu z r. 1868, že totiž měl v době zápisu do seznamu advokátů a již dlouho před tím domovské právo v obci, která připadla čsl. republice. Zkoušku advokátní musil st-1 vykonati v Krakově proto, že by mu zkouška vykonaná v Brně nebyla umožnila zápis do seznamu advokátů se sídlem ve Frýštátě, v němž působil po léta jako advokátní koncipient a který v době té byl pojat do území východní prefektury těšínské, podřízené svrchovanosti polské. Zákon z 3. února 1920 č. 83 Sb. mohl by se st-le týkati jen, kdyby se byl chtěl usaditi jako advokát na Slovensku. § 1 zák. z 31. ledna 1922 č. 40 Sb. pak, nemaje zpětné působnosti, rovněž na něj neplatí, stanovit podmínky zápisu do seznamu advokátů jen pro budoucí časy. I kdyby však ho bylo lze na st-le použíti, pak by tu byly podmínky pro zápis se svolením min. sprav, podle § 1 odst. 2 lit. f) zák. toho, neboť st-1 prý prokázal, že nemohl zkoušku vykonati v rozhodnou dobu na území, ve kterém o zápis žádal.
Vlastním předmětem stížnosti jest toliko výrok žal. úřadu, týkající se nostrifikace cizozemské adv. zkoušky. St-1 stojí sice zásadně na stanovisku, že on uznání zkoušky své v Krakově vykonané již nepotřebuje, jsa platně zapsán v seznamu advokátů u adv. komory v Opavě. Přes to však z opatrnosti potírá i tento výrok žal. úřadu, dovozuje podrobně, že skutečně musil zkoušku advokátní složiti r. 1920 v Krávě a že neměl možnosti složiti ji na území republiky čsl.
V tom směru judikuje sice nss konstantně, že svolení min. sprav, podle § 1 lit. f) zák. č. 40 ex 1922 jest věcí volné úvahy ministrovy a že předpis ten neúává uchazeči právního nároku na toto svolení ani na zápis bez svolení a to ani tehdy, když by skutečně v době zkoušky nebylo bývalo možno vykonati ji na území, ve kterém se o zápis žádá.
V daném případě však min. sprav, nedovolalo se při svém rozhodnutí této volné úvahy a nezamítlo žádost st-lovu proto, že se míti nevidí použíti volnosti zákonem mu propůjčené, nýbrž odůvodnilo svůj zamítavý nález věcně, tvrdíc, že st-l mohl v r. 1920 zkoušku vykonati před některou zdejší komisí, takže tu není podmínky, pod kterou jediné může ministerstvo svolení k zápisu uděliti, resp. zápis již. vykonaný schváliti.
Musí proto i nss přistoupiti k přezkoumání tohoto výroku žal. úřadu.
Ale vývody st-lovy nejsou s to, aby vyvrátily správnost napadeného výroku.
St-l sám přiznává ve své žádosti z 30. září 1920 a nepopírá ani ve stížnosti na nss souhlasné tvrzení žal. úřadu, opakované v naf. výnosu, že zažádal po dvakráte, poprvé v říjnu 1919, po druhé v březnu 1920 u presidia vrch. soudu zem. v Brně za připuštění ke zkoušce advokátní, že mu na první žádost jeho byl také již ustanoven termín na prosinec 1919, ale že po obakrát sám svou žádost odvolal a tím způsobil, že ke zkoušce před vrch. soudem zem. v Brně nedošlo.
Již z těchto nesporných skutečností plyne, že u st-le nelze mluviti o nemožnosti vykonati zkoušku advokátní před některou zdejší komisi. Jediné takováto nemožnost však může podle předpisu § 1 lit. f) zák. z 31. ledna 1922 č. 40 Sb. býti důvodem, aby min. sprav, rozhodujíc podle své úvahy o žádosti za udělení souhlasu k zápisu do seznamu advokátů na základě vysvědčení o zkoušce vykonané v cizině užilo volnosti mu dané ve prospěch žadatelův a souhlas k zápisu dalo.
Toto stanovisko nemohou zviklati ani úvahy o neúčelnosti zkoušky v Brně vykonané k dosažení práva vykonávati advokacii ve Frýštátě za platnosti předpisů vydaných v době správy Těšínská mezinárodní komisí pro východní území plesbiscitní, neboť předpisy ty nemohou míti vlivu na právní stav platný v republice čsl. a prejudikovati rozhodnutím úřadů této republiky v otázce splnění podmínek pro zápis do seznamu advokátů na jejím nesporném území, kteroužto otázku dlužno podle § 7 adv. ř. z r. 1869 posuzovati při každém zápise samostatně.
Bylo tedy stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
Citace:
č. 4378. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 333-335.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).