NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6531.

Předpis §u 233 obč. zák. platí i pro nezletilce potí otcovskou mocí. Schválení opatrovnického soudu musí býti uděleno výslovně písemným odůvodněným výměrem. Nelze je spatřovati v tom, že bylo napotom uděleno zmocnění ku sporu z neschváleného právního jednání. (Rozh. ze dne 1. prosince 1926, Rv 1 1176/26 )
Otec nezletilé zapůjčil její matce 10000 Kč bez svolení opatrovnického soudu. Žalobě, jíž domáhala se nezletilá se svolením opatrovnického soudu otcovským opatrovníkem na matce vrácení zapůjčených 10000 Kč, oba nižší soudy vyhověly, odvolací soud z těchto důvodů: Pokud jde o právní posouzení věci, vytýká odvolatelka, že prvý soud směšuje náležitosti práva procesuálního s náležitostmi práva hmotného, dovozuje ze zmocnění soudu opatrovnického к vedení sporu i schválení zápůjčky tímto soudem. Soud prvý však obě náležitosti správně rozlišuje. Zjistil, že soud opatrovnický dal otcovskému opatrovníku zmocnění k vedení sporu, čímž vyhověno bylo předpisu § 6 c. ř. s. Z tohoto zmocnění usuzuje prvý soud dále, že opatrovnický soud ujednání otcovského opatrovníka se žalovanou ohledně poskytnuté zápůjčky také schválil, poněvadž kdyby tak byl neučinil, nemohl dáti svolení k vymáhání zápůjčky a dovozuje, že tím splněny byly i náležitosti práva hmotného (§§ 865, 243, 244 obč. zák.). S názorem tím odvolací soud souhlasí, neboť schválení smlouvy soudem opatrovnickým státi se může i později, dodatečně, neboť zákon nikde nenařizuje (§ 185—189 nesp. říz.), že ku každé smlouvě nezletilce musí býti předem vyžádáno opatrovnické schválení. Než i kdyby smlouva, o níž se jedná, pro nedostatek schválení byla neplatná, neměnilo by to nic na závazku žalované, neboť by tu nastal případ §u 877 obč. zák., dle něhož každá strana to, co na základě neplatné smlouvy obdržela, je povinna vrátiti. Žalobce domáhá se také vrácení a soud opatrovnický také dal svolení к vedení sporu o vrácení 10000 KČ. Musila by tedy žalovaná i z tohoto důvodu vymáhaný peníz vrátiti.
N e j v y š š í soud žalobu zamítl.
Důvody: Podstatnou námitkou, kterou žalovaná vznesla proti žalobnímu nároku, bylo, že zápůjčková smlouva nemohla se uskutečniti po zákonu, poněvadž uzavření takové smlouvy podléhalo podle §§ 152 a 233 obč. zák. schválení opatrovnického soudu, tedy že se takového schválení soudního postrádající smlouva příčila zákonnému zákazu a byla podle §u 879 prvý odstavec obč. zák. nicotná. Nejvyšší soud zastává ve své judikatuře důsledně názor, již staré judikatuře vídeňské běžný (srovn. Glaser-Unger 15. svazek z roku 1880 č. 6642), že předpis §u 233 obč. zák. platí i pro nezletilce pod otcovskou mocí. Činilo-li celé jmění nezletilé, jak bylo zjištěno, 33000 Kč, a bylo-li z tohoto jmění otcem dítěte jeho matce zapůjčeno 10000 Kč, tedy skoro jedna třetina celého jeho majetku a nakládal-li otec bez svolení opatrovnického soudu s tímto jměním jako se svým vlastním, nelze pochybovati, že uzavření smlouvy zápůjčkové nenáleží k řádnému hospodaření, že jde o věc zvláštní důležitosti, která se bez soudního schválení nemůže uskutečniti. Nesejde na tom, že novelisovaný § 152 obč. zák. (§ 2 třetí dílčí novely) jmenuje výslovně jen §§ 246—248 obč. zák., neboť přes to je i novým doslovem tohoto předpisu jasně řečeno, že nezletilé děti v otcovské moci rovnají se ve příčině jimi převzatých závazků poručencům, jak to plyne také z ustanovení §u 149 obč. zák. Citací §§ 246—248 obč. zák. vytkl zákon jedině výjimku ve příčině řečených nezletilců, pokud šlo o smlouvu služební. Odvolací soud však míní, že se sporné smlouvě zápůjčkové dostalo opatrovnického schválení tím, že opatrovnický soud zmocnil otcovského opatrovníka ku zahájení a provedení této rozepře podle §u 6 c. ř. s., z čehož nižší soudy usuzují, že tím opatrovnický soud schválil také dodatečně uzavření zápůjčkové smlouvy, poněvadž, kdyby tak nebyl učinil, nemohl by svoliti ku vymáhání zápůjčky, к čemuž odvolací soud připojuje, že schválení smlouvy opatrovnickým soudem může se státi i později, an zákon nenařizuje (§§ 185—189 nesp. říz.), že ku každé smlouvě nezletilcově musí býti napřed vyžádáno opatrovnické schválení. Dovolatelka právem spatřuje v tomto právním názoru druhé stolice dovolací důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s. Podle §u 187 nesp. říz. musí výměry, kterými se schvalují (§§ 233, 282 obč. zák.) jednání, nebo smlouvy ujednané za nezletilce, jak u sborových, tak i u okresních soudů vždy býti vyhotoveny písemně, a musí býti důvody, které přiměly soud к tomu, by schválil, třebas není nutným, je oznámiti stranám, přece připojeny k osnově výměru. Podle §u 11 nesp. říz. počítá se čtrnáctidenní lhůta stížnostní do těchto výměrů ode dne doručení písemného jich vyhotovení, ústní prohlášení usnesení nemá právního účinku, nelze proto čitati lhůtu ke stížnosti ode dne protokolárního prohlášení (sb. n. s. čís. 3810). Bylo na žalobkyni, by prokázala, že se smlouva o zápůjčku uskutečnila tímto zákonným způsobem, toho však nejenom nedokázala, nýbrž toho ani netvrdila. Z toho plyne, že schválení opatrovnického soudu nemůže býti nahraženo činy konkludentními, že nemůže býti mlčky obsaženo v tom, že opatrovnický soud svolil podle §u 6 c. ř. s. ku provedení této rozepře, neboť to je svolení procesně právní na rozdíl od hmotně právního schválení podle §u 187 nesp. říz., jež obojí nelze ztotožňovati. Poněvadž se žalobkyni tvrzená smlouva, ze které jedině bylo žalováno, neuskutečnila po zákonu, poněvadž nebylo žalováno z důvodu §§ 877 a 1431 obč. zák., pokud se týče, žaloba nebyla na tento právní důvod změněna, žalobní nárok svým právním důvodem není po právu a proto bylo důvodnému dovolání vyhověti a změnou napadeného rozsudku rozhodnouti o žalobním žádání zamítavě.

Citace:

č. 6531. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 737-739.